Francie už uplatňuje modifikovaný EPR na textil, Česko stále čeká a odpad zůstává na bedrech obcí

Textilní EPR ve Francii funguje již řadu let a od září 2026 se v jeho rámci finanční příspěvky nově diferencují také podle charakteru módní nabídky, rozsahu sortimentu a podpory oprav. Francie tím reaguje na rychlou a ultrarychlou módu v době, kdy Evropská unie zavádí povinné textilní EPR ve všech členských státech. Zatímco například Nizozemsko vlastní systém EPR již rovněž provozuje, Česká republika jeho zavedení teprve připravuje.

Francie od 1. září 2026 uplatňuje nová pravidla pro textilní výrobky, která výrazně rozšiřují dosavadní pojetí rozšířené odpovědnosti výrobce. Nejde přitom o vytvoření nového systému od nuly. Francie má EPR pro textilní a obuvnické výrobky zavedené dlouhodobě a prostřednictvím systému organizovaného společností Refashion financuje sběr, třídění, opětovné použití a recyklaci výrobků po skončení jejich životnosti. Nová úprava je zajímavá především tím, že do finančního nastavení systému přidává další kritéria a snaží se prostřednictvím příspěvků ovlivnit také podobu nabídky na trhu.

Právním základem je francouzský zákon č. 2026-602 ze dne 8. července 2026 o snižování environmentálního dopadu textilního průmyslu. Zákon navazuje na předchozí francouzskou právní úpravu a zaměřuje se především na část trhu označovanou jako rychlá a ultrarychlá móda. Francie se přitom nesoustředí pouze na vlastnosti jednotlivého kusu oblečení. Do úvahy vstupuje také rozsah produktové nabídky a podpora oprav. Výsledkem je diferencovaný finanční příspěvek v rámci existujícího systému EPR.

Odpovědnost zaměřená na předcházení vzniku odpadu

Právě tento konstrukční princip je na francouzské úpravě nejzajímavější. EPR se obvykle chápe jako mechanismus, kterým výrobce přebírá finanční, případně organizační odpovědnost za nakládání s výrobkem po skončení jeho životnosti. Výrobce tak přispívá na systém sběru, třídění, přípravy k opětovnému použití a recyklace. Francouzská úprava však ukazuje, že finanční odpovědnost lze nastavit mnohem diferencovaněji.

U textilu je takový přístup mimořádně významný. Výrobek může být technicky recyklovatelný, ale přesto může mít velmi krátkou dobu používání. Jiný výrobek může být materiálově složitější, ale vydržet řadu let a být opakovaně opravován. Pokud je cílem odpadové politiky nejen zajistit nakládání s odpadem, ale také předcházet jeho vzniku, samotná recyklovatelnost už nemusí být dostatečným kritériem.

Ekonomická stimulace a stropy finančních příspěvků

Francouzská legislativa proto pracuje s ekonomickou diferenciací příspěvků, pro kterou se v odpadovém hospodářství používá termín ekomodulace. U výrobků, na které se nový režim vztahuje, se výše příslušného příspěvku od 1. září 2026 pohybuje podle druhu výrobku a dalších parametrů od 0,25 do 12 eur. Výše částek se má postupně zvyšovat a od roku 2030 může dosáhnout až 20 eur za výrobek. Současně je stanoveno omezení, podle něhož příspěvek nesmí překročit polovinu prodejní ceny výrobku bez daně.

Nizozemsko přitom ukazuje, že Francie není jedinou evropskou zemí, která už textilní EPR zavedla. Nizozemský systém rozšířené odpovědnosti pro textil funguje od roku 2023 a vztahuje se na výrobce a dovozce oděvů a bytového textilu. Povinnosti zahrnují financování sběru, opětovného použití a recyklace a také plnění stanovených cílů. Konstrukce nizozemského systému je však od francouzského modelu odlišná a nepracuje stejným způsobem s rozsahem nabídky jednotlivých značek.

Evropský legislativní rámec a nové povinnosti států

Francouzská úprava tak vzniká v době, kdy se textilní EPR stává součástí závazného evropského rámce. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/1892 ze dne 10. září 2025 změnila směrnici o odpadech a stanovila povinnost členských států zavést systémy rozšířené odpovědnosti výrobce pro textil, textilní výrobky a obuv. Členské státy musí směrnici převést do národní legislativy do 17. června 2027 a vlastní systémy EPR musí fungovat nejpozději od 17. dubna 2028.

Evropská úprava přitom výslovně počítá s tím, že finanční příspěvky výrobců mohou být diferencovány podle environmentálních vlastností výrobků. Tato povinná ekomodulace má u textilu při stanovení poplatků zohlednit také rychlou a ultrarychlou módu. Výrobci mají nést náklady spojené mimo jiné se sběrem, tříděním, opětovným použitím, přípravou k opětovnému použití a recyklací. Směrnice současně stanovuje požadavky na registraci výrobců a fungování organizací odpovědnosti výrobců.

Do stejného evropského rámce zapadá také nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků, které vytváří podmínky pro stanovování požadavků na trvanlivost, opravitelnost a další environmentální vlastnosti výrobků. Od 19. července 2026 se navíc pro velké podniky uplatňuje zákaz ničení neprodaného oblečení, oděvních doplňků a obuvi.

Příprava české legislativy a aktuální stav projednávání

Česko má tento úkol před sebou. Povinný oddělený sběr textilu byl v České republice zaveden od 1. ledna 2025, samotná rozšířená odpovědnost výrobců pro textil a obuv však dosud neexistuje. Ministerstvo životního prostředí připravuje její zavedení prostřednictvím novely zákona č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností. Cílem je přenést náklady spojené s nakládáním s textilními výrobky po skončení jejich životnosti na výrobce a vytvořit systém, který bude financovat sběr, třídění, opětovné použití a recyklaci.

Český návrh přitom stejně jako evropská směrnice počítá s možností zohlednit při nastavení finančních příspěvků rychlou a ultrarychlou módu. Ministerstvo životního prostředí uvádí, že vyšší odpovědnost může být spojena s výrobky s velmi krátkou dobou životnosti nebo s výrobky, jejichž nakládání po skončení životnosti představuje vyšší náklady. Navrhovaný český systém má být plněn prostřednictvím kolektivního systému a počítá také s registrem výrobců.

Česká republika tak v současnosti řeší poněkud zvláštní posloupnost. Obce už mají povinnost zajistit oddělený sběr vyřazeného textilu, zatímco systém, který by finanční odpovědnost za další nakládání s textilem přenesl na výrobce, teprve vzniká. Náklady spojené se sběrem proto zatím zůstávají významnou součástí obecních rozpočtů a současně se ukazuje, že samotné vytvoření sběrné sítě ještě neřeší kapacity pro třídění, opětovné použití a materiálové zpracování vytříděného textilu.