Hrozí Evropě další oslabení konkurenceschopnosti? Jižní Korea chystá zelené investice v hodnotě stovek miliard dolarů

Jižní Korea chce do roku 2035 zásadně proměnit svou energetiku a průmysl. Vláda představila plán, který propojuje rozvoj obnovitelných zdrojů, modernizaci energetických sítí, nízkoemisní výrobu oceli, podporu baterií a polovodičů i nové způsoby využívání odpadních surovin. Finanční rámec dosahuje přibližně 747 miliard dolarů. Pro Evropu, která sama usiluje o dekarbonizaci průmyslu a současně řeší vysoké ceny energií a konkurenci ze zahraničí, je to důležitý signál. Jihokorejská vláda chce totiž využít zelenou transformaci také k posílení domácí výroby, technologického rozvoje a exportu.

Jihokorejská strategie Korea Green Transformation, označovaná zkratkou K-GX, byla představena jihokorejským prezidentem Če-mjongem 7. října 2026 a pokrývá období let 2026 až 2035. Jejím cílem je propojit snižování emisí s hospodářským růstem a vytvořit podmínky pro rozvoj průmyslových odvětví, která budou na světových trzích stále významnější. Plán se týká nejen výroby čisté energie, ale také pěti průmyslových odvětví s vysokými emisemi, konkrétně ocelářství, petrochemie, rafinérského zpracování ropy, cementářství a výroby polovodičů a displejů.

Finanční rámec představuje 1 000 bilionů jihokorejských wonů, tedy přibližně 747 miliard dolarů. Zahrnuje 200 bilionů wonů z veřejných financí a více než 790 bilionů wonů klimatického financování, které bude poskytováno prostřednictvím pěti státem podporovaných finančních institucí. Dalších 220 bilionů wonů se vztahuje k plánovaným investicím soukromých společností do deseti strategických projektů. Tyto částky je třeba chápat jako různé části finančního rámce, nikoli jako tři zcela nezávislé zdroje, které lze jednoduše sečíst. Vláda chce zároveň rozšířit klimatické financování tak, aby se výrazná část prostředků dostala do regionů a k malým a středním podnikům. V raných fázích implementace K-GX budou navíc zavedeny přímé domácí daňové úlevy na výrobu solárních fotovoltaických systémů, větrných elektráren a bateriových úložišť.

Energetika jako základ průmyslové strategie

Jedním z nejambicióznějších cílů je zvýšit do roku 2030 instalovaný výkon obnovitelných zdrojů na 100 GW. Vláda chce urychlit rozvoj solární a větrné energetiky, snížit náklady na její výstavbu a současně vybudovat potřebnou infrastrukturu pro přenos elektřiny. Počítá také s modernizací stávajících vedení a rozvojem nových systémů přenosu, které umožní dopravovat elektřinu z míst výroby do průmyslových center. Strategie mění dosavadní paradigmata a zavádí prioritní distribuci (priority dispatch), díky které dostanou obnovitelné zdroje a bateriová úložiště přednost před fosilními palivy.

Právě elektrické sítě mohou být pro celý plán stejně důležité jako samotné elektrárny. Výroba polovodičů, baterií, oceli a chemických produktů vyžaduje spolehlivé dodávky elektřiny ve velkých objemech. Nové obnovitelné zdroje proto musí doprovázet investice do přenosových a distribučních soustav, řízení spotřeby a dalších řešení, která pomohou vyrovnávat rozdíly mezi výrobou a poptávkou. Země přitom vychází z faktu, že její celková instalovaná kapacita činila v roce 2024 přibližně 160 GW a dosavadní historické maximum poptávky během srpnových veder roku 2026 dosáhlo 104 GW.

Jižní Korea zároveň počítá s pokračující rolí jaderné energetiky. Její význam souvisí s potřebou zajistit stabilní dodávky elektřiny pro průmyslovou ekonomiku. Vedle klasických jaderných elektráren chce vláda podporovat také malé modulární reaktory (SMR), které byly zařazeny mezi 10 prioritních zelených průmyslových odvětví s cílem posílit domácí dodavatelské řetězce. Ty patří mezi technologie, které mohou v budoucnu nabídnout další možnosti výroby nízkoemisní elektřiny, jejich širší uplatnění však bude záviset na ekonomice projektů, licencování a schopnosti přejít od vývoje ke komerčnímu provozu.

Energetická politika má přitom i přímý dopad na náklady firem. Jihokorejský ministr pro klima a energetiku v červnu 2026 výslovně upozornil na potřebu snížit ceny elektřiny pro průmysl, aby podniky mohly lépe konkurovat na světových trzích. Vláda zvažuje také regionálně diferencované ceny elektřiny, které by mohly zvýhodnit energeticky náročné provozy mimo širší oblast Soulu.

Ocel vyrobená s pomocí vodíku a nové technologie pro cementárny

Zásadní část programu se zaměřuje na průmyslové procesy, jejichž emise nelze odstranit pouhým přechodem na obnovitelnou elektřinu. Nejvýraznějším příkladem je výroba oceli. Jihokorejská vláda chce do roku 2030 podpořit demonstrační projekt výroby oceli s využitím vodíkové redukce železné rudy v rozsahu 300 tisíc tun. Dlouhodobým cílem je dostat vodíkovou výrobu do průmyslového měřítka a získat významnou pozici na trhu s nízkoemisní ocelí, přičemž plán počítá s tím, že produkce zelené oceli dosáhne do roku 2036 objemu 2,5 milionu tun a do roku 2050 přejde celé jihokorejské ocelářství kompletně na vodíkovou redukci.

Při klasické výrobě železa ve vysoké peci se jako redukční činidlo používá především koks, jehož prostřednictvím vznikají velké objemy oxidu uhličitého. Vodíková redukce může tuto funkci převzít a při použití vodíku s nízkou uhlíkovou stopou podstatně snížit emise samotného procesu. Technologie však potřebuje dostatek levné elektřiny a vodíku a vyžaduje změny ve výrobních zařízeních i navazujících provozech. Jihokorejská strategie proto spojuje vývoj nové ocelářské technologie s podporou výroby vodíku a stabilních dodávek elektřiny. Na realizaci těchto technologických změn v ocelářství se bude jako klíčový partner podílet konglomerát POSCO Holdings.

V cementářství se vláda chce zaměřit mimo jiné na vývoj směsných cementů s více složkami. Jejich využití může snížit potřebu slínku, jehož výroba je významným zdrojem emisí. Vedle spalování paliv totiž vzniká oxid uhličitý také přímo při rozkladu vápence. Rozvoj nízkoemisních cementů proto může přinést výsledky i v situaci, kdy se energetická náročnost výroby podaří snížit jen částečně.

Petrochemický a rafinérský průmysl má využívat nové výrobní postupy a větší podíl alternativních surovin. Jihokorejský plán zahrnuje vývoj elektricky vytápěných zařízení pro krakování nafty, která slouží jako důležitá surovina pro výrobu základních chemikálií. Elektrifikace takového procesu může snížit přímé emise z výroby, pokud elektřina pochází z nízkoemisních zdrojů. Současně se počítá s rozšiřováním využití biologických a recyklovaných surovin.

Polovodiče, baterie a solární články jako průmyslová priorita

K-GX zahrnuje také výrobu polovodičů a displejů, tedy obory, v nichž má Jižní Korea významné postavení na světových trzích. Vedle vysoké spotřeby elektřiny představují v těchto provozech problém také některé procesní plyny s vysokým potenciálem globálního oteplování. Vláda proto chce podporovat jejich nahrazování látkami s nižším potenciálem oteplování a vývoj technologií, které sníží emise během výroby čipů a dalších elektronických komponentů.

Tento záměr je důležitý i z pohledu rostoucí poptávky po výpočetním výkonu, datových centrech a umělé inteligenci. Moderní polovodiče vyžadují rozsáhlé výrobní kapacity a stabilní dodávky elektřiny. Rozvoj digitální ekonomiky proto zvyšuje význam energetické infrastruktury, zatímco tlak na snižování emisí rozšiřuje požadavky na samotnou výrobu.

Mezi deseti prioritními zelenými průmyslovými odvětvími jsou také pokročilé baterie, výkonová elektronika, tepelná čerpadla, vodík, větrná a solární energetika a technologie zachytávání, využití a ukládání oxidu uhličitého. U baterií chce Jižní Korea podpořit vývoj a komercializaci dalších generací, včetně celých článků v pevné fázi. V oblasti solární energetiky plánuje do roku 2028 komercializovat tandemové články založené na kombinaci různých polovodičových vrstev, které mohou dosahovat vyšší účinnosti než běžné solární články.

Vláda chce zároveň posilovat domácí výrobní základnu. Počítá s podporou vývoje, demonstračních projektů a komercializace technologií, ale také s daňovými pobídkami pro výrobu vybraných komponentů a zařízení v Jižní Koreji. Význam této části programu spočívá v tom, že země chce rozvíjet nejen samotné využívání čistých technologií, ale i jejich výrobu, dodavatelské řetězce a exportní potenciál.

Odpadní plasty a pneumatiky jako zdroj surovin

Další oblastí je oběhové hospodářství. Jihokorejský plán počítá s výrazným navýšením využívání plastového odpadu a vyřazených pneumatik jako surovin pro průmysl. Zatímco výchozí objem pro rok 2025 činil přibližně 10 tisíc tun, pro rok 2030 je stanoven cíl 200 tisíc tun a pro rok 2035 půl milionu tun.

Součástí záměru je také zvýšit do roku 2035 podíl biologických a recyklovaných surovin v petrochemické výrobě na 10 %. Výchozí hodnota pro rok 2025 činila 0,5 %. Využívat se mají například suroviny z biologických zdrojů a pyrolýzní olej získávaný z plastového odpadu. Po odpovídajícím zpracování může sloužit jako vstup pro další chemickou výrobu a nahradit část fosilních surovin.

Takový přístup může rozšířit možnosti zpracování odpadů, které se obtížně recyklují běžnými mechanickými postupy. Přínos pro životní prostředí však bude záviset na energetické náročnosti technologie, emisích během zpracování a skutečném množství primárních surovin, které se podaří nahradit. Vedle recyklace plastů chce Jižní Korea podporovat také výrobu udržitelných leteckých paliv a bionafty z biologických a odpadních surovin.

Pro evropské podniky je tato oblast zajímavá také proto, že propojuje odpadové hospodářství s chemickým průmyslem a výrobou paliv. Konkurenceschopnost těchto řešení bude záviset na dostupnosti vstupních materiálů, ceně energie, kvalitě výsledných produktů a pravidlech, která určují jejich uznávání na trhu.

Evropa investuje také, rozdíl může být v podmínkách pro průmysl

Jihokorejský program přichází v době, kdy Evropská unie rovněž usiluje o spojení dekarbonizace s posílením průmyslové základny. Evropský Clean Industrial Deal, představený v únoru 2025, počítá s mobilizací více než 100 miliard eur na podporu čisté výroby v Evropě. Zaměřuje se na energeticky náročná odvětví, například ocelářství, hutnictví a chemický průmysl, a na rozvoj čistých technologií. Evropská komise zároveň zdůrazňuje potřebu snížit náklady na energie, posílit oběhové hospodářství a omezit závislost na dodavatelích surovin ze třetích zemí.

Částky jihokorejského a evropského programu však nelze přímo srovnávat bez zohlednění jejich časového rámce, struktury financování a rozsahu podporovaných projektů. Jihokorejský plán zahrnuje veřejné finance i klimatické financování a počítá se soukromými investicemi do strategických projektů. Evropský Clean Industrial Deal zase představuje širší soubor finančních, regulačních a průmyslových nástrojů. Samotná výše oznámených prostředků proto ještě neříká, která ekonomika dosáhne lepších výsledků.

Důležitým rozdílem může být způsob, jakým jednotlivé země vytvářejí podmínky pro investice. Jihokorejská strategie výslovně propojuje podporu technologií s posílením domácí výroby, rozvojem dodavatelských řetězců a snahou prosadit se na globálních trzích. Evropská unie se obdobně snaží podpořit výrobu čistých technologií a zvýšit poptávku po nízkoemisních produktech. Současně však evropské podniky upozorňují na vysoké ceny energií a náklady spojené s transformací průmyslu.

Význam pro evropskou konkurenceschopnost má rovněž mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích tzv. CBAM, který od roku 2026 uplatňuje uhlíkové náklady na dovoz vybraných emisně náročných výrobků. Týká se mimo jiné železa a oceli, cementu, hnojiv, hliníku, elektřiny a vodíku. Jeho smyslem je omezovat přesun emisně náročné výroby do zemí s méně přísnými klimatickými pravidly a motivovat zahraniční výrobce ke snižování emisí.

Evropská komise stanovila cenu certifikátu CBAM pro třetí čtvrtletí roku 2026 na 82,32 eura za tunu ekvivalentu oxidu uhličitého, což představuje nárůst o 9,4 % oproti předchozímu čtvrtletí. Účinek mechanismu však bude záviset také na jeho konkrétním nastavení, dostupnosti ověřitelných údajů o emisích a schopnosti firem promítnout uhlíkové náklady do svých obchodních rozhodnutí. Účinek mechanismu však bude záviset také na jeho konkrétním nastavení, dostupnosti ověřitelných údajů o emisích a schopnosti firem promítnout uhlíkové náklady do svých obchodních rozhodnutí.

Zelená transformace jako nový motor průmyslové politiky

Pro Evropu proto bude důležité sledovat, jak se jihokorejské plány promění ve skutečné výrobní kapacity, ceny nízkoemisních materiálů a nabídku technologií na světových trzích. Jižní Korea má silnou průmyslovou základnu a zkušenosti s výrobou polovodičů, baterií, automobilů a elektroniky. Pokud se jí podaří spojit tyto schopnosti s dostupnou čistou energií a průmyslovými investicemi, může posílit své postavení v dalších rychle se rozvíjejících odvětvích.

Zda to povede také k oslabení evropských výrobců, bude záviset na vývoji cen, produktivitě, technologických inovacích a podmínkách na jednotlivých trzích. Jihokorejský plán ale jasně ukazuje, že zelená transformace se stále výrazněji propojuje s průmyslovou politikou. O výsledné konkurenceschopnosti proto budou rozhodovat nejen klimatické cíle, ale také dostupnost a ceny energie, investiční podmínky, výrobní technologie a schopnost přenést inovace do komerční praxe.