Globální dohodu na záchranu biodiverzity máme, ale bez změny finančního systému se nestane nic

Ztráta biodiverzity už není pouze problémem ochrany přírody. Stává se ekonomickým rizikem, které může ovlivnit stabilitu podniků, hodnotu investic i fungování celých odvětví. Svět má historickou globální dohodu, která má zastavit úbytek přírodního bohatství, její naplnění však závisí na tom, zda se podaří změnit způsob, jakým ekonomika oceňuje přírodní zdroje a kam směřuje kapitál. Pokud budou miliardy dolarů nadále podporovat aktivity, které oslabují ekosystémy, žádný mezinárodní závazek sám o sobě nezajistí zdravější planetu ani odolnější hospodářství.

V roce 2022 přijalo téměř 200 zemí v rámci Úmluvy OSN o biologické rozmanitosti Kunming–Montreal Global Biodiversity Framework, jeden z nejvýznamnějších mezinárodních plánů zaměřených na zastavení úbytku přírody. Dokument obsahuje 23 cílů do roku 2030, mezi nimiž je ochrana a obnova ekosystémů, zachování biologické rozmanitosti a také zásadní změna finančních toků. Součástí dohody je závazek mobilizovat nejméně 200 miliard dolarů ročně na opatření podporující biodiverzitu a současně výrazně omezit finanční pobídky, které přírodu poškozují.

Právě financování se stává jedním z rozhodujících témat další fáze globálního úsilí. Astrid Schomaker, výkonná tajemnice Úmluvy OSN o biologické rozmanitosti, upozorňuje, že svět již má stanovené cíle, nyní však přichází období jejich naplňování. Podle ní musí být ochrana přírody pevně propojena s rozhodováním finančního sektoru, protože kapitál zásadním způsobem ovlivňuje podobu hospodářského rozvoje.

Dnešní ekonomický systém často přehlíží hodnotu přírodních procesů, které umožňují fungování společnosti. Lesy regulují klima, půda zajišťuje produkci potravin, oceány podporují život a zdravé ekosystémy snižují dopady extrémních klimatických jevů. Přesto jsou tyto služby dlouhodobě považovány za samozřejmost. Výsledkem je situace, kdy část ekonomických aktivit vytváří krátkodobý zisk za cenu dlouhodobého oslabování přírodních systémů.

Pro finanční instituce se proto biodiverzita postupně mění z okrajového environmentálního tématu na otázku ekonomického rizika. Banky, pojišťovny a investoři začínají více sledovat, jak závisí jejich klienti a portfolia na stabilitě ekosystémů. Zemědělství, potravinářství, těžba surovin, stavebnictví nebo výroba energií jsou příklady odvětví, jejichž budoucí výkonnost může být přímo ovlivněna stavem přírody.

Jedním z klíčových bodů globálního rámce je snaha změnit finanční pobídky, které podporují činnosti poškozující biodiverzitu. Cíl číslo 18 požaduje do roku 2030 snížení škodlivých pobídek a dotací nejméně o 500 miliard dolarů ročně a současně posílení podpory aktivit, které přírodu chrání nebo obnovují. Nejde pouze o hledání nových zdrojů peněz, ale také o změnu toho, jak jsou využívány současné finanční prostředky.

Zásadní změna spočívá v přechodu od modelu, kdy ekonomika přírodu spotřebovává bez započtení skutečných nákladů, k modelu, v němž se hodnota přírodního kapitálu stává součástí ekonomického rozhodování. Firmy budou stále častěji čelit otázkám, jaké dopady mají jejich dodavatelské řetězce na krajinu, vodu nebo biologickou rozmanitost. Investoři budou potřebovat kvalitnější informace o tom, zda jejich kapitál podporuje dlouhodobou odolnost, nebo naopak zvyšuje environmentální rizika.

COP17 zaměřená na biodiverzitu má být významným momentem, kdy státy a další aktéři vyhodnotí postup naplňování Kunming–Montreal rámce. Konference smluvních stran Úmluvy OSN o biologické rozmanitosti, označovaná jako COP17, se uskuteční od 19. do 30. října 2026 v arménském Jerevanu. Půjde o první globální hodnocení pokroku při naplňování Kunming–Montreal Global Biodiversity Framework, který státy přijaly v roce 2022 s cílem zastavit a zvrátit úbytek biodiverzity do roku 2030.

Setkání bude zaměřeno nejen na vyhodnocení toho, jak jednotlivé země plní své národní strategie a závazky, ale také na otázku financování ochrany přírody. Právě role finančního sektoru bude jedním z klíčových témat, protože bez změny směru kapitálových toků a většího zapojení bank, investorů a podniků zůstane řada stanovených cílů pouze na úrovni politických závazků.

Současně se otevírá prostor pro nové ekonomické příležitosti. Obnova krajiny, udržitelné zemědělství, ochrana vodních zdrojů, cirkulární hospodářství nebo projekty podporující odolnost měst představují oblasti, kde může ochrana přírody vytvářet novou ekonomickou hodnotu. Pro firmy nejde pouze o omezení rizik, ale také o schopnost přizpůsobit se měnícím se podmínkám trhu a očekáváním investorů.

Biodiverzita se tak dostává do podobné pozice, v jaké bylo před lety klimatické téma. Z původně převážně environmentální otázky se stává součást strategického řízení podniků, finančního plánování a hospodářské politiky. Rozdíl spočívá v tom, že ztrátu přírody nelze oddělit od fungování ekonomiky. Pokud se zhoršuje stav ekosystémů, zvyšují se i rizika pro výrobu, obchod, potravinovou bezpečnost a stabilitu společnosti. Globální dohoda o ochraně biodiverzity proto představuje důležitý začátek, nikoli konečný výsledek. Rozhodující bude, zda se podaří změnit směr finančních toků a začlenit hodnotu přírody do každodenního ekonomického rozhodování.