Investice s potenciálem roční návratnosti 75 %? Taková skutečně existuje a jezdí na dvou kolech

Systémy sdílených kol se během několika desetiletí posunuly od okrajového experimentu k plnohodnotné součásti městských dopravních systémů. Podle nové analýzy společnosti EY zpracované pro Cycling Industries Europe a EIT Urban Mobility dosahují současné přínosy sdílených kol v Evropě hodnoty 305 milionů eur ročně. Zároveň má sektor potenciál do roku 2030 svůj společenský dopad téměř ztrojnásobit a přiblížit se hranici jedné miliardy eur. Studie představuje první komplexní kvantifikaci návratnosti investic do sdílené cyklistiky na evropské úrovni a podrobně dokládá, že tento typ mobility generuje významné ekonomické, environmentální, zdravotní i sociální přínosy.

Při pohledu na emise skleníkových plynů je vliv sdílených kol hmatatelný. Ročně díky nim Evropané ušetří 46 tisíc tun emisí CO₂ ekvivalentu, což odpovídá ročním emisím města se zhruba 4 300 obyvateli. Tento objem je vypočten na základě substituce motorových vozidel a částečně veřejné dopravy jízdami na mechanických i elektrických kolech. Studie zároveň uvádí, že při současné ceně emisních povolenek kolem 70 eur za tunu činí přímý ekonomický přínos úspor 3 miliony eur ročně, zatímco při očekávané ceně kolem 270 eur za tunu v roce 2030 by tento přínos vzrostl na více než 60 milionů eur. 

Z hlediska kvality ovzduší má významný dopad také snížení emisí oxidů dusíku (NOx) o 200 tun ročně a emisí pevných částic (PM₁₀ a PM_2.5) o 11 tun. Tyto úspory odpovídají situaci, kdy by 51 tisíc lidí přestalo pravidelně dojíždět autem. Monetizovaný přínos vyčíslený na základě metodiky European Commission činí 7 milionů eur ročně. Do roku 2030 může růst počtu uživatelů, elektrifikace flotil a rozšíření pokrytí vést k sedminásobné redukci částic PM a pětinásobnému snížení NOx, což odpovídá 1 022 tun NOx a 79 tun PM ročně. To představuje přínos 31 milionů eur ročně a znamená zásadní zlepšení ovzduší ve městech, kde je doprava jedním z největších zdrojů znečištění jemnými částicemi.

Snížení emisí přináší nejen environmentální, ale i přímé zdravotní benefity. Podle údajů Světové zdravotnické organizace nesplňuje třetina Evropanů doporučení na minimální pohybovou aktivitu 150 minut týdně, což vede ke zvýšenému riziku chronických neinfekčních onemocnění, včetně diabetu 2. typu, kardiovaskulárních onemocnění či některých typů rakoviny. Dvě třetiny jízd na sdílených kolech přitom nahrazují sedavou dopravu – především cesty autem nebo veřejnou dopravou vsedě. Studie ukazuje, že tento efekt každoročně odvrátí zhruba 968 chronických onemocnění, včetně 608 případů diabetu, 256 kardiovaskulárních onemocnění a několika desítek případů rakoviny prsu a tlustého střeva. Odpovídající úspora zdravotních výdajů dosahuje 40 milionů eur ročně. Do roku 2030, při plném využití růstového potenciálu sektoru, může být odvráceno přes 4 200 případů onemocnění ročně a zdravotní přínosy by dosáhly 173 milionů eur ročně.

Zdravotní efekty doplňuje významný vliv na dopravní zatížení měst. Současná úroveň využívání sdílených kol v Evropě odpovídá úspoře přibližně 760 000 hodin ročně, které by jinak lidé strávili v dopravních kolonách. Tento čas má přímou ekonomickou hodnotu, vyčíslenou na 30 milionů eur při průměrné produktivitě práce 40 eur na hodinu. Do roku 2030 může díky rozšíření systémů tato úspora narůst na více než 5 milionů hodin a odpovídající ekonomická hodnota dosáhnout 212 milionů eur. Dopad je nejsilnější v hustě osídlených aglomeracích, kde i malý pokles počtu aut v dopravních špičkách vede k výraznému zrychlení dopravy jako celku.

Významná je také role sdílených kol v oblasti zaměstnanosti a lokálních ekonomik. V současnosti tento sektor vytváří zhruba 6 000 pracovních míst na plný úvazek v Evropě, přičemž značná část z nich je lokalizována v místě provozu — od servisních techniků a logistiky po zákaznickou podporu a správu systémů. Tyto pozice generují přibližně 224 milionů eur v ročních mzdách. Očekávaný rozvoj do roku 2030 by měl přinést až 12 900 pracovních míst a 487 milionů eur v mzdách. Studie upozorňuje, že sektor má vysokou sociální hodnotu, protože část pracovních míst je přístupná pro osoby s nižší kvalifikací nebo v obtížné životní situaci, čímž podporuje sociální inkluzi a snižuje strukturální nezaměstnanost.

Mobilita prostřednictvím sdílených kol je rovněž ekonomicky dostupná. Roční náklady na používání veřejného systému sdílených kol se ve většině evropských měst pohybují v rozmezí 30 až 60 eur. Pro srovnání, provoz osobního automobilu na srovnatelnou vzdálenost 10 km denně stojí přibližně 1 000 eur ročně. Podle Eurobarometru je pro 39 % Evropanů cena jedním z hlavních faktorů, který omezuje jejich mobilitu, přičemž dostupnost sdílených kol tento problém přímo řeší. Systémy navíc zlepšují propojení městské dopravy: 55 % uživatelů kombinuje jízdu na sdíleném kole s veřejnou dopravou, čímž zvyšuje celkovou efektivitu dopravní sítě.

Prostorový a sociální dopad těchto systémů je dobře patrný v konkrétních příkladech. V Londýn pokrývají sdílená kola rozsáhlé oblasti města a v posledních dvou letech se počet jízd ztrojnásobil. Čtyřicet procent elektrokol je rozmístěno v periferních oblastech s omezeným přístupem k veřejné dopravě, což zvyšuje dostupnost pracovních příležitostí pro sociálně slabší skupiny. Ve Lyon se rozšíření sítě Vélo’v zaměřilo na znevýhodněné čtvrti a 45 % stanic dnes stojí právě tam, což zlepšilo mobilitu pro více než 70 tisíc obyvatel s nízkými příjmy. Systémy jako Glasgow či Londýn navíc prokázaly svou flexibilitu v době mimořádných událostí — například během konference COP26 stoupl počet pronájmů kol v Glasgow o 70 %, čímž systém pomohl zvládnout přepravní nápor.

Z hlediska návratnosti veřejných investic jde o jedno z nejvýhodnějších opatření v oblasti městské dopravy. Každé jedno euro investované do veřejných systémů sdílených kol generuje podle výpočtů studie 1,10 eura ve společenských přínosech, což odpovídá 10% roční návratnosti. Pokud se naplní očekávané scénáře rozvoje — zvýšení počtu kol zhruba o 230 tisíc, rozšíření na nová území, nárůst poptávky díky urbanizaci, větší podíl elektrokol a integrace s veřejnou dopravou — může tento efekt do roku 2030 vzrůst na 1,75 eura za každé investované euro, tedy 75% návratnost. Taková čísla jsou v dopravní politice výjimečná.

Studie zdůrazňuje, že růstový potenciál systému stojí na čtyřech hlavních pilířích. Prvním je rostoucí poptávka vyvolaná koncentrací obyvatel ve městech, zaváděním nízkoemisních zón (507 plánovaných v Evropě do konce roku 2025) a rostoucím povědomím o dopadech dopravy na klima. Druhým je zvýšení nabídky — hustší síť a rozšíření do periferních oblastí. Třetím je elektrifikace flotil, přičemž elektrická kola dnes tvoří 21 % flotily, ale 31 % všech jízd, a zvyšují dostupnost i v kopcovitém terénu. Čtvrtým je geografická expanze do středně velkých měst, kde dosud systémy chybějí.

Důležitým předpokladem úspěchu je také správné institucionální a politické nastavení. Studie identifikuje devět klíčových podmínek úspěchu: dlouhodobá politická a finanční podpora, stabilní partnerství s provozovateli, koordinace mezi úrovněmi správy, flexibilita při nasazení flotil, kvalitní infrastruktura, spolehlivost služeb, práce s daty, napojení na veřejnou dopravu a podpora cyklistické kultury. Zkušenosti z měst jako Barcelona, Antverpy či Region hlavního města Kodaně ukazují, že kombinace těchto faktorů vede k dlouhodobě udržitelnému růstu a efektivitě systému.