Evropský surovinový detox: Recyklace může být klíčem ke snížení závislosti na Číně

Evropský průmysl se ocitá v situaci, kterou lze přirovnat k odvykací kúře – závislost na strategických surovinách, zejména na vzácných zeminách, je dlouhodobá, hluboká a její překonání vyžaduje cílené a promyšlené kroky. Říjen 2025 přinesl nový impuls k uvědomění si této závislosti, kdy Čína oznámila restrikce na export třinácti klíčových prvků, jež jsou nezbytné pro výrobu moderních technologií, zelených energií a vojenských systémů. Tyto kroky neznamenají jen omezení dodávek, ale zároveň umožňují Pekingu získávat citlivé informace o evropských odvětvích, která na těchto surovinách závisí.

Vzácné zeminy, jako jsou samarium, gadolinium, terbium, dysprosium, lutetium, skandium, yttrium, holmium, erbium, thulium, europium, ytterbium nejsou jen chemickými prvky, ale stavebními kameny digitální transformace, elektromobility, větrných turbín, zelených technologií a také vojenských systémů. Bez nich by se zastavila výroba téměř všech moderních elektronických zařízení a zařízení s vysokou energetickou účinností, od mobilních telefonů po elektromotory.

Evropská unie je v tomto ohledu extrémně zranitelná. Přes polovinu dovozu vzácných zemin pokrývá Čína, která zároveň kontroluje asi 90 procent světového zpracování a zhruba 60 procent těžby. To znamená, že Evropa prakticky nemá možnost nezávislého zásobování kritickými prvky, zejména těžkými vzácnými zeminami, které jsou klíčové například pro výrobu magnetů do elektromotorů a větrných turbín. Lehké vzácné zeminy, užívané například pro katalyzátory a optické technologie, sice pocházejí z více zdrojů, ale u těžkých prvků je evropský průmysl prakticky na Číně závislý. Každé rozhodnutí Pekingu má tedy okamžitý dopad na strategické plánování evropských firem i energetickou transformaci kontinentu.

Nová opatření Číny jsou navíc navázána na složitou geopolitickou mozaiku. Země nejenže omezuje vývoz, ale také vyžaduje speciální licence, čímž získává citlivé informace o evropských odvětvích, která na vzácných zeminách závisí. Tento krok zvyšuje Číně strategickou vyjednávací sílu a umožňuje jí uplatňovat politický tlak, přičemž zároveň minimalizuje vlastní environmentální a sociální náklady spojené s těžbou. Zatímco domácí regulace v Číně přísně omezují těžbu a stanovují kvóty, těžba v zahraničí, například v Myanmaru, poskytuje levnou pracovní sílu a dovoluje obcházet přísné limity, které by jinak zpomalily dostupnost surovin pro čínský průmysl.

Myanmar se tak stal klíčovou zásobárnou těžkých vzácných zemin pro čínské společnosti. Zpracování a export těchto prvků se pak odehrává na čínském území, což umožňuje Pekingu udržovat kontrolu nad globálním trhem a zároveň omezovat negativní dopady na domácí životní prostředí. Situace je komplikovaná tím, že zahraniční těžba formálně odporuje myanmarským zákonům, ale v praxi se zahraniční firmy, často v kooperaci s místními ozbrojenými skupinami, těžby účastní. Tento systém přináší vysoké riziko nestability – politické změny nebo lokální konflikty mohou okamžitě ohrozit tok surovin do Číny a následně do Evropy.

Z evropského pohledu je tato závislost dramatická. Přerušení dodávek může vést k okamžitému zpomalení výroby v klíčových odvětvích, narušit energetický přechod a ohrozit schopnost Evropy plnit závazky v oblasti klimatu. Přestože se EU snaží diverzifikovat dodávky a hledá alternativní zdroje, nalezení a uvedení nových ložisek do provozu je dlouhodobý a nákladný proces, který nelze řešit přes noc. Aktuální napětí navíc ukazuje, že jakékoli dlouhodobé plánování v technologických a energetických odvětvích musí zahrnovat geopolitická rizika a scénáře výpadku klíčových surovin.

Strategické dopady se neomezují jen na průmysl, ale dotýkají se celé ekonomiky a bezpečnostní politiky. Vzácné zeminy jsou součástí nejen civilních technologií, ale i obranných systémů. Rakety, radarové systémy, stíhací letouny i další vojenská technika spoléhají na prvky, které jsou součástí exportních omezení Pekingu. To vytváří tlak na evropské vlády, aby hledaly náhradní zdroje a investovaly do domácího zpracování surovin, recyklace a strategických zásob. Zároveň je to varování, že technologická autonomie a bezpečnost Evropy nelze zajistit pouze obchodními vztahy – je nutná koordinovaná politika surovin a investice do inovací.

Evropská unie v posledních letech spustila několik významných projektů, které mají recyklaci vzácných zemin učinit realistickou a ekonomicky životaschopnou alternativou k dovozu. Ve Francii byla v Grenoblu spuštěna pilotní linka pro recyklaci magnetů vzácných zemin, které se používají v elektromobilech a větrných turbínách. Projekt realizuje skupina Orano ve spolupráci s Francouzskou komisí pro alternativní energie a atomovou energii a má ambici vytvořit uzavřený cyklus recyklace pro vysoce výkonné permanentní magnety. Podobně projekt REE4EU demonstroval možnost recyklovat slitiny vzácných zemin z odpadních materiálů a znovu je využít při výrobě nových magnetů, což potvrzuje technickou a ekonomickou proveditelnost recyklace. 

Další evropské iniciativy, jako SUSMAGPRO a REECirkEL, se zaměřují na efektivní recyklaci z elektronického odpadu a budování udržitelných recyklačních řetězců pro průmyslové využití. Kromě toho Evropská komise vybrala v rámci Aktu o kritických surovinách 47 strategických projektů zaměřených na zvýšení domácí kapacity pro těžbu, zpracování a recyklaci vzácných zemin a dalších kritických surovin, včetně lithia. Mezi tyto projekty se řadí i dva české projekty – projekt Geomet, dceřiné společnosti skupiny ČEZ, a projekt Cinovec, realizovaný ve spolupráci European Metals Holdings a ČEZ – oba zaměřené na těžbu a zpracování lithia v oblasti Cínovce, které je největším evropským ložiskem tohoto kovu. 

Současná situace podtrhuje zranitelnost evropského průmyslu vůči politickým rozhodnutím třetích zemí a nutnost dlouhodobé strategie. Diverzifikace dodavatelských řetězců, investice do recyklace vzácných zemin, vyhledávání nových ložisek mimo Čínu a rozvoj alternativních technologií nejsou pouze doporučeními odborníků, ale otázkou přežití technologické a energetické soběstačnosti Evropy. Každé další omezení exportu nebo narušení dodávek může vyvolat domino efekt v průmyslu, energii i obraně, a proto je tato problematika dnes jedním z klíčových témat evropské politiky i strategického plánování firem.