Jak ochránit ptáky a netopýry při rozvoji obnovitelných zdrojů? Nová studie shrnuje rizika i řešení

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR zveřejnila rozsáhlou odbornou studii, která dosud nejkomplexněji shrnuje poznatky o dopadech větrných a fotovoltaických elektráren na ptáky a netopýry. Dokument přichází v době, kdy Česká republika připravuje akcelerační zóny pro obnovitelné zdroje a kdy se očekává výrazné zrychlení výstavby nové energetické infrastruktury. Studie tak představuje důležitý podklad pro státní správu, investory i odbornou veřejnost, protože ukazuje, že rozvoj obnovitelných zdrojů nelze oddělit od otázky ochrany biodiverzity.

Autoři studie vycházejí z rozsáhlého souboru evropských i mimoevropských výzkumů a upozorňují, že dopady větrných elektráren na létající obratlovce jsou výrazně komplexnější, než se dlouho předpokládalo. Nejde pouze o jednotlivé střety s rotory, ale o souběh několika faktorů od přímé mortality přes ztrátu biotopů až po změny v chování citlivých druhů. Zároveň ale studie zdůrazňuje, že většinu rizik lze výrazně omezit správným plánováním a moderními technologiemi.

Největší pozornost věnuje dokument mortalitě ptáků. Výsledky zahraničních studií ukazují mimořádně široké rozpětí hodnot v závislosti na lokalitě, typu krajiny nebo použité metodice. Odhady se pohybují od méně než jednoho ptáka až po více než dvacet jedinců na turbínu ročně. Extrémní hodnoty zaznamenaly některé lokality ve Španělsku, kde mortalita přesáhla šedesát ptáků na jednu turbínu za rok. Právě Pyrenejský poloostrov studie opakovaně označuje za oblast s mimořádně vysokým rizikem kvůli koncentraci migračních tras a vysoké diverzitě velkých plachtících ptáků.

Autoři současně upozorňují, že samotná čísla je nutné interpretovat velmi opatrně. Reálná mortalita bývá často vyšší, než ukazují terénní kontroly. Kadávery drobných ptáků rychle mizí po útocích predátorů nebo zůstávají v husté vegetaci prakticky nedohledatelné. Studie proto podrobně rozebírá metodické problémy monitoringu a upozorňuje, že výsledky jednotlivých výzkumů mohou být výrazně ovlivněny frekvencí kontrol, zkušeností monitorovatelů nebo velikostí prohledávané plochy. Zajímavým poznatkem je rychlý rozvoj nových monitorovacích metod. Výrazně vyšší úspěšnost dnes přinášejí speciálně cvičení psi nebo drony s termovizí, které umožňují efektivnější vyhledávání uhynulých zvířat i v obtížně přístupném terénu.

Studie detailně popisuje také druhy, které patří mezi nejzranitelnější. Největší riziko hrozí velkým dravcům a plachtícím ptákům. Opakovaně jsou zmiňováni orli mořští, luňáci červení, motáci lužní, poštolky nebo čápi bílí. Společným znakem těchto druhů je kombinace nízké reprodukční schopnosti a způsobu letu, který je přivádí do výšky rotorů moderních turbín. Právě u luňáka červeného studie cituje německé výzkumy odhadující, že v některých regionech každoročně zahyne v důsledku kolizí s větrnými elektrárnami přibližně tři procenta celé hnízdní populace.

Významným zjištěním je také rozsah mortality drobných pěvců. Přestože veřejná pozornost se soustředí především na velké dravce, právě malí pěvci tvoří podle některých souhrnných analýz více než polovinu všech nalezených obětí. Dlouho přitom stáli mimo hlavní zájem výzkumu, protože jejich kadávery bývají velmi obtížně dohledatelné a rychle mizí z terénu.

Ještě závažnější obraz přináší studie v části věnované netopýrům. V některých evropských zemích představují větrné elektrárny jednu z hlavních příčin jejich mortality. Německo podle citovaných dat eviduje více než dvě stě tisíc uhynulých netopýrů ročně, ve Spojených státech přesahují odhady půl milionu jedinců. Studie zároveň upozorňuje, že nejde o problém náhodných střetů několika druhů. Nejohroženější skupiny sdílejí velmi podobné ekologické vlastnosti. Jde zejména o druhy lovící ve volném prostoru a pohybující se ve výškách odpovídajících zóně rotorů.

Dominantní postavení ve statistikách mortality zaujímají druhy rodu Pipistrellus. Netopýr hvízdavý patří k nejčastějším obětem ve střední a západní Evropě, zatímco netopýr parkový vykazuje vysokou mortalitu během dálkových migrací. Studie zmiňuje i alarmující vývoj populací netopýra rezavého ve Francii, kde během necelých dvou desetiletí poklesla početnost o více než polovinu. Podle autorů může významnou roli sehrávat právě mortalita na větrných elektrárnách.

Velmi zajímavá je část věnovaná samotnému mechanismu úhynu netopýrů. Dlouhou dobu převažovala hypotéza, že velká část jedinců umírá v důsledku prudkých změn tlaku vzduchu v blízkosti rotorů, tedy takzvaného barotraumatu. Novější výzkumy ale podle studie ukazují, že dominantní příčinou je přímý střet s listy rotorů. Kolize dnes představují podle aktuálních poznatků devadesát až pětadevadesát procent všech úmrtí.

Významnou roli hrají také meteorologické podmínky. Riziko mortality netopýrů dramaticky roste během teplých nocí s nízkou rychlostí větru, zejména v období od července do října. Srpen představuje podle evropských studií měsíc s nejvyšší mortalitou napříč celým kontinentem. Právě v těchto situacích jsou netopýři nejaktivnější, zatímco turbíny se i při relativně slabém větru stále otáčejí.

Právě detailní znalost těchto souvislostí umožnila vývoj moderních mitigačních opatření, která studie podrobně popisuje. Za nejúčinnější řešení je dnes považován takzvaný smart curtailment, tedy inteligentní regulace provozu turbín během nejrizikovějších situací. Elektrárny se automaticky odstavují při kombinaci meteorologických podmínek spojených s vysokou aktivitou netopýrů. Výzkumy ukazují, že správně nastavené systémy dokážou snížit mortalitu o desítky procent při minimálních energetických ztrátách.

Studie se věnuje také novým technologiím využívajícím kamerové systémy a umělou inteligenci. Ty dokážou v reálném čase sledovat pohyb ptáků kolem elektráren a při detekci rizikového přiblížení automaticky zastavit rotor. Významnou pozornost autoři věnují i experimentům s vizuální úpravou rotorů. Norská studie ze Smøly ukázala, že natření jednoho listu rotoru černou barvou může výrazně zvýšit viditelnost turbíny pro ptáky a snížit počet kolizí až o sedmdesát procent.

Vedle přímé mortality se dokument rozsáhle zabývá také nepřímými dopady výstavby. Významným tématem je fragmentace krajiny a ztráta biotopů. Samotné turbíny sice zabírají relativně malou plochu, skutečný zásah do prostředí je ale mnohem širší kvůli přístupovým cestám, rozvodnám, kabelovým trasám nebo přenosovým vedením. Studie připomíná, že například ve Španělsku vzniká s každou novou větrnou elektrárnou přibližně deset kilometrů nových cest.

Citlivé druhy mohou reagovat nejen na samotné kolize, ale také na dlouhodobé rušení. U některých ptáků dochází ke snížení reprodukční úspěšnosti nebo úplnému opuštění hnízdních lokalit. Výrazně ohrožené jsou zejména druhy vázané na otevřenou krajinu nebo málo narušené horské oblasti.

Samostatná část studie je věnována fotovoltaickým elektrárnám. Přestože jsou obecně považovány za méně problematické než větrné parky, ani jejich dopady nejsou zanedbatelné. Největším problémem bývá zábor rozsáhlých ploch a změna charakteru krajiny. Studie upozorňuje také na takzvaný efekt vodní hladiny, kdy lesklé povrchy panelů odrážejí polarizované světlo podobně jako vodní plocha a mohou mást některé druhy hmyzu nebo ptáků.

Celý dokument tak představuje mimořádně důležitý podklad pro období rychlého rozvoje obnovitelných zdrojů v České republice. Nejde o argument proti větrné nebo solární energetice, ale o upozornění, že úspěšná energetická transformace bude záviset také na kvalitě plánování, biologických dat a schopnosti využívat moderní mitigační technologie. Studie AOPK ČR zároveň ukazuje, že většina známých rizik už dnes má konkrétní technická řešení. Rozhodující bude, zda se stanou běžnou součástí budoucích projektů.

Dokument ke stažení:

Mitigační opatření pro snížení mortality ptáků a netopýrů na větrných a solárních elektrárnách