Více času na podstatné
Evropa nechce měnit cíle recyklace baterií. Kritické suroviny ale potřebuje zpět do oběhu
Evropská unie si stanovila ambicióznější cíle pro recyklaci baterií a získávání surovin, které obsahují. Nyní Evropská komise jejich nastavení znovu prověřila a dospěla k překvapivě zdrženlivému závěru. Současné požadavky jsou podle ní dostatečně ambiciózní a zároveň dosažitelné, takže není důvod je zatím zpřísňovat. Neznamená to však, že by tlak na recyklaci baterií polevoval. Právě naopak. S rychlým růstem elektromobility a dalších bateriových aplikací bude stále důležitější, kolik lithia, kobaltu, niklu, mědi a olova dokáže Evropa z vyřazených baterií skutečně získat a vrátit zpět do hospodářství.
Baterie se během několika let proměnily z běžného spotřebního zboží v jednu z klíčových strategických surovinových oblastí. Jejich význam roste společně s elektromobilitou, ukládáním energie i rozšiřováním dalších elektrických zařízení. S tím zároveň narůstá množství baterií, které bude nutné po skončení jejich životnosti bezpečně zpracovat. Recyklace proto není pouze otázkou nakládání s odpadem. Je také cestou, jak získat zpět materiály, jejichž těžba a zpracování zatěžují životní prostředí a u nichž je Evropská unie závislá na dovozu.
Podrobné hodnocení technologického pokroku
Právě tuto souvislost zdůrazňuje nové hodnocení Evropské komise. Ta měla podle evropského nařízení o bateriích posoudit, zda vývoj trhu, technologický pokrok, dostupnost klíčových surovin a vědecké a technické poznatky vyžadují změnu současných recyklačních cílů. Posuzovala přitom mimo jiné vývoj bateriových technologií a současnou i očekávanou dostupnost kobaltu, mědi, olova, lithia a niklu. Podkladem pro hodnocení bylo také technické posouzení Společného výzkumného střediska Evropské komise.
Výsledek je jednoznačný. Komise v současnosti nevidí důvod cíle měnit. Podle jejího hodnocení představují současné požadavky vhodnou rovnováhu mezi ambicemi a technickou proveditelností. Mají podporovat rozvoj oběhového hospodářství, stimulovat inovace a investice do recyklačních technologií a současně nepřetěžovat odvětví, které se stále rozvíjí.
Přísné požadavky na účinnost zpracování
Současná pravidla přitom nejsou nijak mírná. Do konce roku 2025 bylo nutné dosáhnout průměrné účinnosti recyklace nejméně 75 % u olověných baterií, 65 % u lithiových baterií, 80 % u nikl-kadmiových baterií a 50 % u ostatních odpadních baterií. Do konce roku 2030 se požadavek u olověných baterií zvýší na 80 % a u lithiových baterií na 70 %.
Ještě zajímavější je pohled na samotné materiály. Do konce roku 2027 musí recyklace dosáhnout nejméně 90% míry zpětného získávání kobaltu, mědi, olova a niklu a 50 % u lithia. Do konce roku 2031 se požadavky dále zvýší. U kobaltu, mědi, olova a niklu má být dosaženo 95 % a u lithia 80 %.
Cesta ke snížení závislosti na dovozu
Právě lithium přitom ukazuje, proč je recyklace baterií pro Evropu důležitá. Lithium patří mezi klíčové suroviny pro výrobu baterií a jeho význam bude s rozvojem elektrifikace dále růst. Pokud zůstane po skončení životnosti baterie mimo recyklační systém, Evropa přichází nejen o materiál, který už jednou získala a zpracovala, ale také o možnost snížit budoucí potřebu primárních surovin.
Totéž platí pro kobalt a nikl. Jejich využití v jednotlivých typech baterií se sice v důsledku technologického vývoje mění, ale stále jde o materiály s významem pro bateriový průmysl. Recyklace tak může postupně vytvořit sekundární zdroj surovin, který bude méně závislý na nové těžbě a současně může posílit odolnost evropských dodavatelských řetězců.
Evropská komise právě odolnost dodávek považuje za jeden z důvodů, proč současné cíle zachovat. Recyklace má pomoci udržovat důležité suroviny v evropském hospodářství a posílit bezpečnost jejich dodávek. Současně má přispět k cílům evropského akčního plánu RESourceEU, který mimo jiné počítá se snížením závislosti na jediném zdroji původu u hodnotových řetězců souvisejících s bateriovými surovinami o 30 až 50 % do roku 2029.
Ekologické přínosy a technologické výzvy
Environmentální význam přitom spočívá také v samotném principu recyklace. Získání kovů z již existujících baterií může snížit potřebu těžby primárních surovin a tím i část dopadů spojených s dobýváním, zpracováním a přepravou těchto materiálů. Čím vyšší podíl surovin se podaří z baterií vrátit zpět do výroby, tím více se může uzavírat materiálový cyklus.
To ovšem neznamená, že samotné stanovení vysokého cíle automaticky zajistí jeho splnění. Recyklační technologie se musí vyrovnat s rychlým vývojem baterií, různými chemickými složeními a rozdílnou konstrukcí jednotlivých typů baterií. To, co je technicky a ekonomicky efektivní u jedné generace baterií, nemusí být stejně vhodné u další. Právě proto Komise zdůrazňuje potřebu průběžně sledovat technologický vývoj a situaci na trhu.
Příprava infrastruktury na budoucí nápor
Významnou otázkou zůstává také to, jak rychle bude přibývat skutečně dostupný proud odpadních baterií. U elektromobilů se totiž mezi uvedením baterie do provozu a jejím definitivním vyřazením může jednat o mnoho let. Současné množství baterií vstupujících do recyklačních zařízení proto nemusí odpovídat budoucímu objemu, který vznikne s rozšiřováním elektrických vozidel. Recyklační průmysl se tak musí připravovat na výrazně větší množství materiálu, než jaké zpracovává dnes.
Rozhodnutí Komise proto neznamená, že evropské cíle jsou definitivně uzavřené. Nařízení stanovuje povinnost jejich vhodnost pravidelně přezkoumávat. Další hodnocení má Komise provést nejpozději do 18. srpna 2031. Do té doby se přitom mohou výrazně změnit technologie baterií, ceny surovin, dostupnost primárních zdrojů i samotná evropská recyklační infrastruktura.
Dokument ke stažení: