Více času na podstatné
GEO-7: Střízlivý pohled na svět, jehož směr ještě můžeme ovlivnit
Sedmá globální zpráva o životním prostředí (GEO-7), kterou vydává Program OSN pro životní prostředí (UNEP), představuje nejrozsáhlejší vědecké hodnocení stavu planety v historii. Dokument, na němž pracovalo 287 vědců z 82 zemí, nekompromisně ukazuje, proč se svět nebezpečně blíží bodu zlomu – a zároveň dokládá, že existuje jiná, lepší a výnosnější cesta. S podporou dat, ekonomických modelů a mezioborového konsenzu formuluje jasný závěr: transformace je nejen nutná, ale i výhodná, a její přínosy mohou už během několika desetiletí zásadně změnit životy miliard lidí.
GEO-7 je varováním i nabídkou. Varuje, že pokračování dnešního modelu rozvoje – založeného na expanzivní spotřebě, těžbě primárních zdrojů, spalování fosilních paliv, neudržitelném zemědělství a ignorování zhoršujícího se znečištění – vede ke katastrofickým důsledkům, které již dnes stojí svět biliony dolarů ročně. Zároveň však nabízí alternativu: komplexní přeměnu ekonomik, financí, energetiky, potravinových systémů, nakládání s materiály i přístupu k půdě a přírodě, která přináší nejen environmentální stabilitu, ale i obrovský ekonomický růst, nové příležitosti a dramatické zlepšení kvality života lidí na všech kontinentech. Zpráva vysvětluje, že investice do stabilního klimatu, zdravé přírody a světa bez znečištění mohou přinášet ročně biliony dolarů dodatečného globálního HDP, ušetřit miliony životů a vymanit stovky milionů lidí z hladu a chudoby.
Současný vývoj je přitom podle autorů popisován jako neudržitelný. Emise skleníkových plynů rostou od roku 1990 v průměru o 1,5 % ročně a dosáhly v roce 2024 historického maxima. Extrémní počasí způsobené změnou klimatu stojí svět každoročně 143 miliard dolarů, zatímco degradace půdy ohrožuje tři miliardy lidí a každoročně mizí 24 miliard tun úrodné půdy. Miliony druhů jsou na hraně vyhynutí a populace mnoha dalších rychle klesají. Znečištění je největším globálním zdravotním rizikem a ročně si vyžádá devět milionů předčasných úmrtí, přičemž jen ekonomické škody způsobené znečištěním ovzduší dosahují 8,1 bilionu dolarů, tedy více než šesti procent světového HDP.
Pokud svět setrvá u scénáře „Business-as-Usual“, budou následky drtivé. Cíle Pařížské dohody, globální rámec pro biodiverzitu z Kunmingu a Montrealu, ani úsilí o zastavení degradace půdy či zlepšení kvality ovzduší nebudou splněny. Spotřeba materiálových zdrojů vzroste do roku 2050 o 70 %, průměrná globální teplota překročí 1,5 °C již počátkem 30. let a hranici 2 °C ve 40. letech. Tento scénář znamená každoroční ztrátu 4 % světového HDP do poloviny století a až pětinovou ztrátu do roku 2100, přičemž tato čísla nezahrnují dopady zvratných bodů, kolaps ekosystémů ani zdravotní následky.
Rozsáhlé ztráty postihnou zemědělství, dostupnost potravin, města, infrastrukturu i bezpečnost. Produkce odpadu by se téměř zdvojnásobila, znečištěné ovzduší by mělo nadále na svědomí přes osm milionů lidí ročně a svět by se stal de facto toxickou skládkou. Plastový odpad, jehož je dnes již osm miliard tun, by dál narůstal a zvyšoval zdravotní i ekonomické ztráty, které už nyní dosahují 1,5 bilionu dolarů ročně.
GEO-7 však ukazuje, že existuje cesta, která dokáže dramatické škody odvrátit. Vyžaduje však společné úsilí vlád, firem, mezinárodních organizací, občanské společnosti, vědy i původních i místních komunit. Zpráva popisuje dvě transformační trajektorie. Jednu založenou na změnách chování a snížené závislosti na materiální spotřebě, druhou postavenou na technologických inovacích a efektivitě. Obě přinášejí bezpečnější klima, zpomalení ztráty biodiverzity již do roku 2030, úbytek degradované půdy, zlepšení přístupu k vodě, zdravější ekosystémy i stabilnější potravinové systémy.
Náklady na roční investice potřebné k dosažení klimatické neutrality a obnově přírody jsou odhadovány na osm bilionů dolarů ročně do roku 2050, ale přínosy daleko převyšují investice. Od roku 2050 se začínají objevovat zřetelné makroekonomické výnosy, do roku 2070 dosahují dvaceti bilionů dolarů ročně a na konci století až sta bilionů. Z hlediska lidského zdraví by mohlo být do roku 2050 zabráněno devíti milionům předčasných úmrtí, z toho 1,2 milionu už do roku 2030 díky lepší kvalitě ovzduší. Podvýživou by mohlo přestat trpět téměř 200 milionů lidí a extrémní chudobu pak více jak 100 milionů dalších. Třem stům milionů lidí by se zlepšil přístup k bezpečné pitné vodě.
Transformace, kterou GEO-7 předkládá, je komplexní a dotýká se všech společenských systémů. Ekonomika musí přestat hodnotit úspěch pouze optikou HDP a začít měřit bohatství společnosti včetně přírodního kapitálu a zdraví populace. Je třeba přecenit hodnotu statků tak, aby zohledňovala i pozitivní i negativní externality. Patří sem reforma daní, zrušení škodlivých dotací, vytvoření stimulů pro udržitelné investice a masivní zapojení soukromého kapitálu. Materiálová a odpadová ekonomika potřebuje přechod na cirkulární design výrobků, transparentní sledování materiálových toků a férové trhy pro cirkulární produkty a služby. Energetika musí diverzifikovat zdroje, dekarbonizovat výrobu, zvyšovat efektivitu, řídit spotřebu a vytvořit etické dodavatelské řetězce kritických surovin.
Potravinové systémy vyžadují změnu stravy směrem ke zdravějším a planetárně udržitelným variantám, zvýšení odolnosti zemědělství, redukci plýtvání a rychlejší přijetí inovací, včetně alternativních proteinů. A zdravé životní prostředí se neobejde bez masivní obnovy ekosystémů, ochrany biodiverzity, posílení adaptačních strategií a systematické mitigace klimatických rizik. GEO-7 důrazně zdůrazňuje, že řešení musí vznikat společně a zapojením různých aktérů, využitím lokálních a tradičních znalostí a překonáním současných status quo, které brzdí skutečný pokrok.
I když závěry zprávy působí znepokojivě, některé úspěchy ukazují, že globální spolupráce s jasně vymezeným cílem a politickou vůlí může být mimořádně efektivní. Montrealský protokol zastavil rozpad ozonové vrstvy a zabránil půl stupni globálního oteplení do roku 2100. Kvalita ovzduší se výrazně zlepšila v západní Evropě, východní části USA i v Číně – například úmrtí způsobená PM2.5 klesla v EU mezi lety 2005 a 2020 o 45 %. Úsilí v oblasti obnovy lesů vedlo mezi lety 2011 a 2020 k tomu, že lesy absorbovaly více uhlíku, než vypustily. Do roku 2024 se podařilo rozšířit chráněná území na 17,4 % světové pevniny a vnitrozemských vod. Tyto úspěchy ale zpráva popisuje jako dílčí, izolované a nedostatečné. Změna vyžaduje řádově větší úsilí, propojené politiky a sdílenou vizi budoucnosti.
Zároveň je ale otázkou, zda se svět jako cele zvládne dohodnout, a to i přes tlak politických, ekonomických a geopolitických zájmů. Výsledky z nedávného COP30 ukázaly, že i když se podařilo prosadit některé důležité kroky jako je například návrh na ztrojnásobení financování adaptace pro rozvojové země a zavedení nových mechanismů pro podporu spravedlivé transformační politiky, některé zásadní otázky zůstaly otevřené. Nebylo přijato žádné závazné rozhodnutí o postupném odklonu od fosilních paliv a chybí jasná, závazná mapa pro přechod k udržitelné energetice.
Další informace:
- Global Environment Outlook 7 (ke stažení)