Více času na podstatné
Evropský uhlíkový pohlcovač slábne, ale jeho potenciál zůstává značný
Evropské přírodní ekosystémy, především lesy, půda a další vegetační plochy, plní jednu z nejdůležitějších klimatických funkcí – pohlcují oxid uhličitý z atmosféry a pomáhají tak snižovat dopady klimatických změn. Tato schopnost se označuje jako uhlíkový pohlcovač (carbon sink). Přestože Evropa disponuje značným potenciálem v této oblasti, aktuální údaje Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) ukazují, že se schopnost evropské půdy a lesů pohlcovat uhlík zmenšuje. Důvodem jsou jak změny využití krajiny, tak dopady klimatických extrémů.
Klesající kapacita uhlíkového pohlcovače ohrožuje dosažení klimatických cílů EU. Zejména se to týká závazku, že sektor využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví (tzv. LULUCF, z anglického Land Use, Land Use Change and Forestry) bude do roku 2030 čistě pohlcovat alespoň 310 milionů tun CO₂ ročně. Tento sektor je v rámci klimatické legislativy EU klíčovým prvkem, protože má vyvažovat emise, které nelze jinak snížit, například z některých částí zemědělství nebo průmyslu.
Podle nové zprávy EEA ale dochází k úbytku ploch, které uhlík pohlcují. Jen mezi lety 2012 a 2018 se v EU urbanizovalo přes 3 500 km² území, zatímco nezpevněných a přírodě blízkých ploch ubylo více než 1 400 km². To znamená každoroční ztrátu schopnosti vázat přibližně 4,2 milionu tun uhlíku. K tomu přispívají i častější lesní požáry, sucha a kůrovcové kalamity, které snižují vitalitu lesních porostů.
Přesto odborníci upozorňují, že potenciál evropské krajiny zdaleka není vyčerpán. Podle modelů by úplná obnova přirozených ekosystémů – včetně lesů, mokřadů, rašelinišť a travních porostů – mohla navýšit uhlíkovou kapacitu až o 13 miliard tun uhlíku. To odpovídá přibližně ročním celosvětovým emisím z fosilních paliv. K tomu je však třeba změnit přístup k využívání půdy a podpořit přírodní řešení (nature-based solutions) ve všech politikách – od zemědělství a lesnictví po územní plánování.
Zpráva také upozorňuje, že se Evropa nemůže spoléhat výhradně na technologická řešení, jako jsou podzemní úložiště uhlíku (CCS) nebo spalování biomasy s následným zachycením emisí (BECCS). Naopak je klíčové vrátit přírodě prostor a posílit její přirozené schopnosti – nejen pro snižování emisí, ale i pro ochranu biodiverzity, zadržování vody a adaptaci na klimatické změny.
Zachování a posílení evropského uhlíkového pohlcovače tak není jen ekologickou nutností, ale i strategickým nástrojem pro dosažení klimatické neutrality. Výzvou zůstává, jak sladit ochranu krajiny s dalšími tlaky na půdu – například pro výrobu potravin, obnovitelných surovin či výstavbu. Jedno je ale jisté: bez zdravé půdy a silných ekosystémů nebude mít Evropa šanci splnit své klimatické cíle.
Dokument ke stažení: