Evropa vyhazuje tuny jídla každý rok, domácnosti jsou v tom mistři

Podle aktuálních dat Eurostatu za rok 2023 skončilo v Evropské unii v odpadu zhruba 58,2 milionu tun potravin. V přepočtu na jednoho obyvatele to představuje přibližně 130 kilogramů, tedy více, než kolik váží průměrný Evropan po měsíci zásob v lednici. Více než polovina tohoto objemu – 53 % – pochází z domácností, což odpovídá 69 kilogramům potravin na osobu ročně. Zbývající část se rozkládá mezi ostatní články potravinového řetězce: výrobu a zpracování (24 kg), gastronomie a stravovací služby (14 kg), primární produkce (12 kg) a obchod a distribuce (10 kg). Ve srovnání s rokem 2022 (57,8 mil. t) jde o nárůst o 0,7 %.

Statistika ukazuje, že domácnosti zůstávají nejslabším článkem celého systému – a současně jeho nejsledovanější veličinou. Zatímco průmysl a maloobchod postupně zavádějí technologické nástroje pro lepší řízení zásob a redistribuci přebytků, spotřebitelské chování se mění jen pomalu. Každá tuna vyhozených potravin představuje nejen ztrátu potravní hodnoty, ale i nevyužité suroviny, energii a emisní stopu. Eurostat navíc pracuje s rozlišením jedlých a nejedlých složek odpadu, takže data jsou přesnější než v předchozích letech, i tak ale potvrzují dlouhodobý trend – Evropa se pohybuje na hranici, kde už nelze spoléhat jen na osvětu.

Na tuto stagnaci reaguje nový legislativní rámec schválený v září 2025. Revize rámcové směrnice o odpadech (Waste Framework Directive) stanovuje poprvé právně závazné cíle pro snižování potravinového odpadu. Do konce roku 2030 musí členské státy snížit množství potravinového odpadu ve výrobě a zpracování o 10 % a v maloobchodu, gastronomii a domácnostech o 30 % na obyvatele ve srovnání s průměrem let 2021–2023. Každý stát bude povinen pravidelně vykazovat pokrok, metodiku i míru plnění, což poprvé sjednocuje dosud roztříštěný systém národních přístupů.

Nová pravidla rovněž ukládají státům, aby definovaly podniky s „významnou úlohou“ při tvorbě potravinového odpadu a zajistily, že budou usnadňovat darování neprodaných, avšak zdravotně nezávadných potravin. Prakticky to znamená povinnost pro velké výrobce a maloobchodní sítě optimalizovat výrobu, zkracovat skladové cykly a rozvíjet spolupráci s potravinovými bankami či charitativními organizacemi. Kritici upozorňují, že evropské cíle – 10 % a 30 % – jsou méně ambiciózní než globální závazek OSN, který míří ke snížení odpadu o polovinu (SDG 12.3). 

Česká republika podle posledních dat Ministerstva životního prostředí v roce 2023 vyprodukovala celkem 1,06 milionu tun potravinového odpadu. Největší podíl na tom mají domácnosti – více než 646 tisíc tun, tedy zhruba 60 % z celkového objemu. Následuje sektor gastronomie a stravovacích služeb s 185 tisíci tunami, zpracování a výroba s 146 tisíci tunami, maloobchod s 69 tisíci tunami a prvovýroba se 17 tisíci tunami. Ve srovnání s rokem 2021 se sice celkové množství odpadu snížilo o přibližně 70 tisíc tun, ale dynamika poklesu se zpomaluje. Zvlášť viditelný je nárůst v restauracích a jídelnách, které po období pandemického útlumu opět generují více zbytků.

Pro Českou republiku to znamená dvojí úkol – naplnit evropské cíle a současně proměnit vnímání jídla v domácnostech, kde stále převažuje pocit, že vyhozená potravina je jen maličkost. Každý kilogram ale představuje zbytečně spotřebovanou energii, půdu a vodu. Klíčové bude propojit legislativní rámec s konkrétní praxí – od lepšího měření dat přes podporu potravinových bank až po vzdělávání veřejnosti.

Odborníci se shodují, že pokud má Česká republika plýtvání opravdu snížit, musí změna začít u každého z nás. Cesta k úspoře začíná už v nákupním košíku. Plánování je základní nástroj: kdo nakupuje podle seznamu a promyšleně, minimalizuje impulzivní nákupy i zkažené zbytky. Pomáhá i drobná změna návyků – například sledování rozdílu mezi datem spotřeby („spotřebujte do“) a minimální trvanlivostí („minimální trvanlivost do“). Potraviny po uplynutí minimální trvanlivosti nejsou automaticky zkažené, pokud jsou správně skladovány.

Domácnosti mohou zásadně ovlivnit množství potravinového odpadu už tím, jak potraviny skladují. Klíčová je správná teplota lednice – ideálně mezi 4 až 6 °C – a přehledné uspořádání potravin, kde starší produkty patří dopředu a nové dozadu. Tím se snižuje riziko, že jídlo zapadne a zkazí se dřív, než přijde na řadu. Při skladování ovoce a zeleniny je důležité mít na paměti, že ne všechny druhy patří do chladu. Rajčata, okurky, papriky, brambory, cibule, česnek nebo tropické ovoce, jako jsou banány, mango či ananas, v lednici ztrácí chuť, strukturu i živiny. Naopak listová zelenina, bobuloviny nebo jablka snesou nižší teplotu dobře.

Zásadní roli hraje i plyn etylen, který některé plody – zejména jablka, hrušky, meruňky či banány – přirozeně uvolňují během zrání. Tento plyn urychluje dozrávání okolního ovoce a zeleniny, což může vést k jejich předčasnému kažení. Proto je vhodné tyto druhy skladovat odděleně od potravin citlivých na etylen, jako jsou například brokolice, květák, zelí, mrkev nebo salát. I takto jednoduché opatření může snížit domácí potravinové ztráty o desítky procent.

Dalším krokem je promyšlená příprava jídel. Menší porce znamenají menší množství zbytků a případné přebytky lze kreativně využít – zeleninové odřezky jako základ vývaru, tvrdší chléb jako krutony, přezrálé ovoce do koláče. Pokud jídlo nestihnete zkonzumovat, často ho lze bezpečně zamrazit.

Důležitou roli má i vzdělávání. Každá domácnost by měla znát nejen hodnotu jídla, ale i cenu jeho ztráty – ekologickou i finanční. Studie ukazují, že když lidé začnou sledovat, kolik potravin skutečně vyhazují, množství odpadu se během několika měsíců sníží o desítky procent. Sdílení přebytků s rodinou, sousedy nebo prostřednictvím potravinových aplikací může být jednoduchým a efektivním krokem, který spojí ekologii s lidskostí.