Evropa umí vymýšlet převratné energetické technologie. Největší překážkou je dostat je z laboratoří do průmyslu

Svět investuje do vývoje nových energetických technologií stovky miliard eur ročně. Jen veřejné výdaje na výzkum, vývoj a demonstrace v oblasti energetiky dosáhly v členských zemích IEA v posledních letech přibližně 50 miliard amerických dolarů ročně a další stovky miliard dolarů směřují do soukromých investic. Vědci přicházejí s účinnějšími bateriemi, levnější výrobou vodíku, pokročilými materiály nebo novými způsoby ukládání energie. Přesto se mnoho slibných inovací nikdy nedostane do běžného průmyslového využití. Podle nejnovější analýzy Mezinárodní energetické agentury není hlavním problémem nedostatek nápadů ani vědeckých poznatků, ale jejich komercializace. Právě období mezi úspěšným výzkumem a rozsáhlým uvedením technologie na trh se stává nejslabším článkem energetických inovací.

Vývoj energetických technologií dnes představuje jeden z rozhodujících faktorů hospodářské konkurenceschopnosti. Země, které dokážou nové technologie nejen vyvinout, ale také vyrábět ve velkém měřítku, získávají významnou strategickou výhodu. Nejde pouze o výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů, ale také o baterie, elektrolyzéry pro výrobu vodíku, transformátory, výkonovou elektroniku, tepelná čerpadla, moderní elektromotory nebo nové materiály využívané v energetice. Podle odhadů IEA budou právě technologie čisté energetiky představovat v příštích desetiletích jeden z nejrychleji rostoucích světových průmyslových trhů v hodnotě bilionů dolarů ročně. Tyto technologie se postupně stávají stejně významnými průmyslovými produkty, jako byly v minulosti automobily nebo petrochemický průmysl.

Analýza Mezinárodní energetické agentury upozorňuje, že největší překážkou již není samotný výzkum. Ve většině technologických oblastí vzniká dostatek kvalitních patentů, vědeckých publikací i začínajících podniků. Problém nastává ve chvíli, kdy je třeba přejít od laboratorního prototypu k prvnímu průmyslovému zařízení a následně k sériové výrobě. Tento proces vyžaduje vysoké investice, dlouhé období návratnosti, technická rizika i schopnost přesvědčit investory, že nová technologie obstojí v reálném provozu. Právě tato etapa bývá označována jako údolí smrti inovací, protože mnoho perspektivních projektů zde končí ještě před komerčním využitím. Vybudování první průmyslové výrobní linky nebo demonstračního závodu často vyžaduje investice v řádu stovek milionů až jednotek miliard eur, což výrazně převyšuje možnosti většiny začínajících technologických firem.

Význam této problematiky dále roste s pokračující energetickou transformací. Evropská unie i další světové ekonomiky usilují o snižování emisí skleníkových plynů, posilování energetické bezpečnosti a omezení závislosti na dovozu fosilních paliv. Splnění těchto cílů nebude možné pouze s technologiemi, které jsou dnes běžně dostupné. Mezinárodní energetická agentura odhaduje, že přibližně 35 procent potřebného snížení emisí oxidu uhličitého do poloviny století bude záviset na technologiích, které jsou dnes teprve ve fázi prototypů nebo rané komercializace. Řada průmyslových odvětví bude potřebovat nové výrobní postupy, účinnější akumulaci energie, bezemisní výrobu tepla nebo pokročilé technologie pro zachycování a využití oxidu uhličitého. Právě jejich komerční nasazení rozhodne o tom, jak rychle se podaří energetickou transformaci uskutečnit.

Mezinárodní energetická agentura upozorňuje, že tradiční systém financování často podporuje především základní výzkum nebo naopak již zavedené podniky. Mezi těmito dvěma světy však vzniká investiční mezera. Demonstrační projekty, pilotní výrobní linky nebo první komerční provozy vyžadují výrazně vyšší kapitál než běžné výzkumné projekty a současně nesou podstatně vyšší riziko než zavedené technologie. Soukromí investoři proto často vyčkávají, zatímco veřejná podpora bývá časově nebo finančně omezená. Právě financování prvních komerčních projektů označuje IEA za jednu z největších překážek rozvoje čistých energetických technologií na světě.

Evropa přitom disponuje silnou výzkumnou základnou. Evropské univerzity, výzkumné organizace i technologické společnosti patří mezi světovou špičku v řadě energetických oborů. Podle údajů IEA se zvyšuje také podíl evropských technologických start upů na globálních investicích rizikového kapitálu. Samotný počet inovativních firem však nestačí. Rozhodující bude schopnost vytvářet výrobní kapacity přímo v Evropě, zajistit dodavatelské řetězce a umožnit novým technologiím rychlý vstup na světové trhy. Evropská unie každoročně investuje prostřednictvím programu Horizont Evropa, Inovačního fondu a dalších nástrojů miliardy eur do vývoje nízkoemisních technologií, stále však hledá účinnější způsoby, jak tyto inovace rychle převádět do průmyslové praxe.

S tím úzce souvisí také evropská průmyslová politika. V posledních letech Evropská komise přijala řadu iniciativ zaměřených na podporu výroby baterií, vodíkových technologií, čistých průmyslových řešení nebo modernizace elektrických sítí. Cílem není pouze snižování emisí, ale také posílení technologické soběstačnosti a konkurenceschopnosti evropského průmyslu vůči Spojeným státům a Číně. Celosvětové investice do výroby technologií čisté energetiky již přesahují jeden bilion amerických dolarů ročně a jejich tempo dále roste. Komercializace inovací se tak stává nejen otázkou vědy, ale také průmyslové strategie, zaměstnanosti a ekonomické bezpečnosti.

Významnou roli přitom hraje také regulatorní prostředí. Nové technologie potřebují předvídatelná pravidla, dlouhodobé investiční pobídky a stabilní poptávku. Bez těchto podmínek se i technicky úspěšné projekty mohou dostat do situace, kdy jejich uvedení na trh nebude ekonomicky životaschopné. Právě proto IEA upozorňuje, že úspěšná energetická politika nemůže být zaměřena pouze na podporu výzkumu. Stejnou pozornost musí věnovat financování demonstračních projektů, rozvoji výrobních kapacit, vzdělávání odborníků i vytváření tržních podmínek pro nové technologie. Podle IEA bude rozhodujícím desetiletím právě období do roku 2035, kdy se ukáže, které nové energetické technologie dokážou přejít z pilotních projektů do masového nasazení.

Budoucnost energetiky tak nebude určována jen tím, kolik nových objevů vznikne ve výzkumných laboratořích. Rozhodující bude také schopnost proměnit vědecké poznatky v technologie, které budou spolehlivě fungovat v továrnách, elektrárnách, domácnostech i dopravě. Teprve ve chvíli, kdy se podaří překlenout propast mezi výzkumem a průmyslovou výrobou, mohou energetické inovace naplnit svůj skutečný potenciál a stát se motorem hospodářského růstu, energetické bezpečnosti i přechodu k nízkoemisní ekonomice. Každý rok zpoždění při zavádění nových technologií totiž znamená nejen pomalejší snižování emisí, ale také ztrátu průmyslových příležitostí, investic a vysoce kvalifikovaných pracovních míst.