Evropa hasí požár, aby se hliník neodstěhoval do Asie

Hliník je symbolem moderní ekonomiky, energetické transformace i oběhového hospodářství. Přesto dnes z Evropy ve velkém mizí jako druhotná surovina a vrací se zpět už jen jako hotový, dražší výrobek. Evropská komise proto otevírá připomínkové řízení o obchodních opatřeních, která mají zastavit odliv hliníkového šrotu mimo Unii a zabránit tomu, aby se evropská recyklace stala jen přestupní stanicí pro globální trh.

Evropská komise zveřejnila výzvu k předložení informací k připravované iniciativě zaměřené na hliníkový sektor Evropské unie a na zajištění dostatečné dostupnosti hliníkového šrotu na vnitřním trhu. Jde o první konkrétní krok k možné regulaci vývozu této strategické druhotné suroviny, která je klíčová pro fungování evropského průmyslu, naplnění klimatických cílů i posílení surovinové bezpečnosti. Iniciativa navazuje na Akční plán pro ocel a kovy přijatý v březnu 2025 a na plán RESourceEU, v jehož rámci Komise avizovala, že na jaře 2026 navrhne cílená opatření právě pro oblast hliníkového šrotu.

Důvodem je rychle se zhoršující situace na trhu. Vývoz hliníkového šrotu z Evropské unie v posledním desetiletí prudce rostl a v roce 2024 dosáhl zhruba 1,2 milionu tun, což představuje dvoutřetinový nárůst oproti roku 2014. Zároveň dramaticky rostou ceny šrotu, které se od roku 2019 zvýšily téměř o osmdesát procent a v některých případech se blíží cenám primárního hliníku obchodovaného na londýnské burze kovů. Pro evropské hutě a rafinérie se tak recyklace přestává ekonomicky vyplácet, přestože právě recyklovaný hliník patří k nejúčinnějším nástrojům dekarbonizace průmyslu, protože jeho výroba ze šrotu vede přibližně k 90–95% úspoře emisí CO₂ ve srovnání s výrobou primárního hliníku z bauxitu.

Na strukturální problém upozorňuje i mezinárodní ekonomický tisk. Podle zjištění Financial Times se Evropa dostává do paradoxní situace, kdy sice zvyšuje míru recyklace, ale klíčová surovina končí mimo EU, především v Asii. Tamní zpracovatelé jsou často schopni díky státní podpoře a nižším nákladům zaplatit za evropský šrot vyšší ceny, zpracovat jej a hotový hliník následně vyvézt zpět na evropský trh. Výsledkem je oslabení domácích recyklačních kapacit, rostoucí závislost na dovozu a ztráta přidané hodnoty, která by jinak zůstala v evropské ekonomice.

Evropská komise ve svém dokumentu otevřeně konstatuje, že bez zásahu hrozí střednědobě až dlouhodobě ztráta životaschopnosti významné části hliníkového průmyslu v EU. Přibližně 43 procent evropské poptávky po hliníku je dnes kryto recyklací, přičemž celková domácí výroba pokrývá jen zhruba polovinu spotřeby. Zároveň se očekává výrazný růst poptávky po hliníku v souvislosti s rozvojem obnovitelných zdrojů, elektromobility, baterií či leteckého a kosmického průmyslu. Není náhodou, že hliník byl v rámci aktu o kritických surovinách označen za strategický materiál.

Komise nyní zvažuje různé varianty obchodních opatření, včetně vývozních cel nebo kvót, a zahajuje cílenou konzultaci se zástupci celého hodnotového řetězce. Cílem není administrativně uzavřít trh, ale zabránit tomu, aby Evropa systematicky vyvážela vlastní surovinový potenciál a současně dovážela uhlíkově i ekonomicky náročnější produkty. Opatření mají být navržena tak, aby posílila dostupnost cenově přijatelného šrotu pro evropské zpracovatele, podpořila investice do recyklace a udržela hliník v evropském oběhu co nejdéle.

Dokument ke stažení:

EU 16_26 EK Výzva k předložení informací – Ares(2025)11437867