Jak se budou sbírat data pro digitální pasy a k čemu budou sloužit?

Evropská komise prostřednictvím svého výzkumného centra (JRC) publikovala metodiku, která popisuje systematický způsob definování datových požadavků pro digitální pas výrobku v rámci nařízení o ekodesignu. Tento dokument představuje praktický a zároveň analyticky ukotvený přístup, jehož cílem je převést obecné politické požadavky na konkrétní datové potřeby, které mohou být následně implementovány do digitálních systémů výrobců i dalších aktérů hodnotového řetězce. Metodika je koncipována jako strukturovaný proces, jenž propojuje legislativní cíle, reálné provozní scénáře a existující praxi sběru dat v průmyslu.

Základním principem navrženého přístupu je skutečnost, že data pro digitální pas výrobku nevznikají izolovaně ani jednorázově, ale jsou výsledkem postupného mapování potřeb jednotlivých uživatelů a regulačních cílů. Metodika proto začíná určením rozsahu výrobku a jeho kontextu, což zahrnuje definování konkrétní produktové skupiny, identifikaci relevantních účastníků trhu a analýzu legislativního prostředí. V této fázi se současně posuzuje stávající stav sběru dat v odvětví, aby bylo možné vyhodnotit, jaká data již existují a jaká bude nutné nově vytvořit nebo strukturovat. Takový přístup minimalizuje duplicitu a snižuje administrativní zátěž tím, že staví na reálné praxi a dostupných zdrojích informací.

Následující část metodiky se soustředí na identifikaci konkrétních scénářů použití digitálního pasu, které definují, proč budou data potřebná a jakým způsobem s nimi budou jednotliví aktéři pracovat. Tyto scénáře mohou zahrnovat například ověřování souladu s předpisy, podporu opravitelnosti výrobků, zajištění bezpečného nakládání s materiály nebo usnadnění recyklace. Každý takový scénář je následně převeden do souboru konkrétních datových potřeb, které jsou dále analyzovány podle jejich relevance, proveditelnosti a přínosu pro uživatele. Výsledkem je hierarchicky strukturovaný katalog dat, který rozlišuje mezi povinnými, doporučenými a dobrovolnými informacemi podle jejich významu a náročnosti na implementaci.

Klíčovou roli v metodice hraje také proces návrhu samotné datové struktury. Ten spočívá v mapování identifikovaných datových potřeb na existující terminologie a datové slovníky používané v různých odvětvích. Pokud vhodné pojmy nebo struktury neexistují, metodika připouští jejich rozšíření nebo vytvoření nových datových modelů. Současně se určuje úroveň detailu, na níž budou data evidována, což může znamenat evidenci na úrovni modelu výrobku, výrobní série nebo jednotlivého kusu. Tento krok má zásadní dopad na technickou náročnost i ekonomické náklady implementace, protože vyšší detail znamená větší objem dat i častější aktualizace.

Důležitým aspektem metodiky je také definování pravidel přístupu k datům. Digitální pas výrobku není koncipován jako jednotná otevřená databáze, ale jako systém s diferencovanými přístupovými právy. Různí uživatelé tak získají přístup pouze k těm informacím, které odpovídají jejich roli a potřebám. Spotřebitel může například vidět informace o způsobu používání nebo environmentálních vlastnostech výrobku, zatímco servisní technik nebo recyklátor bude mít přístup k detailnějším technickým údajům. Orgány dohledu pak disponují nejširšími oprávněními, aby mohly ověřovat splnění legislativních požadavků.

Metodika zároveň zdůrazňuje, že sběr dat není jednorázovou aktivitou omezenou na okamžik výroby. Naopak počítá s průběžnou aktualizací informací během celého životního cyklu výrobku. K aktualizacím může docházet například při opravách, výměně komponent nebo při předání výrobku do recyklačního procesu. Takový přístup podporuje sledovatelnost výrobku v čase a umožňuje vytvářet komplexní datovou historii, která je klíčová pro řízení cirkulární ekonomiky a prodlužování životnosti výrobků.

Závěrečná fáze metodiky zahrnuje ověřování navržených datových požadavků prostřednictvím interních kontrol i veřejných konzultací. Tento proces umožňuje identifikovat případné nesrovnalosti, vyhodnotit dopady na průmysl a zajistit, že navržené požadavky budou realistické a zároveň dostatečně ambiciózní z hlediska environmentálních cílů. Výsledná datová specifikace se poté stává podkladem pro přípravu delegovaných aktů, které stanoví konkrétní požadavky pro jednotlivé skupiny výrobků.

Dokument ke stažení:

Methodology for defining data requirements for the Digital Product Passport under the ESPR framework