Evropský soud odmítl klimatickou žalobu proti Norsku. Český Ústavní soud mezitím řeší, zda stát chrání klima a CHKO Soutok

Evropský soud pro lidská práva (ESLP) zamítl 28. října 2025 klimatickou žalobu proti Norsku, kterou podaly organizace Greenpeace Nordic a Natur og Ungdom (Mladí ochránci přírody) společně se skupinou mladých žalobců. Tvrdili, že norská vláda porušila jejich základní práva tím, že povolila nové projekty těžby ropy a plynu v arktické oblasti Barentsova moře, aniž by dostatečně zhodnotila jejich dopady na klima. Žalobci se odvolávali na článek 2 (právo na život) a článek 8 (právo na respektování soukromého a rodinného života) Evropské úmluvy o lidských právech a argumentovali, že rozhodnutí státu prohlubuje klimatickou krizi a ohrožuje budoucí generace.

Soud však jednomyslně rozhodl, že k porušení práv nedošlo. Zdůraznil, že Norsko má široký prostor pro uvážení při rozhodování o využívání svých přírodních zdrojů a že jeho kroky nelze považovat za svévolné nebo v rozporu s mezinárodními závazky. Podle ESLP norský právní rámec zajišťuje dostatečné mechanismy pro posuzování dopadů na životní prostředí a umožňuje veřejnosti účast na rozhodovacím procesu.

Tento verdikt znamená významný precedens v evropském klimatickém právu, protože kontrastuje s dřívějším rozsudkem téhož soudu ve věci švýcarských seniorek, kde soud uznal, že nedostatečná klimatická opatření mohou představovat porušení lidských práv. V norském případě se však soud přiklonil k výkladu, že stát může pokračovat v rozvoji fosilního průmyslu, pokud současně podniká kroky ke snižování emisí a naplňuje své závazky vůči Pařížské dohodě.

Kauza vyvolala v Norsku i v Evropě živou diskusi o tom, kde leží hranice mezi ochranou klimatu a energetickou suverenitou států. Norská vláda rozsudek přivítala s tím, že potvrzuje její právo na vlastní rozhodování o těžbě, zatímco ekologické organizace varují, že rozhodnutí může oslabit tlak na státy, které se stále spoléhají na příjmy z fosilních paliv. V pozadí celé kauzy zůstává otázka, zda mezinárodní soudy dokážou efektivně reagovat na klimatickou krizi prostřednictvím právních nástrojů vytvořených původně pro jiné historické a společenské kontexty.

Česká klimatická žaloba a rozhodování o CHKO Soutok

Zatímco Evropský soud rozhodl o norském případu, v České republice se pozornost upírá na Ústavní soud, který ve středu 5. listopadu vyhlásí dva dlouho očekávané nálezy týkající se životního prostředí. První oznámí se týká návrhu 35 poslanců hnutí ANO, kteří zpochybnili vyhlášení Chráněné krajinné oblasti Soutok na soutoku Moravy a Dyje. Tento krok poslanci zdůvodňují obavami ze zásahu do práv vlastníků a omezení hospodářské činnosti. Odpůrci návrhu však upozorňují, že jde o jedinečné území evropského významu, kde se prolínají ekosystémy tří řek a které hraje klíčovou roli v ochraně vody, biodiverzity i v adaptaci krajiny na klimatickou změnu.

Druhé oznámení se týká verdiktu ve věci spolku Klimatická žaloba ČR, který požaduje, aby stát přijal konkrétní a závazné kroky ke snižování emisí skleníkových plynů. Podle žalobců vláda dlouhodobě neplní své mezinárodní závazky vyplývající z Pařížské dohody a tím porušuje právo občanů na příznivé životní prostředí. Do řízení se zapojila i skupina senátorů, kteří podpořili aktivní přístup státu k ochraně klimatu jako otázku základní odpovědnosti vlády vůči občanům.