Jak nové vědecké hodnocení rizik mění pohled na životní prostředí a naši budoucnost?

Evropa se ocitá v době, kdy extrémní počasí, úbytek biodiverzity a rostoucí znečištění už nejsou varovnými signály budoucnosti, ale realitou, která ovlivňuje každodenní život milionů lidí. Změna klimatu přestala být abstraktním pojmem a začíná zasahovat do zemědělství, energetiky, zdraví i bezpečnosti. 

Počátkem července 2025 zveřejnila Evropská komise zásadní zprávu svého Společného výzkumného střediska (JRC), která představuje dosud nejkomplexnější pohled na rizika, jimž Evropa čelí. Tento dokument není jen vědeckým shrnutím, ale i varováním a návodem: ukazuje, že environmentální hrozby se prolínají s geopolitickými a technologickými výzvami a že bez koordinované evropské reakce mohou ohrozit stabilitu celého kontinentu.

Zpráva „Analysis of Risks Europe is facing“ navazuje na více než desetiletou tradici systematického mapování hrozeb – od prvních přehledů katastrof a civilní ochrany přes klimatické hodnocení EUCRA až po loňské analýzy přeshraničních rizik. Tentokrát však nabízí něco zásadně nového: propojuje přírodní, biologické, technologické i geopolitické faktory do jednotného obrazu a jasně ukazuje, že klimatická změna a degradace životního prostředí stojí v samém jádru současné rizikové mozaiky.

Zpráva je určena nejen politikům Evropské unie a členských států, ale také odborníkům z oblasti civilní ochrany, krizového řízení, zdravotnictví, zemědělství, energetiky a průmyslu. Její ambicí je přenést vědecké poznatky přímo do rozhodovacích procesů, aby Evropa dokázala včas reagovat na hrozby, které se neřídí hranicemi států ani tradičními sektory politiky. Je to výzva ke společné odpovědnosti, která zdůrazňuje, že izolovaná opatření už nestačí.

Jedním z nejvýraznějších zjištění je dramatické zesílení klimatických dopadů. Extrémní vlny veder, dlouhodobá sucha a ničivé povodně se stávají běžnou součástí evropské reality. Jižní státy se stále častěji potýkají s nedostatkem vody a hrozbou desertifikace, zatímco severní a střední Evropa čelí nárůstu povodňových rizik. Tyto jevy mají nejen ekologické, ale i hospodářské důsledky – ohrožují zemědělskou produkci, destabilizují energetické soustavy a zvyšují náklady na zdravotní péči. Přímým důsledkem klimatické změny je i zhoršení kvality ovzduší a častější výskyt nemocí souvisejících s extrémními teplotami či šířením nových patogenů.

Neméně závažným problémem je rychlá ztráta biodiverzity. Evropské ekosystémy ztrácejí schopnost poskytovat lidem základní služby, na nichž závisí ekonomika i každodenní život – od opylování přes regulaci klimatu až po čištění vody. Zpráva varuje, že tento úbytek je nevratný, pokud se nepodaří propojit ochranu přírody s hospodářskými strategiemi. Biodiverzita tak přestává být okrajovým tématem ekologů a stává se strategickou otázkou bezpečnosti a prosperity.

Významnou část analýzy tvoří propojenost rizik. Klimatická změna totiž neohrožuje pouze přírodu, ale přímo zasahuje energetiku, dopravu, průmysl a sociální soudržnost. Nedostatek vody může způsobit nejen výpadky zemědělské produkce, ale i problémy s chlazením elektráren nebo s výrobou potravin. Podobně mohou přírodní katastrofy narušit dodavatelské řetězce a vyvolat ekonomické turbulence, které se přenesou do celého kontinentu. Tyto „řetězové reakce“ potvrzují, že Evropa musí přejít od izolovaného řešení jednotlivých hrozeb k holistickému přístupu.

Zpráva rovněž upozorňuje na tzv. tipping points – body zlomu v klimatickém systému, po jejichž překročení může dojít k nevratným změnám, například k tání ledovců nebo zhroucení klíčových ekosystémů, jako jsou amazonský prales nebo arktická tundra. Vědci varují, že některé z těchto bodů mohou být překročeny už při globálním oteplení o 1,5 °C, což staví evropskou klimatickou politiku před dosud nevídanou výzvu. Přestávají být hypotetickými riziky s nízkou pravděpodobností a stávají se reálnou hrozbou, se kterou musí Evropa aktivně počítat ve svém plánování.

Součástí doporučení je nutnost zrychlit adaptační procesy. Nestačí pouze snižovat emise skleníkových plynů, i když to zůstává prvořadým cílem. Evropa musí investovat do zelené infrastruktury, obnovitelných zdrojů, ochrany vodních zdrojů a do chytrého urbanismu, který sníží zranitelnost měst vůči vedru či povodním. Zpráva zdůrazňuje význam přírodě blízkých řešení – například revitalizace říčních niv nebo zalesňování – které zároveň posilují biodiverzitu a zvyšují schopnost krajiny přirozeně tlumit dopady klimatických extrémů.

Další dimenzí je posílení vědeckých poznatků a dostupnosti dat. Jen propojením klimatických modelů, environmentálních ukazatelů a socioekonomických analýz lze vytvořit podklady, které umožní politikům činit kvalifikovaná rozhodnutí. Zpráva zdůrazňuje, že prevence a včasné varování jsou ekonomicky i společensky výhodnější než pozdní reakce. Náklady na adaptaci jsou vysoké, ale náklady na nečinnost budou násobně vyšší. 

Environmentální rizika tak nelze oddělovat od otázek prosperity a bezpečnosti. Jsou to faktory, které budou formovat budoucí hospodářský růst, stabilitu pracovního trhu i geopolitickou pozici Unie. V sázce nejsou jen přírodní zdroje, ale i ekonomická udržitelnost celého evropského projektu. V konečném důsledku vše souvisí se vším – a proto i často skloňovaná konkurenceschopnost Evropy musí být chápána jako nedělitelně propojená s ochranou životního prostředí.

Dokument ke stažení:

Analysis of Risks Europe is facing - An analysis of current and emerging risks