Evropa chce oběhové hospodářství. Kdo ale zajistí, aby se recyklované materiály skutečně vyplatily?

Evropská unie chce výrazně zvýšit podíl recyklovaných surovin ve výrobě a omezit závislost průmyslu na primárních zdrojích. Ambiciózní cíle však narážejí na ekonomickou realitu. Recyklovaný plast, kov, papír nebo stavební materiál často nedokáže cenově konkurovat surovinám vytěženým či vyrobeným z primárních zdrojů. Firmy proto potřebují jistotu, že o jejich produkty bude dlouhodobý zájem. Právě tuto podmínku má pomoci vytvořit připravovaný evropský zákon o oběhovém hospodářství, tedy Circular Economy Act.

Evropská asociace odpadového hospodářství FEAD upozornila na tyto souvislosti na Evropské konferenci o oběhovém hospodářství, která se konala 29. října v Madridu. Setkání organizované společně se španělskou asociací ASEGRE přivedlo více než 350 zástupců evropských institucí, národních orgánů a průmyslu. Jejich společným tématem byla připravovaná evropská legislativa, která má vytvořit podmínky pro rozvoj oběhového hospodářství v celé Evropské unii.

Recyklovaný materiál potřebuje své zákazníky

Jedním z největších problémů současného recyklačního průmyslu je cenová konkurenceschopnost druhotných surovin. Tímto pojmem se označují materiály získané z odpadů nebo použitých výrobků, které lze po odpovídajícím zpracování znovu využít ve výrobě. Recyklovaný plast se tak může stát vstupní surovinou pro výrobu nových plastových výrobků, vytříděné kovy se vracejí do hutní výroby a recyklované stavební materiály mohou najít uplatnění při výstavbě silnic nebo nových budov.

Problém spočívá v tom, že výroba druhotných surovin musí ekonomicky obstát v konkurenci primárních materiálů. Ty pocházejí z těžby, zpracování nerostných surovin nebo jiných původních zdrojů. Jejich cena přitom často nezahrnuje všechny environmentální náklady spojené s těžbou, spotřebou energie, dopravou a následnými dopady na životní prostředí.

Recyklace navíc vyžaduje sběr, třídění, technologické zpracování, kontrolu kvality a logistiku. Výsledná cena recyklátu proto nemusí být vždy nižší než cena materiálu z primárních zdrojů. Situaci ovlivňuje také kolísání cen komodit na světových trzích. Když například zlevní primární plasty nebo kovy, odběratelé mohou začít upřednostňovat právě tyto materiály a poptávka po recyklovaných alternativách klesá.

Provozovatelé recyklačních zařízení pak obtížně plánují výrobu a návratnost investic. Modernizace technologií, budování nových kapacit i zavádění pokročilých metod zpracování odpadu přitom vyžadují značné finanční prostředky. Podle FEAD proto evropský recyklační průmysl potřebuje především stabilní a předvídatelnou poptávku po druhotných surovinách.

Jednou z cest může být stanovení minimálního povinného podílu recyklovaných materiálů ve vybraných výrobcích. Takové požadavky by mohly najít uplatnění například ve stavebnictví, infrastruktuře nebo obalovém průmyslu. Výrobci by tak měli jasnější představu o budoucí poptávce a recyklační společnosti by získaly větší jistotu při plánování investic.

Významnou roli může sehrát také veřejné zadávání zakázek. Stát, kraje a obce každoročně nakupují velké objemy stavebních prací, materiálů a služeb. Pokud by vedle environmentálních parametrů výrobků stanovovaly také konkrétní požadavky na obsah recyklovaných surovin, mohly by vytvořit významný odbytový trh. Veřejné investice do silnic, železnic, budov nebo technické infrastruktury by tak současně podporovaly využívání materiálů získaných z odpadů.

Jednotný evropský trh potřebuje společná pravidla

Další důležitou oblastí je fungování jednotného trhu s druhotnými surovinami. Přestože Evropská unie usiluje o společný hospodářský prostor, nakládání s odpady a jejich využívání se v jednotlivých členských státech stále řídí rozdílnými pravidly a administrativními postupy. Odlišnosti mohou komplikovat přeshraniční přepravu odpadů, jejich zpracování i následné obchodování s materiály.

Právě zde se uplatňuje pojem jednotný trh s druhotnými surovinami. Znamená vytvoření takových podmínek, aby recyklované materiály mohly volněji a předvídatelněji proudit mezi jednotlivými regiony a státy, podobně jako jiné průmyslové suroviny. Jejich využití by se tak mohlo řídit skutečnými potřebami výrobců a dostupností zpracovatelských kapacit.

FEAD v této souvislosti upozorňuje na zkušenosti ze Španělska, kde rozdílná pravidla jednotlivých autonomních oblastí komplikují fungování trhu s odpady. Země má sedmnáct autonomních oblastí a jejich odlišné požadavky mohou provozovatelům ztěžovat přepravu odpadů do zařízení, která jsou pro jejich zpracování technologicky nejvhodnější.

Podobné překážky mohou vznikat také na evropské úrovni. Některé specializované technologie pro zpracování nebezpečných nebo průmyslových odpadů jsou dostupné jen v omezeném počtu zařízení. Pokud jejich využití komplikují rozdílné vnitrostátní požadavky, může být výsledkem zbytečně nákladná přeprava, nedostatečné využití existujících kapacit a pomalejší rozvoj nových technologií.

Společná pravidla by měla přinést větší právní jistotu, usnadnit přeshraniční spolupráci a umožnit efektivnější využívání evropských zpracovatelských kapacit. Současně však musí respektovat pravidla ochrany životního prostředí a zásady blízkosti a soběstačnosti při nakládání s odpady. Ty upřednostňují zpracování odpadu v přiměřené vzdálenosti od místa jeho vzniku a odpovídající kapacity v rámci jednotlivých států či regionů. Důležitou součástí má být také lepší sledovatelnost přepravovaných odpadů a digitalizace administrativních procesů.

Evropa potřebuje desítky miliard eur ročně

Třetím pilířem připravovaného evropského zákona jsou investice. Bez nových technologií, modernizace zařízení a dostatečných zpracovatelských kapacit se oběhové hospodářství ve větším měřítku rozvíjet nebude.

Jak vyplývá ze zprávy Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) Unlocking the circular economy: investment needs, barriers and enabling conditions, zveřejněné v květnu 2026, dosažení evropských cílů vyžaduje navýšení každoročních investic do oběhového hospodářství přibližně o 82 miliard eur. To představuje zvýšení o 68 % oproti současné úrovni investování. Potřebné prostředky se vztahují k období do roku 2040.

Tento odhad vychází z rozsáhlejšího hodnocení Evropské komise a Evropské investiční banky, které zahrnuje investiční potřeby napříč různými oblastmi oběhového hospodářství. Významná část prostředků má směřovat také do změn ve výrobě a konstrukci výrobků, prodlužování jejich životnosti, opravitelnosti a opětovného využívání.

Zpráva EEA upozorňuje, že největší investiční mezery se nacházejí právě ve fázi návrhu výrobků a na konci jejich životního cyklu. Mezi prioritní oblasti patří stavebnictví, textilní průmysl, baterie a vozidla. Konstrukční řešení totiž zásadně ovlivňuje, zda bude možné výrobek snadno opravit, rozebrat, znovu použít nebo materiálově recyklovat.

Zajímavý je také pohled na dosavadní vývoj evropské materiálové cirkularity. Tento ukazatel vyjadřuje, jaká část materiálových potřeb evropského hospodářství je pokryta recyklovanými materiály. Mezi lety 2010 a 2024 se jeho hodnota zvýšila pouze o 1,5 procentního bodu. Evropská unie přitom v rámci Dohody o čistém průmyslu (Clean Industrial Deal) stanovila ambici zdvojnásobit podíl využívaných recyklovaných materiálů na 24 % do roku 2030. Dosavadní tempo tedy ukazuje, jak rozsáhlý úkol Evropu čeká.

Zpráva současně poukazuje na to, že soukromé investice do oběhového hospodářství od roku 2019 stagnují přibližně na úrovni 0,8 % HDP Evropské unie. Veřejné financování proto může sehrát důležitou podpůrnou roli. Pomocí záruk, dotací nebo zvýhodněných finančních nástrojů může snížit investiční rizika projektů a přilákat další soukromý kapitál.

Právě dostupnost financování je pro recyklační průmysl zásadní. Investoři potřebují vědět, že nová zařízení budou mít dostatek vstupního materiálu, že jejich produkce najde odběratele a že pravidla pro podnikání zůstanou v dlouhodobém horizontu předvídatelná. Bez těchto předpokladů se i technologicky zajímavé projekty mohou ukázat jako ekonomicky obtížně realizovatelné.

Oběhové hospodářství jako součást evropské konkurenceschopnosti

Evropský sektor soukromého odpadového hospodářství podle údajů FEAD zahrnuje více než 3 000 společností zastoupených prostřednictvím národních asociací ve 21 evropských zemích. V celém hodnotovém řetězci od sběru a třídění přes recyklaci až po energetické využití a odstraňování odpadů zaměstnává více než 500 tisíc lidí a každoročně investuje přibližně pět miliard eur. Jde tedy o významné průmyslové odvětví, které má potenciál přispívat k evropské surovinové soběstačnosti.

Právě omezení závislosti na dovozu primárních surovin patří k hlavním ekonomickým argumentům pro rozvoj oběhového hospodářství. Evropský průmysl spotřebovává velké množství kovů, plastů, stavebních materiálů a dalších vstupů, jejichž dostupnost a ceny ovlivňují světové trhy. Vyšší využívání druhotných surovin může část těchto potřeb pokrýt z domácích zdrojů, omezit nároky na těžbu a zpracování nových materiálů a současně snížit související emise.

Připravovaný Circular Economy Act, tedy evropský zákon o oběhovém hospodářství, tak představuje příležitost propojit environmentální cíle s průmyslovou a hospodářskou politikou. Podle FEAD by měl přinést především stabilnější poptávku po recyklovaných materiálech, lépe fungující jednotný trh a podmínky pro mobilizaci potřebného kapitálu.