Evropa chce méně odpadu a emisí. Zároveň z nich ale plánuje získat miliardy eur

Evropská unie hledá nové zdroje peněz a stále výraznější roli v jejích plánech hraje to, co jsme dosud vnímali především jako ekologický problém. Nerecyklované plasty už dnes přispívají do evropského rozpočtu, nově se má podobný princip týkat také nesbíraného elektroodpadu a část příjmů má přinést uhlíkové clo. Do stejného příběhu zapadá i rozšíření emisního obchodování na dopravu a vytápění. Zatímco Brusel propojuje ekologické cíle s příjmy veřejných rozpočtů, v Česku se mezitím znovu otevírá otázka zálohování PET lahví a plechovek.

Evropský rozpočet se v příštích letech může výrazně více opírat o příjmy spojené s ekologickou politikou. Evropská komise pro období 2028 až 2034 navrhla několik nových vlastních zdrojů, mezi nimiž jsou příjmy z emisního systému ETS, uhlíkového cla CBAM a také nový příspěvek založený na množství nesbíraného elektroodpadu. Podle současných odhadů by celý balík nových a upravených příjmů mohl přinést přibližně 58,2 miliardy eur ročně v cenách roku 2025.

Nová daň z vyhozené elektroniky

Právě elektroodpad je z tohoto pohledu pozoruhodný. Evropská komise navrhuje, aby se příspěvek počítal podle hmotnosti elektrických a elektronických zařízení, která se v jednotlivých členských zemích nepodaří sesbírat. Základem má být sazba 2 eura za kilogram nesbíraného elektroodpadu, každoročně upravovaná podle inflace. Evropská komise přitom odhaduje, že tento zdroj by mohl v průměru přinášet přibližně 15 miliard eur ročně.

Na první pohled jde o zvláštní spojení ekologického cíle a rozpočtového příjmu. Čím více elektroodpadu se podaří sesbírat, tím menší by měl být základ pro tento evropský příspěvek. Ekonomická motivace se tak přímo propojuje s cílem zvýšit sběr a recyklaci elektrických zařízení. Evropská komise zároveň zdůrazňuje, že lepší sběr elektroodpadu může přispět k získávání důležitých druhotných surovin a posílit evropskou strategickou autonomii, což je významné zejména u kritických surovin.

Inspirace úspěšným poplatkem za plasty

Podobný princip už přitom v Evropské unii funguje u plastových obalů. Od roku 2021 je součástí financování evropského rozpočtu příspěvek založený na množství nerecyklovaného plastového obalového odpadu. Současná sazba činí 0,80 eura za kilogram. Evropská komise nyní navrhuje její zvýšení na 1 euro za kilogram od roku 2028 s následnou úpravou o inflaci.

Do stejného obrazu zapadá uhlíkové clo CBAM. Evropská unie chce část příjmů z uhlíkového zpoplatnění dovozů využít jako vlastní zdroj evropského rozpočtu. Komise pro něj v současném návrhu počítá v průměru s přibližně 1,4 miliardy eur ročně. Nejde přitom jen o získání peněz. CBAM má současně srovnávat podmínky mezi evropskými výrobci, kteří čelí uhlíkovým nákladům, a výrobci ze zemí mimo EU, jejichž zboží přichází na evropský trh.

Propojení ekologie s tvrdým byznysem

Ekologická politika se tak stále více propojuje s hospodářskou politikou. Uhlík, odpad a spotřeba surovin už nejsou pouze otázkou environmentálních dopadů. Dostávají také ekonomickou hodnotu, která se promítá do cen, nákladů firem a v některých případech přímo do příjmů veřejných rozpočtů.

Dobře je to vidět také na připravovaném systému ETS 2. Ten má od roku 2028 rozšířit obchodování s emisními povolenkami především na silniční dopravu a vytápění budov. Povolenky nebudou nakupovat přímo domácnosti nebo řidiči, ale dodavatelé paliv. Náklad se však podle analytiků velmi pravděpodobně promítne do velkoobchodních a následně maloobchodních cen pohonných hmot.

Důvody současného zdražování na pumpách

Současný růst cen pohonných hmot však podle oslovených ČTK ekonomů ETS 2 nezpůsobuje. Roli nyní hrají především situace na trhu s ropou, vysoké rafinérské marže a omezené zpracovatelské kapacity. ETS 2 proto nelze použít jako vysvětlení dnešních cen u čerpacích stanic. Do budoucna ale představuje další náklad, který se k ostatním nákladům rafinérského průmyslu přidá. Evropské rafinerie už nyní čelí vyšším energetickým a regulatorním nákladům než část konkurence mimo Evropu.