Evropský soud potvrdil: jádro a plyn mohou být považovány za „zelené“ zdroje

Evropský Tribunál dal za pravdu Evropské komisi v kauze, která rozdělila členské státy a znovu otevřela debatu o podobě zelené transformace. Rakousko napadlo rozhodnutí, jež umožňuje označovat investice do jaderné energetiky a zemního plynu za udržitelné. Soud však dospěl k závěru, že obě technologie mohou sehrát roli při snižování emisí i zajištění energetické stability, a odmítl rakouské námitky jako nedostatečně podložené.

Diskuse o tom, co je a co není udržitelné, není v Evropské unii žádnou novinkou. V roce 2020 přijala EU tzv. taxonomii udržitelných investic, jejímž cílem je nasměrovat finanční toky do aktivit, které podporují přechod k uhlíkové neutralitě do roku 2050. Taxonomie měla být vodítkem pro investory, banky i firmy a jasně vymezit, které ekonomické činnosti lze označit za šetrné k životnímu prostředí. V roce 2021 Evropská komise prostřednictvím delegovaného aktu definovala technická kritéria pro obnovitelné zdroje energie. O rok později, v roce 2022, však Komise do této skupiny zařadila také jadernou energii a zemní plyn, což vyvolalo ostré reakce.

Právě tento krok se stal předmětem žaloby Rakouska, které dlouhodobě patří k nejhlasitějším kritikům jádra v Evropě. Rakouská vláda argumentovala, že zařazení jádra a plynu mezi „zelené“ investice odporuje smyslu celé taxonomie, protože tyto zdroje podle ní představují environmentální a bezpečnostní rizika. Žalobu podalo k Tribunálu Soudního dvora EU v Lucemburku a získalo podporu například od Lucemburska. Naopak na straně Komise stálo hned několik členských států, včetně Česka, Polska či Francie, které považují jádro a plyn za nezbytnou součást energetického mixu při postupném snižování emisí.

Tribunál však 10. září 2025 žalobu Rakouska zamítl. Podle soudu Komise nepřekročila své pravomoci a měla právo stanovit, že za určitých podmínek mohou jaderná energetika a zemní plyn významně přispívat k omezování změny klimatu a přizpůsobení se jejím dopadům. Rozhodnutí se opírá o několik zásadních argumentů. Za prvé, výroba elektřiny z jádra je spojena s téměř nulovými emisemi skleníkových plynů a v současnosti neexistují ekonomicky ani technologicky plně proveditelné nízkoemisní alternativy ve škále, která by dokázala nepřetržitě pokrýt evropskou poptávku. 

Za druhé, Komise vzala v úvahu rizika spojená s provozem jaderných elektráren, s možností havárií či s nakládáním s vysoce radioaktivním odpadem, a neshledala nutnost překračovat již existující evropský regulační rámec. Argumenty Rakouska, které upozorňovalo například na ohrožení jaderných zdrojů suchem nebo klimatickými extrémy, soud označil za příliš spekulativní.
Pokud jde o zemní plyn, Komise zdůraznila, že jeho role je chápána jako přechodná – jde o palivo, které sice není bezemisní, ale může v krátkodobém horizontu pomoci snížit závislost na uhlí a zajistit stabilitu dodávek energie v době, kdy rozvoj obnovitelných zdrojů nestačí pokrýt spotřebu. Podle Tribunálu proto bylo legitimní přijmout tzv. postupný přístup, který umožní snižovat emise po etapách a současně zachovat energetickou bezpečnost.

Rozhodnutí není pouze právním vítězstvím Evropské komise, ale i jakým si signálem. Ukazuje se, že EU dává přednost pragmatickému pohledu na transformaci energetiky, kdy vedle obnovitelných zdrojů ponechává prostor i pro jádro a plyn. Pro Rakousko, které tradičně profiluje svou energetickou politiku na odporu k jaderné energii a důrazu na obnovitelné zdroje, jde logicky o citelnou prohru. Přesto ještě není všem dnům konec – proti rozhodnutí Tribunálu lze podat odvolání k Soudnímu dvoru EU, ovšem pouze v právních otázkách a ve lhůtě dvou měsíců od oznámení rozsudku.