Evropské léto přineslo tragickou bilanci. Vědci odhadují přes 50 tisíc obětí, dvě třetiny úmrtí souvisejí s klimatickou změnou

Léto 2026 se zapsalo do evropských klimatických statistik nejen mimořádně vysokými teplotami, ale také tragickou bilancí jejich zdravotních následků. Vědci odhadují, že v 854 evropských městech a městských oblastech zemřelo v důsledku horka 50 391 lidí. Přibližně 32 600 těchto úmrtí podle jejich výpočtů souviselo s globálním oteplováním způsobeným lidskou činností.

Výzkum připravil mezinárodní tým vedený vědci z Imperial College London a London School of Hygiene & Tropical Medicine. Autoři analyzovali období od 1. června do 31. srpna 2026 a spojili klimatologické modelování s epidemiologickými údaji o vztahu mezi venkovní teplotou a úmrtností. Výsledky ukázaly, že letošní léto přineslo v hodnocených městech nejvyšší odhadovanou úmrtnost související s horkem od začátku sledování v roce 2000. Výzkumníci zároveň zjistili, že přibližně dvě třetiny této zátěže lze připsat oteplování způsobenému člověkem.

Rekordní teploty zasáhly velkou část Evropy

Léto 2026 bylo podle klimatologických údajů třetím nejteplejším evropským létem v historii měření a vůbec nejteplejším létem v západní Evropě. Série vln veder začala již koncem května a pokračovala až do konce srpna. Mimořádně vysoké teploty zaznamenaly také oblasti střední, východní a jižní Evropy.

Průměrná teplota v hodnocených 854 městech byla během června, července a srpna přibližně o 2,4 °C vyšší než průměr za období 1991 až 2020. V západní Evropě činila tato odchylka 2,9 °C, v jižní Evropě 2,6 °C. V některých dnech dosahovaly teplotní odchylky v jednotlivých zemích až 12 °C nad obvyklou hodnotou pro danou část roku. Nejvyšší denní odchylka vypočtená jako průměr pro všechna sledovaná města dosáhla 7,3 °C.

Takové hodnoty představují významnou zdravotní zátěž, zvláště pokud vysoké teploty přetrvávají několik dní a noci nepřinášejí dostatečné ochlazení. Organismus má omezené možnosti odvádět přebytečné teplo a dlouhodobé vystavení vysokým teplotám zvyšuje nároky na krevní oběh. Zhoršovat se mohou také chronická onemocnění a roste riziko dehydratace. V městském prostředí situaci komplikuje zahřívání budov a zpevněných povrchů, které uchovávají teplo a zpomalují noční ochlazování.

Více než 50 tisíc úmrtí, dalších 32 tisíc připadá na vliv člověka

Základní výsledek studie představuje odhad 50 391 úmrtí souvisejících s horkem během sledovaných tří letních měsíců. Autoři současně vyčíslili statistickou nejistotu svého odhadu. Při použití jejich modelu se výsledný počet pohyboval v rozmezí 46 026 až 53 878 úmrtí.

Z celkové zátěže připadlo podle výpočtů 32 619 úmrtí na důsledky oteplování způsobeného lidskou činností. To odpovídá 65 % celkového odhadovaného počtu, přičemž interval nejistoty tohoto podílu činil 53 až 73 %. Zbývající část úmrtí souvisela s tepelnou zátěží, která by se vyskytovala také bez dodatečného oteplování způsobeného člověkem.

Antropogenní emise skleníkových plynů však posunují teplotní podmínky směrem k vyšším hodnotám, a tím zvyšují pravděpodobnost nebezpečných veder i jejich zdravotních následků. Výzkumníci proto porovnávali skutečné teploty zaznamenané v létě 2026 s hypotetickými teplotami v klimatu bez oteplování způsobeného člověkem. Rozdíl mezi vypočtenou úmrtností v obou scénářích umožnil odhadnout dodatečný počet úmrtí spojených s klimatickou změnou. Pro samotný výpočet použili klimatická pozorování, klimatické modely a dříve publikované epidemiologické poznatky o vztahu mezi teplotou a úmrtností.

Nejvíce obětí připadlo na Itálii, vysoká úmrtnost zasáhla i střední Evropu

Absolutní počty úmrtí se mezi zeměmi výrazně lišily. Nejvyšší odhad zaznamenala Itálie, kde model vypočítal 13 303 úmrtí souvisejících s horkem. Interval nejistoty činil 11 829 až 14 965 případů. Následovala Francie s 7 268 úmrtími, Španělsko s 6 824 případy, Německo s 6 340 a Spojené království s 4 354 úmrtími.

Vysoká čísla odrážejí kombinaci teplotní zátěže, velikosti sledované populace a její zdravotní zranitelnosti. Samotný absolutní počet proto neumožňuje spolehlivě porovnat, kde bylo horko pro obyvatele nejnebezpečnější. Pro takové srovnání vědci použili také věkově standardizovanou úmrtnost, která umožňuje lépe zohlednit rozdílnou věkovou strukturu obyvatelstva.

V tomto ukazateli se na prvním místě umístila Malta se 716 úmrtími na milion obyvatel, následovala Itálie s 561 a Maďarsko s 537 úmrtími na milion obyvatel. Vysoké hodnoty vykázalo také Chorvatsko se 461 úmrtími na milion obyvatel. Výsledky potvrzují výraznou zdravotní zátěž v jižní a jihovýchodní Evropě, kde se vysoké teploty často udržovaly po delší dobu.

Z hlediska širších evropských regionů dosáhla věkově standardizovaná úmrtnost 380 případů na milion obyvatel v jižní Evropě, 277 v západní Evropě a 250 ve východní Evropě. V severní Evropě činila 129 případů na milion obyvatel. Přestože sever kontinentu vykázal nejnižší hodnoty, i zde byla úmrtnost v létě 2026 výrazně vyšší než v řadě předchozích hodnocení.

Česko zaznamenalo stovky úmrtí souvisejících s horkem

Studie zahrnula také Českou republiku, konkrétně 18 měst. V hodnocených městských oblastech vědci odhadli 701 úmrtí souvisejících s horkem, přičemž modelový interval činil 472 až 896 případů. Přibližně 425 z těchto úmrtí podle výpočtů souviselo s člověkem způsobeným oteplováním. Tento odhad odpovídá 62 %ům celkové tepelné úmrtnosti, s intervalem nejistoty mezi 50 a 71 %.

Pro Českou republiku je podstatné, že dopady extrémních teplot nelze spojovat výhradně se středomořskými státy. I v mírnějším klimatickém pásmu mohou několikadenní vlny veder představovat závažné zdravotní riziko. Významnou roli hraje připravenost měst, dostupnost stínu a chladnějších míst, kvalita bydlení i schopnost zdravotnických a sociálních služeb vyhledávat ohrožené obyvatele.

Český výsledek je třeba interpretovat s ohledem na rozsah výzkumu. Studie zahrnovala 854 měst a městských oblastí ve 30 zemích, které dohromady obývá přibližně 173 milionů lidí. Hodnocené oblasti představovaly přibližně 40 % populace těchto států. Uvedených 701 případů proto není odhadem celkové úmrtnosti související s horkem v celé České republice. Výsledky se vztahují k populaci zahrnuté do analýzy.

Nejohroženější byli lidé starší 85 let, oběti však přibývaly i mezi mladšími

Věková struktura obětí ukázala mimořádnou zranitelnost nejstarších obyvatel. Ve skupině lidí ve věku 85 let a více vědci odhadli 22 502 úmrtí, což představuje téměř 45 % celkového počtu. Interval nejistoty činil 20 620 až 24 414 případů.

Vysoký věk může omezovat schopnost organismu regulovat tělesnou teplotu a zvyšovat citlivost na dehydrataci. Riziko dále ovlivňují chronická onemocnění, užívané léky, omezená pohyblivost a životní podmínky. Někteří senioři mají obtížnější přístup k chladnějším prostorám nebo potřebují pomoc s pitným režimem a každodenní péčí.

Významná je však také úmrtnost v mladších věkových skupinách. U lidí ve věku 20 až 44 let model odhadl 833 úmrtí, s intervalem nejistoty 628 až 1 053 případů. Celkem připadlo na osoby mladší 65 let přibližně šest tisíc úmrtí. Extrémní horko tedy není rizikem pouze pro seniory. Ohrožuje rovněž lidi, kteří pracují venku, vykonávají fyzicky náročnou činnost nebo tráví dlouhou dobu v přehřátých budovách.

Nejtragičtější část léta přišla v druhé polovině června

Časový průběh úmrtnosti ukázal, že zdravotní dopady se soustředily do několika mimořádně horkých období. Téměř třetina všech odhadovaných úmrtí připadla na období od 17. června do 1. července. Průměrné denní teploty v tomto časovém úseku byly napříč sledovanými městy o 5,3 °C vyšší než průměr za období 1991 až 2020.

V tomto období vědci odhadli 9 585 úmrtí jen mezi 22. a 28. červnem. Francouzská zdravotnická instituce Santé publique France mezitím uvedla 5 764 úmrtí souvisejících s horkem od 17. června do 2. července. Britská agentura UK Health Security Agency odhadla 2 124 úmrtí souvisejících s horkem v Anglii a Walesu od 21. do 28. června.

Německý Institut Roberta Kocha odhadl přibližně 16 tisíc úmrtí souvisejících s horkem v období od 6. dubna do 6. září. Španělský systém monitorování úmrtnosti zaznamenal za červen až srpen 5 123 takových případů. Tato čísla nelze přímo sčítat ani bezprostředně porovnávat, protože jednotlivé instituce pracovaly s odlišnými časovými obdobími, územním pokrytím a výpočetními metodami. Jejich výsledky však dokládají, že mimořádná teplotní zátěž měla rozsáhlé zdravotní následky napříč Evropou.

Zajímavé je také zjištění, že podíl úmrtí přičitatelných klimatické změně byl během nejintenzivnější vlny veder o něco nižší než za celé léto. V období od 17. června do 1. července činil 57 %, zatímco za celé léto dosáhl 65 %. Důvod spočívá v tom, že extrémní teploty mohou být smrtelně nebezpečné i v klimatu bez člověkem způsobeného oteplování. Klimatická změna zvyšuje riziko především tím, že posouvá teploty do nebezpečných hodnot častěji a po delší dobu.

Jak vědci oddělili vliv klimatické změny od ostatních příčin

Metodika studie kombinuje dva typy modelování. První část využívá klimatická pozorování a modely k odhadu teplot, které by v jednotlivých městech panovaly v současném klimatu a v hypotetickém světě bez oteplování způsobeného člověkem. Globální teplota je dnes přibližně o 1,4 °C vyšší než v předindustriálním období, přičemž většina tohoto oteplení souvisí s lidskými emisemi skleníkových plynů.

Druhá část využívá epidemiologické vztahy mezi denní teplotou a úmrtností. Ty byly odvozeny z dřívějších údajů o úmrtnosti a teplotách a zohledňují rozdíly mezi městy i věkovými skupinami. Model následně vypočítává očekávanou úmrtnost při skutečných teplotách a porovnává ji s odhadem pro hypotetické klima bez člověkem způsobeného oteplování.

Výsledný rozdíl představuje odhad úmrtí, kterým by bylo možné předejít, kdyby k dodatečnému oteplování způsobenému lidskou činností nedošlo. Výzkumníci pracovali s tisíci statistickými výběry, aby vyčíslili nejistotu výsledků, a uvádějí proto nejen střední odhady, ale také intervaly nejistoty.

Je přitom nutné zdůraznit, že studie nepočítá pouze případy, v nichž lékaři uvedli horko jako bezprostřední příčinu smrti. Jde o modelový odhad nadměrné úmrtnosti spojené s vysokými teplotami. Část lidí zemřela v důsledku zhoršení již existujících onemocnění, například kardiovaskulárních nebo respiračních. V takových případech nemusí být vliv horka přímo uveden v úmrtním listu, přesto může statisticky významně přispět k předčasnému úmrtí.

Výsledky mají své limity, celkovou evropskou bilanci proto nelze považovat za konečnou

Autoři otevřeně upozorňují na několik omezení. Prvním je územní rozsah. Výzkum zahrnul pouze vybraná města a městské oblasti, které představují přibližně 40 % obyvatel sledovaných zemí. Celkový počet úmrtí souvisejících s horkem v Evropě proto bude vyšší, přesný počet však z této studie nelze přímo vypočítat.

Dalším omezením jsou použité vztahy mezi teplotou a úmrtností. Ty vycházejí z údajů z let 2000 až 2019, a nemusejí proto plně zachycovat pozdější změny zdravotního stavu populace, adaptace na horko nebo kvality zdravotní péče. Model rovněž předpokládá, že zranitelnost vůči teplotám zůstává v průběhu roku stejná a závisí především na denní průměrné teplotě. Nezachycuje tak v plném rozsahu všechny možné dopady vysoké vlhkosti, mimořádně teplých nocí ani skutečnosti, že na začátku léta nemusí být lidé na extrémní teploty ještě dostatečně aklimatizovaní.

Výzkumníci navíc zjistili, že v samotném květnu, mimo hlavní sledované období, připadlo na dny od 21. do 31. května dalších odhadovaných 1 508 úmrtí souvisejících s horkem. Ani tento počet není součástí základního odhadu 50 391 případů za červen až srpen. Ukazuje však, že zdravotní rizika mohou narůstat ještě před začátkem meteorologického léta.

Dokument ke stažení:

Heat-related urban mortality attributable to human-induced climate change in Europe in summer 2026