EUDR v revizi: Evropa couvá od tvrdé regulace a sází na jednodušší pravidla

Evropská unie znovu otevírá jedno z nejambicióznějších ekologických pravidel posledních let. Nařízení proti globálnímu odlesňování, který měl od roku 2025 přinést jasný řez v dodavatelských řetězcích palmového oleje, kakaa, kávy, dřeva či hovězího masa, se nakonec dočká odkladu a výrazného zjednodušení. Evropský parlament se postavil za úlevy pro firmy a delší přechodné období – a tím zároveň nastolil otázku, zda ochranu světových pralesů skutečně posílíme, nebo jen oddálíme.

Evropský parlament podpořil sadu úprav, které mají zjednodušit a zpřehlednit plnění nařízení proti odlesňování. Cílem je reagovat na opakované stížnosti podniků, členských států i mezinárodních partnerů, že implementace je technicky i administrativně náročná a že klíčová evropská digitální infrastruktura není připravena. Legislativní kompromis proto posouvá povinné uplatňování nařízení pro velké firmy na rok 2026 a pro malé a mikro-podniky až do poloviny roku 2027. Tento krok má snížit riziko chaosu na trhu, ale zároveň oddaluje okamžik, kdy bude EU moci účinně zabránit dovozu komodit spojených s ničením lesů.

Jedním z nejvýraznějších změkčení je omezení povinnosti tzv. due diligence pouze na první uvedení na trh. V praxi to znamená, že za prověření původu zboží – tedy zajištění, že nebylo vyprodukováno na odlesněných či degradovaných pozemcích – ponesou odpovědnost pouze ti, kdo komodity nebo výrobky poprvé uvedou do oběhu. Další aktéři v řetězci, jako distributoři či následní zpracovatelé, tuto povinnost mít nebudou. Zatímco pro průmysl jde o významné snížení administrativní zátěže, odborníci upozorňují, že se tím může oslabit tlak na komplexní transparentnost celého řetězce.

Pro mikro a malé producenty pak nový režim zavádí ještě jednodušší proceduru – postačí jednorázové prohlášení o shodě, které nahradí detailní prověřování každé dodávky. Má to zohlednit omezené kapacity menších farem a těžařů v zemích mimo EU, kde se často používají tradiční postupy a kde je dostupnost digitálních nástrojů problematická. Toto uvolnění pravidel však zároveň vyvolává obavy, zda nevznikne cesta pro obcházení povinností přes malé subjekty či fragmentaci dodavatelských řetězců.

Důležitým aspektem rozhodnutí je rovněž skutečnost, že evropská IT platforma, která má shromažďovat povinné údaje o původu komodit, ještě není plně funkční. Bez ní by firmy nebyly schopny splnit povinnosti v požadované kvalitě a termínech. Evropský parlament proto požaduje, aby do 30. dubna 2026 proběhla revize, která zhodnotí, zda navržené zjednodušení skutečně funguje, a zda je možné přejít do plného režimu bez rizika destabilizace obchodních toků a bez ztráty environmentální integrity celého systému.

Zákon proti odlesňování zůstává jedním z nejvýznamnějších nástrojů, jimiž chce EU omezit globální ztrátu lesů, jež je jedním z hlavních motorů klimatické změny a úbytku biodiverzity. Jeho podstatou je zabránit tomu, aby se na evropských pultech objevovalo zboží, jehož výroba vedla k ničení pralesů v Amazonii, jihovýchodní Asii nebo střední Africe. Oslabení nebo odklad takového nařízení proto nutně otevírá širší debatu o tom, jak sladit environmentální ambice s realitou globálního obchodu a ekonomickými kapacitami producentů.

Z hlediska environmentální politiky jde o delikátní rovnováhu. Příliš přísná a rychlá regulace by mohla poškodit malé farmáře, zhoršit vztahy s partnerskými zeměmi a vyvolat politický odpor, který by celý projekt ohrozil. Příliš měkký přístup však může vést k tomu, že stále větší část odpovědnosti za ochranu světových lesů zůstane na papíře, zatímco praxe se nezmění. Odborná veřejnost proto upozorňuje, že klíčové nebude samotné prodloužení, ale to, jak EU využije získaný čas: zda k vybudování funkčních systémů sledovatelnosti, podpoře producentů a vylepšení kontrolních mechanismů, nebo jen k odložení problémů.

Text legisaltivních úprav prošel Evropským parlamentem poměrně těsnou většinou a nyní se otevírá další fáze legislativního procesu. Parlament je připraven zahájit vyjednávání s členskými státy o konečné podobě nařízení, které musí nakonec schválit jak Parlament, tak Rada EU. Teprve po jeho formálním přijetí a zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, což má proběhnout nejpozději do konce roku 2025, začne platit odsunutí původních povinností. Výsledek těchto jednání tak rozhodne, zda navržené zjednodušení opravdu usnadní implementaci, nebo zda během trialogů dozná další úprav, které mohou podobu regulace opět zásadně změnit.