Evropě mizí auta a s nimi i cenné suroviny

Evropští politici nemusejí chodit daleko, aby našli levné kritické suroviny. Stačí pět kilometrů od bruselské evropské čtvrti. Na ulici Heyvaert obchodníci vykupují ojetá auta a posílají je do Afriky.

V této průmyslové části jihozápadního Bruselu se evropská vozidla, mnohá příliš znečišťující na to, aby mohla dál jezdit po evropských silnicích, vyvážejí do zemí jako Senegal, Sierra Leone nebo Nigérie. O evropské vozy, které už doma nikdo nechce, je tam stabilní zájem.

Tato jediná ulice propojuje hlavní město Evropské unie, kde každoročně přibývá kolem deseti milionů nových aut, s globálním řetězcem ojetých vozidel, který zajišťuje dopravu v rozvojových zemích.

Jednoho dne však tato auta skončí na vrakovištích daleko od Evropy. Spolu s nimi zmizí i tuny kovů, které by Evropská unie mohla recyklovat a znovu využít pro vlastní ekonomiku.

Zvyk vyvážet nepotřebné zboží se dnes Evropě vrací. Unie se snaží omezit závislost na surovinách dovážených z Číny a zároveň jí vlastní zdroje mizí před očima.

Hledání kritických surovin

Evropská unie hledá nové zdroje kritických surovin a minerálů potřebných pro čistou energetiku a obranné technologie. Geopolitické napětí narušuje dodavatelské řetězce a otázka surovin nabývá na významu.

Evropa má málo vlastních přírodních zdrojů, ale velké množství spotřebního zboží. Právě stará auta představují významný zdroj materiálů. Obsahují měď, platinu, ocel a další kovy nezbytné pro energetiku i obranný průmysl.

Jejich význam poroste s tím, jak první generace elektromobilů s bateriemi obsahujícími lithium, kobalt a nikl doslouží.

Evropská unie tuto příležitost zatím nevyužívá.

Každoročně zmizí z unijních statistik tři až čtyři miliony vozidel s ukončenou životností. To představuje přibližně třetinu všech aut, která jsou odhlášena z registru. Některá se ztratí kvůli mezerám v evidenci. Jiná odcházejí přes nepřehledné obchodní trasy. Mnohá jsou rozebrána nelegálně, cenné díly se prodávají online nebo přes neautorizované prodejce a zbytek končí na skládkách, kde představuje ekologické riziko.

„Vidíme velký a zatím nevyužitý potenciál v recyklaci, opětovném využití i náhradě kritických surovin,“ říká Keit Pentus Rosimannus z European Court of Auditors, která se podílela na zprávě o obtížích EU při zajišťování dodávek těchto materiálů.

Recyklace je však možná jen tehdy, pokud se vozidla skutečně dostanou do autorizovaných zařízení.

Nelegální rozebírání jako byznys

Podle německé spolkové agentury pro životní prostředí je hlavním motivem nelegálního rozebírání a vývozu vozidel zisk z prodeje náhradních dílů a kovů. Neoprávnění zpracovatelé se vyhýbají nákladům na ekologickou likvidaci, aby snížili své výdaje.

Odhady ukazují, že jen v Německu je nelegálně vyvezeno přibližně dvacet procent zmizelých vozidel, což znamená více než sedmdesát dva tisíc aut ročně.

Podle údajů Interpol bylo ke konci roku 2025 v databázi odcizených vozidel evidováno téměř 3,6 milionu aut a jejich částí pocházejících z Evropy.

Promarněná příležitost

Recyklace materiálů se stala jedním ze strategických pilířů Evropské unie ve snaze snížit závislost na Číně.

Evropská ekonomika je závislá na dovozu niklu, mědi, lithia, vzácných zemin i platinových kovů, například palladia a platiny. Tyto suroviny jsou nezbytné pro výrobu motorů, zbraní, baterií, čipů i solárních panelů.

Ačkoli se těží po celém světě, jejich zpracování a rafinace jsou do značné míry soustředěny v Číně.

Evropská komise chce reagovat otevřením nových dolů, diverzifikací dodavatelů a podporou recyklace. V roce 2024 přijala nařízení Critical Raw Materials Act, které členským státům ukládá podporovat oběhové hospodářství a zjednodušit povolování recyklačních projektů.

Cílem je, aby do roku 2030 pocházelo dvacet pět procent spotřeby strategických surovin z domácí recyklace. V prosinci Komise představila doplňující plán RESourceEU.

Podle kritiků je postup pomalý. Recyklace konkrétních materiálů není dostatečně podporována a vysoké náklady spolu s regulačními překážkami snižují konkurenceschopnost tohoto odvětví.

Dalším problémem je samotná spotřeba. Daniel Montalvo z European Environment Agency upozorňuje, že Evropská unie musí řešit i způsob, jak materiály využívat déle a efektivněji a zaměřit se na začátek materiálového cyklu.

Recyklační centra

Vozidla na konci životnosti by měla končit v některém z třinácti tisíc autorizovaných zařízení, například v belgickém Menenu, kde působí recyklační společnost Galloo.

„Můžeme zde současně rozebírat sedmnáct aut. Obvykle zpracujeme deset až patnáct tisíc vozidel ročně, letos jsme však na třech až čtyřech tisících,“ říká Emmanuel Katrakis.

Společnost Galloo založila v roce 2023 společný podnik Valorauto s automobilkou Stellantis. Síť tří set autorizovaných zařízení zajišťuje zpětný odběr vozidel v západní Evropě.

Slabší prodeje automobilů po pandemii znamenají, že do systému vstupuje méně vozidel.

Provoz recyklačního centra je finančně náročný. Nelegální rozebírači se vyhýbají regulačním povinnostem a tím snižují své náklady. Část vozidel tak končí mimo oficiální systém.

Majitelé často odevzdávají auta bez katalyzátoru. „Auto koupíme za sto padesát nebo dvě stě eur, ale katalyzátor mohou zvlášť prodat za šedesát eur. Je to pro ně jednoduchý výpočet,“ říká Katrakis.

Thomas Delgado z Valorauto se domnívá, že větší odpovědnost by měly nést také online platformy, které umožňují prodej autodílů bez důsledné kontroly, zda je prodávající autorizovaným zpracovatelem.

Problém představují i národní registrační systémy, které mezi sebou nedostatečně komunikují. Některá auta se prodají do jiné země, ale nejsou odhlášena v původním státě.

Druhý život aut

Podle údajů Evropské unie se ročně vyveze více než osm set tisíc ojetých vozidel, převážně do afrických zemí. Revidovaná regulace stanoví, že vyvážena mohou být pouze provozuschopná auta.

Ne každé vozidlo, které už nesplňuje podmínky pro provoz v evropském městě, musí být okamžitě sešrotováno.

Pierre Hajjar ze společnosti Socar Shipping Agencies, která působí na ulici Heyvaert, tvrdí, že export do Afriky je dobře dohledatelný, protože probíhá lodní dopravou s přísnými kontrolami.

Podle něj je menší kontrola u pozemní přepravy směrem na východ, kde vozidla překračují hranice snadněji.

Podstata problému

Evropa chce být surovinově soběstačnější, zároveň jí však unikají miliony tun materiálů v podobě vyvážených nebo nelegálně rozebraných aut.

Staré automobily nejsou jen odpad. Představují zásobu mědi, platiny, lithia, niklu a dalších kovů, které Evropská unie potřebuje pro energetickou transformaci, obranu i moderní průmysl.

Zda dokáže tento potenciál využít dříve, než nenávratně zmizí za hranicemi, zůstává otevřenou otázkou.

Zdroj: Europe’s vanishing cars are jeopardizing its raw materials security (https://www.politico.eu)