Evropa si chce zajistit suroviny pro budoucnost. Česko nové strategické projekty však nepřidalo

Evropská unie rozšiřuje úsilí o zajištění surovin, bez kterých se neobejde výroba baterií, elektromobilů, větrných elektráren ani moderních obranných technologií. Evropská komise vybrala dalších 46 strategických projektů, které mají posílit těžbu, zpracování a recyklaci kritických surovin přímo v Evropě. Očekávané investice dosahují miliard eur a nová iniciativa má omezit závislost na dodavatelích ze třetích zemí. Česká republika v aktuálním výběru zastoupena není, přestože už z předchozího kola má dva strategické projekty zaměřené na lithium a mangan.

Evropská komise oznámila nový seznam 9. října 2026. Navazuje na první výběr 47 strategických projektů v členských státech EU z března 2025 a na 13 projektů mimo Unii, které byly schváleny v červnu téhož roku. Evropská strategie tak postupně vytváří širší síť projektů propojujících získávání surovin, jejich průmyslové zpracování a návrat materiálů do výroby prostřednictvím recyklace.

Kritické suroviny jako základ evropské průmyslové bezpečnosti

Nový seznam zahrnuje 46 projektů v 16 členských státech a pokrývá 15 ze 17 surovin označených evropským nařízením o kritických surovinách za strategické. Komise vybírala ze 102 přihlášek a při hodnocení zohledňovala zabezpečení dodávek, technickou proveditelnost, environmentální a sociální standardy i přínos pro evropskou ekonomiku. Projekty mají podle očekávání přilákat investice v hodnotě přibližně 21,1 miliardy eur.

Význam tohoto úsilí vychází z proměny evropského průmyslu. Elektrifikace dopravy, rozvoj obnovitelných zdrojů, digitalizace a modernizace obranných systémů zvyšují poptávku po lithiu, niklu, kobaltu, grafitu, manganu i prvcích vzácných zemin. Samotná dostupnost ložisek přitom nestačí. Evropa potřebuje také závody schopné suroviny zpracovat na materiály požadované výrobci baterií, elektroniky a dalších technologických zařízení.

Výchozí situaci vystihují cíle evropského nařízení o kritických surovinách, které bylo přijato v roce 2024. Do roku 2030 má Unie dosáhnout těžební kapacity odpovídající alespoň 10 % své roční spotřeby strategických surovin, zpracovat v Evropě alespoň 40 % této spotřeby a zajistit recyklaci alespoň 25 %. Současně chce omezit závislost na jediné třetí zemi, z níž by pocházelo více než 65 % spotřeby některé strategické suroviny v příslušné fázi zpracování.

Právě zpracování představuje pro evropskou surovinovou politiku mimořádně důležitou oblast. Těžební projekt může zajistit přístup k rudě nebo minerálu, ale jeho průmyslová hodnota závisí také na schopnosti získat z něj materiál požadované čistoty a kvality. Pokud tato fáze probíhá mimo Evropu, zůstává část přidané hodnoty i kontrola nad dodavatelským řetězcem v zahraničí.

Jaké projekty mají Evropě pomoci?

Z nově vybraných projektů stojí za pozornost například Zinnwald Lithium v Německu. Zaměřuje se na získávání lithia v Krušných horách, tedy v oblasti, která geologicky navazuje na české ložisko Cínovec. Projekt ukazuje, že evropské státy usilují o využití vlastních ložisek pro rozvoj bateriového průmyslu a o propojení těžby s následným zpracováním suroviny.

Dalším příkladem je řecký projekt Skouries, zaměřený na těžbu mědi a zlata. Měď má široké uplatnění v elektrických sítích, energetických technologiích, průmyslových zařízeních i elektromobilitě. Její význam proto přesahuje jediný průmyslový obor. Domácí evropské zdroje mohou pomoci zmírnit rizika spojená s výkyvy na světových trzích a se soustředěním těžby a zpracování v omezeném počtu zemí.

Důležitou součástí nového výběru jsou rovněž projekty zpracování a recyklace. Komise zařadila například iniciativy spojené se společnostmi Umicore a Aurubis, které působí v oblasti materiálů, kovů a jejich zpracování. Recyklační kapacity mohou vracet do průmyslu kovy získané z použitých výrobků a výrobních zbytků, čímž doplňují primární těžbu. V evropském měřítku jde o propojení dvou zdrojů surovin, které se vzájemně podporují.

Podle Evropské komise se nový soubor projektů skládá z osmi projektů těžby, jedenácti projektů zpracování a devatenácti projektů recyklace. Zbývajících osm je integrovaných. Tři propojují těžbu se zpracováním a dalších pět zpracování s recyklací. Výběr zahrnuje sedm projektů zaměřených na lithium, dvanáct na nikl, deset na kobalt, pět na mangan a čtyři na grafit. Další iniciativy se věnují například wolframu, hořčíku a prvkům vzácných zemin.

Strategické označení má projektům usnadnit cestu k povolovacím procesům, financování a spolupráci s evropskými institucemi. Samo o sobě však nezaručuje přidělení evropské dotace ani konečnou realizaci. U kapitálově náročných projektů zůstávají podstatné investiční náklady, dostupnost odběratelů, technická proveditelnost a schopnost splnit environmentální požadavky.

Česká republika zůstává u dvou starších projektů

V aktuálním seznamu 46 nových strategických projektů Česká republika chybí. Nově schválené iniciativy se nacházejí v Belgii, Bulharsku, Estonsku, Finsku, Francii, Německu, Řecku, Itálii, Litvě, Nizozemsku, Polsku, Portugalsku, Rumunsku, na Slovensku, ve Španělsku a ve Švédsku. To ovšem neznamená, že české projekty evropská strategie nezná. Dva tuzemské záměry byly zařazeny už do prvního seznamu z března 2025.

Prvním je Cínovec Lithium Project, který připravuje společnost Geomet. Projekt je zaměřen na těžbu lithia v oblasti Cínovce v Krušných horách a na jeho následné zpracování na materiál vhodný pro bateriové využití. Lithium patří mezi základní suroviny pro lithium-iontové baterie používané v elektromobilech i v systémech pro ukládání elektřiny. Cínovec tak má potenciál propojit české nerostné zdroje s evropským bateriovým průmyslem. Význam projektu však bude záviset také na ekonomice těžby a zpracování, potřebné infrastruktuře a zvládnutí environmentálních dopadů.

Druhým projektem je Chvaletice Manganese Project, který rozvíjí společnost Euro Manganese. Jeho zvláštností je zaměření na získávání manganu z materiálu uloženého v odkalištích po dřívější těžební činnosti u Chvaletic. Projekt tak spojuje výrobu strategické suroviny s využitím historických průmyslových odpadů. Cílem je produkce manganu v kvalitě vhodné pro bateriové aplikace. Takový přístup může přispět k omezení potřeby nových primárních zdrojů a současně využít materiál, který zůstal v území po předchozí průmyslové činnosti.

Evropská komise zároveň uvádí, že u projektů z prvního seznamu již pokračuje příprava realizace. K datu zveřejnění nového výběru mělo 25 projektů dokončené posouzení vlivů na životní prostředí a 17 získalo stavební povolení. Evropské instituce také mobilizovaly více než dvě miliardy eur finanční podpory prostřednictvím různých nástrojů, včetně Inovačního fondu, státní podpory a Evropské investiční banky.