Evropský recyklační průmysl plastů v kritickém bodě: Data z roku 2024 ukazují stagnaci, propad výroby a největší ztrátu kapacit v historii

Rok 2024 se zapsal do historie evropské recyklace plastů jako období, kdy se dlouholetý růst náhle zastavil a začal se obracet opačným směrem. Tam, kde ještě před dvěma lety panovala očekávání další expanze, se letos projevil mix klesající poptávky, prudkého přílivu levnějších dovozů, rekordního útlumu recyklačních kapacit a rychle rostoucí závislosti Evropy na zahraničních trzích.

Přesná data organizace Plastics Recyclers Europe a strategická doporučení evropských asociací dokresluje obraz odvětví, které se z dynamicky se rozvíjejícího pilíře cirkulární ekonomiky stalo sektorem řešícím zásadní existenční otázky. Namísto posilování se recyklační průmysl pohybuje na hraně své konkurenceschopnosti a žádá koordinovanou politickou reakci, jakou Evropa v této oblasti nezažila nejméně deset let.

Tento text vychází z oficiálních údajů publikace „Plastics Recycling Industry Figures 2024“, která přináší nejdetailnější pohled na aktuální kapacity, produkci i stav trhu, a dále z analytického dokumentu „Strategic Recommendations for a Resilient and Circular Plastic Value Chain in Europe“. Ten nabízí vyčíslení příčin současného propadu a navrhuje konkrétní, v praxi proveditelné kroky, jež mají evropský recyklační průmysl pomoci stabilizovat. Spojení obou zdrojů poskytuje jedinečný přehled o tom, jak silný dopad mají tržní turbulence na schopnost Evropské unie naplňovat své klimatické, materiálové i recyklační cíle.

Rok 2024 se stal prvním obdobím, kdy v EU27 a Norsku, Švýcarsku a Velké Británii (EU27+3) současně poklesl objem vstupních plastových odpadů směřujících do recyklačních linek i celkové množství vyrobeného recyklátu. Produkce recyklátu se snížila z 7,7 milionu tun na zhruba 7,5 milionu tun a celkový obrat sektoru klesl z 9,1 miliardy eur na 8,6 miliardy eur, tedy o 5,5 procenta. Za těmito čísly nestojí jediný faktor, ale kumulace několika tlaků najednou. Ceny vstupních surovin a energií pokračovaly ve svém růstu, provozní náklady narostly a evropský trh se ocitl pod tlakem levných dovozů, jejichž cena v řadě případů padá pod úroveň výrobních nákladů evropských recyklátorů. Trh s recykláty se tak dostal do situace, kdy skladové zásoby rostou výrazně rychleji než poptávka.

Zhruba 850 recyklačních firem působících v EU27+3 muselo během roku reagovat omezením provozu, snižováním počtu směn a v nejhorších případech úplným odstavením linek. Výsledkem je největší útlum kapacit v moderní historii evropského recyklačního průmyslu. V roce 2024 byly odstaveny recyklační linky odpovídající 300 kilotunám kapacity a celkově se mezi roky 2023 a 2024 ztratilo již 440 kilotun. Nejvíce zasažené byly segmenty polyolefinových filmů (tenké plastové fólie vyrobené z polyethylenu PE a polypropylenu PP, používané například na potravinové obaly, sáčky, tašky či průmyslové a zemědělské fólie) a PET, z nichž každý tvoří čtvrtinu uzavřených kapacit. Z geografického hlediska připadá polovina tohoto propadu na Nizozemsko a Spojené království, tedy na dva trhy, které byly ještě v roce 2020 považovány za jedny z nejdynamičtějších.

Instalovaná kapacita všech evropských recyklačních zařízení činila v roce 2024 celkem 13,5 milionu tun. Podle nařízení PPWR (Packaging and Packaging Waste Regulation) však bude Evropě k dosažení cílů oběhového hospodářství do roku 2030 a 2040 nezbytné udržovat stabilní meziroční růst kapacit přibližně o šest procent. Rok 2024 byl prvním rokem od roku 2017, kdy se tento růst zastavil. Data jednoznačně potvrzují, že nově budované kapacity nedokážou nahradit objem těch, které musely být uzavřeny, a Evropa tak fakticky ztrácí svou schopnost plnit vlastní závazky.

Detailní pohled na jednotlivé druhy plastů ukazuje, že stagnace zasáhla každý proud jinou měrou. Polyolefinové filmy s kapacitou 3,5 milionu tun tvoří 26 procent celkového evropského recyklačního výkonu. Tento segment patří k nejcitlivějším na výkyvy trhu a v roce 2024 doplatil na to, že průmysloví odběratelé i obchodní řetězce výrazně omezili poptávku. PET, jehož kapacita vzrostla z 3,2 na 3,3 milionu tun, se potýkal s jiným problémem. Prudký růst dovozů levného rPET z mimoevropských zemí způsobil, že evropské firmy hlásí rekordní zásoby materiálu a nesoulad mezi cenou a kvalitou. Situace je obzvlášť kritická u PET určeného pro styk s potravinami, který podléhá přísným normám Evropské agentury pro bezpečnost potravin. Evropští výrobci tak musí splnit soubor nákladných hygienických a technických požadavků, zatímco u některých dovozů je jejich ověření nedostatečné.

Rigidní polypropylen PP s kapacitou 1,8 milionu tun a vysokohustotní polyetylen HDPE s kapacitou 1,75 milionu tun sice meziročně nezaznamenaly změnu v instalovaných kapacitách, ale situace na trhu byla odlišná. Právě HDPE čelil v roce 2024 největším potížím, protože se potýkal se slabým odbytem, nízkými cenami a poklesem tržeb, který u některých provozů přesáhl deset procent. Polyvinylchlorid PVC se stabilizoval na 1,1 milionu tun a smíšené plasty uzavřely rok s jedním milionem tun. Naopak segment plastů pocházejících z autovraků a elektroodpadů ELV WEEE (End of Life Vehicles a Waste Electrical and Electronic Equipment) byl jedním z mála, který zaznamenal růst. Jeho kapacita stoupla na 0,8 milionu tun a vyšší poptávka po recyklátech z technických polymerů přinesla lepší výsledky než u ostatních proudů.

Širší tržní souvislosti ukazují zásadní změny v toku materiálů. Dovozy plastů do EU se od roku 2020 zvýšily z 15 % na 24 % v roce 2024. Současně vývoz plastového odpadu z EU meziročně vzrostl o 15 % a oproti roku 2022 dokonce o 36 %. Co to znamená v praxi? Více evropského odpadu než kdy dříve míří k zpracování mimo EU, zatímco kapacity domácí recyklační infrastruktury strádají a zůstávají nevyužité. Výsledkem je nižší využití evropských linek, menší stabilita trhu s recykláty a rostoucí závislost na zahraničním zpracování.

Geografické rozložení recyklačních kapacit se příliš nezměnilo. Německo zůstává dominantní s 2,5 milionu tun instalovaných kapacit, následované Španělskem se dvěma miliony tun, Itálií s více než 1,5 milionu tun a Spojeným královstvím a Francií, které se pohybují mezi jedním a jedním a půl milionem tun. Polsko a Nizozemsko disponují rozmezím 0,5 až jednoho milionu tun. Až 85 procent vstupního materiálu pochází od spotřebitelů, což svědčí o silné roli komunální infrastruktury. PET vyniká nejvyšší mírou lokální recyklace, protože přibližně 75 procent odpadu se zpracuje přímo v zemi, kde vzniknul.

Geografické rozložení recyklačních kapacit se příliš nezměnilo. Německo zůstává dominantní s 2,5 milionu tun instalovaných kapacit, následované Španělskem se dvěma miliony tun, Itálií s více než 1,5 milionu tun a Spojeným královstvím a Francií, které se pohybují mezi jedním a jedním a půl milionem tun. Polsko a Nizozemsko disponují rozmezím 0,5 až jednoho milionu tun. Až 85 % vstupního materiálu pochází od spotřebitelů, což svědčí o silné roli komunální infrastruktury. PET vyniká nejvyšší mírou lokální recyklace, kde se přibližně 75 % odpadu  zpracuje přímo v zemi, kde vznikl, což lze přisuzovat zavedení zálohových (depozitním) systémů na PET lahve v 17 členských státech, přičemž Česko mezi nimi zatím není.

Strategický dokument evropských organizací vysvětluje, proč je situace tak vážná. Jádrem problému jsou nerovné konkurenční podmínky mezi materiály vyrobenými v EU a těmi, které se do Unie dovážejí. Doporučuje proto zavedení takzvaných zrcadlových opatření, tedy povinné uplatňování stejných požadavků na kvalitu a bezpečnost dovozů, jaké platí pro evropské recykláty. Dokument navrhuje silnější investiční podporu například formou zelené sazby DPH Green VAT a úprav systému rozšířené odpovědnosti výrobců EPR (Extended Producer Responsibility), který by měl více odměňovat výrobce za používání evropského recyklátu.

V dalších doporučeních strategický dokument volá po začlenění recyklace do schémat energetické podpory v rámci předpisů NZIA (Net Zero Industry Act), CISAF (Clean Industrial State Aid Framework), IDAA (Industrial Decarbonisation Accelerator Act) a CEEAG (Climate, Environment and Energy Aid Guidelines). Upozorňuje také, že příjmy z evropského systému obchodování s emisními povolenkami ETS (Emissions Trading System) i z poplatků za plasty by měly být přímo reinvestovány do modernizace recyklační infrastruktury. Stejně důležitá je harmonizace celních kódů, jednotný evropský systém ověřování pravosti recyklovaného obsahu a posílení dohledu nad dodržováním předpisů. Dokument rovněž volá po urychlení schvalování recyklačních technologií pro styk s potravinami a po sjednocení kritérií pro ukončení statusu odpadu.

Inovace a investice podle strategických doporučení vyžadují stabilní právní prostředí. To je klíčové také pro chemickou recyklaci, jejíž instalovaná kapacita v roce 2024 činila 190 kilotun. Její rozvoj však brzdí nejasná pravidla započítávání recyklovaného podílu a vysoké provozní náklady. Přesto by mohla hrát významnou roli tam, kde materiálová recyklace naráží na technologické limity.

Rok 2024 tak nepřinesl jen stagnaci. Přinesl obrat, který mění podobu celého odvětví. Evropa recykluje méně, ztrácí kapacity, vyváží více odpadu mimo své hranice a stává se závislejší na levných surovinách ze zahraničí. Podle evropských asociací existuje jediná cesta, jak tento vývoj zvrátit: důsledné vymáhání pravidel, investiční pobídky, podpora inovací a vytvoření skutečně rovných podmínek pro evropské recyklátory. Riziko, které se ještě nedávno zdálo pouze teoretické, se v roce 2024 stalo hmatatelnou realitou.