Více času na podstatné
Jak si Česko vede na poli elektroodpadu a jaké trendy ukazují nové čísla?
Elektrozařízení se během posledních dvou desetiletí stala jedním z nejrychleji rostoucích proudů výrobků vstupujících na evropský trh. Společně s jejich rozšířením narůstá také množství elektroodpadu, který obsahuje nejen cenné druhotné suroviny, ale také látky, které mohou při nesprávném nakládání představovat významné riziko pro životní prostředí i lidské zdraví.
Nejnovější údaje Ministerstva životního prostředí a CENIA za rok 2024 ukazují, že Česká republika dlouhodobě patří mezi státy, které dokážou evropské cíle v oblasti zpětného odběru a recyklace elektroodpadu plnit. Statistika současně odhaluje řadu zajímavých trendů, které ukazují proměnu trhu s elektrozařízeními, rostoucí význam cirkulární ekonomiky i stále větší hodnotu surovin ukrytých ve vysloužilých spotřebičích.
Odpadní elektrická a elektronická zařízení dnes představují jednu z nejvýznamnějších oblastí evropské odpadové politiky. Prakticky každá domácnost i každá firma každoročně pořizuje nové elektrospotřebiče, informační technologie, osvětlovací techniku nebo elektronická zařízení, jejichž životnost je stále kratší. Evropská unie proto již řadu let buduje jednotný systém, jehož cílem je zajistit, aby se po ukončení životnosti zařízení nestala odpadem končícím na skládkách, ale cenným zdrojem materiálů pro další výrobu. Tento přístup tvoří jeden ze základních pilířů evropské cirkulární ekonomiky, která usiluje o co nejdelší využívání výrobků, snižování spotřeby primárních surovin a omezení negativních dopadů na klima.
Česká republika tento evropský přístup převzala prostřednictvím zákona o výrobcích s ukončenou životností, který je účinný od roku 2021. Na něj navazuje prováděcí vyhláška, podle níž již probíhalo vykazování výsledků za rok 2024. Od roku 2024 navíc došlo ke sjednocení terminologie, kdy se v oblasti elektroodpadu přestal používat pojem oddělený sběr a vykazování se nově řídí jednotnými pravidly stanovenými legislativou. Převážná většina výrobců své zákonné povinnosti plní prostřednictvím kolektivních systémů. Za rok 2024 bylo do systému ISPOP podáno celkem 44 ročních zpráv, z toho 13 kolektivními systémy a 31 individuálními výrobci.
Právě rozšířená odpovědnost výrobců představuje jeden z nejvýznamnějších principů evropské environmentální politiky. Výrobce nenese odpovědnost pouze za uvedení výrobku na trh, ale také za jeho bezpečný sběr, využití a recyklaci po skončení životnosti. Tento systém vytváří ekonomickou motivaci k navrhování výrobků s delší životností, vyšší opravitelností a snadnější recyklovatelností. Současně podporuje rozvoj moderních recyklačních technologií, které umožňují získávat stále větší množství druhotných surovin.
Pohled do dlouhodobých statistik ukazuje, jak výrazně se český systém během posledních téměř dvaceti let změnil. V roce 2006 bylo na český trh uvedeno přibližně 197 tisíc tun elektrozařízení, zatímco v roce 2024 již 311 429 tun. V průběhu sledovaného období byl vývoj ovlivněn hospodářskými krizemi v letech 2010 a 2012, kdy domácnosti i firmy nákupy nových zařízení omezovaly. Od roku 2013 začal objem prodaných výrobků opět růst a vrcholu dosáhl v roce 2022. Poslední dva roky již ukazují mírný pokles množství nových zařízení uváděných na trh, což může souviset s nasycením trhu, delší životností některých výrobků i opatrnějším spotřebitelským chováním.
Ještě výraznější změna je patrná u zpětného odběru. Zatímco v roce 2006 bylo zpětně odebráno přibližně 22 tisíc tun elektroodpadu, v roce 2024 už systém evidoval 194 132 tun, což představuje téměř devítinásobný nárůst. Takový vývoj potvrzuje, že se během dvou desetiletí podařilo vybudovat rozsáhlou síť sběrných míst, logistických systémů i zpracovatelských kapacit. Současně roste také povědomí veřejnosti o významu správného odevzdávání vysloužilých elektrospotřebičů.
Velmi zajímavě se vyvíjí také množství sebraného elektroodpadu přepočtené na jednoho obyvatele. V roce 2006 připadalo na každého obyvatele České republiky pouze 2,2 kilogramu sebraného elektroodpadu ročně. O osmnáct let později už tato hodnota dosáhla 17,8 kilogramu na obyvatele, tedy více než osminásobku původní úrovně. Jen mezi roky 2023 a 2024 se zvýšila z 16,8 na 17,8 kilogramu na obyvatele. Tento ukazatel dobře ilustruje nejen vyšší objem sebraných zařízení, ale také stále lepší dostupnost systému zpětného odběru pro občany.
Zásadním ukazatelem je také míra zpětného odběru. Evropská legislativa požaduje dosažení úrovně nejméně 65 procent ve vztahu k průměrnému množství elektrozařízení uvedených na trh v předchozích třech letech. Česká republika v roce 2024 dosáhla hodnoty 67 procent, čímž evropský požadavek nejen splnila, ale dokonce překročila. Současně dlouhodobě výrazně převyšuje také historický evropský požadavek představující 4 kilogramy elektroodpadu na obyvatele za rok, když současná hodnota činí již zmíněných 17,8 kilogramu.
Podrobnější pohled na jednotlivé skupiny zařízení ukazuje zajímavé změny na trhu. Největší objem představují velká zařízení, mezi která patří například pračky, myčky nádobí, sušičky, elektrické sporáky nebo velké kancelářské vybavení. Na český trh bylo v této skupině uvedeno 124 913 tun výrobků a zpětně odebráno bylo více než 102 tisíc tun. Právě tato zařízení tvoří největší část celkového objemu sebraného elektroodpadu, což je dáno především jejich vysokou hmotností.
Statistika zachycuje také proměny jednotlivých segmentů trhu. Největší meziroční nárůst byl zaznamenán právě u velkých zařízení, jejichž množství uvedené na trh vzrostlo o 6 041 tun. Významný růst zaznamenaly také obrazovky, monitory a zařízení obsahující obrazovky, kde došlo k navýšení o 1 454 tun. Naopak nejvýraznější pokles nastal u solárních panelů. Jejich množství uvedené na trh se meziročně snížilo z 52 930 tun na 37 740 tun, tedy o více než 15 tisíc tun. Tento vývoj může souviset s postupným dozníváním předchozí vlny instalací fotovoltaických elektráren.
Důležitou součástí českého systému jsou kolektivní systémy zajišťující sběr a následné zpracování elektroodpadu. Největší množství elektrozařízení uvedl na trh kolektivní systém ASEKOL, který vykázal více než 117 tisíc tun výrobků. Nejvyšší objem zpětně odebraných elektrozařízení však vykázal ELEKTROWIN s hodnotou přesahující 78 tisíc tun. Velmi vysokou úroveň zpětného odběru dosáhly také systémy REMA Systém a EKOLAMP. Celkově potvrzují zveřejněná data, že kolektivní systémy představují základní pilíř fungování rozšířené odpovědnosti výrobců v České republice.
Z pohledu evropské politiky je tento vývoj mimořádně důležitý. Elektroodpad totiž již není vnímán pouze jako odpad, ale stále více jako strategický zdroj druhotných surovin. Moderní elektrozařízení obsahují železo, hliník, měď, sklo, kvalitní plasty, ale také řadu kritických surovin, bez nichž si dnes nelze představit výrobu elektromobilů, větrných elektráren, bateriových úložišť ani digitálních technologií. Každá tuna správně zpracovaného elektroodpadu proto představuje nejen úsporu přírodních zdrojů, ale také omezení energeticky náročné těžby a zpracování primárních surovin. Evropská unie právě z tohoto důvodu stále více propojuje oblast odpadového hospodářství se surovinovou bezpečností, konkurenceschopností evropského průmyslu i klimatickou politikou.
Význam elektroodpadu přitom nespočívá pouze v samotném sběru. Skutečný přínos vzniká až ve chvíli, kdy jsou jednotlivé materiály znovu vráceny do výroby. Právě proto evropská legislativa stanovuje nejen cíle zpětného odběru, ale také minimální úrovně využití a recyklace. Česká republika si v tomto směru vede velmi dobře. Ve všech sledovaných skupinách elektrozařízení byly zákonné požadavky splněny, přičemž dosažené hodnoty ve většině případů výrazně převyšují minimální evropské limity.
Výsledky ukazují, že u skupiny velkých domácích spotřebičů a obdobných zařízení dosáhla celková úroveň využití 96 procent, přičemž evropská legislativa požaduje nejméně 85 procent. Úroveň recyklace činila rovněž 96 procent při požadované hranici 80 procent. Také u zařízení informačních technologií, telekomunikační techniky nebo drobných spotřebičů byly dosažené hodnoty výrazně vyšší než minimální požadavky. Například u skupiny 1 dosáhla úroveň využití 95,3 procenta a recyklace 95,3 procenta, zatímco evropské minimum činí 85, respektive 80 procent. U obrazovek a monitorů bylo využito 92,1 procenta materiálů a recyklováno 91,5 procenta. Ve skupinách drobných zařízení i malých informačních technologií přesáhla recyklace 89 procent.
Za těmito čísly se skrývá rozsáhlý technologický proces. Elektroodpad nejprve prochází demontáží, při níž jsou odstraněny nebezpečné součásti, následně jsou jednotlivé materiály mechanicky tříděny a dále směřují do specializovaných recyklačních provozů. Díky tomu mohou být získány kovy, plasty i sklo v kvalitě umožňující jejich další využití v průmyslové výrobě. Každý kilogram materiálu, který se podaří vrátit zpět do oběhu, představuje úsporu energie i přírodních zdrojů.
Velmi zajímavé jsou také údaje o dalším nakládání se sebraným elektroodpadem. V roce 2024 bylo k materiálovému využití do členských států Evropské unie vyvezeno více než 43 tisíc tun elektroodpadu. Mimo Evropskou unii směřovalo pouze přibližně 961 tun. Tato čísla potvrzují, že evropský trh disponuje rozsáhlou sítí specializovaných zařízení schopných jednotlivé materiály kvalitně zpracovat a vracet je zpět do výroby.
Pohled do podrobnějších statistik navíc ukazuje, že naprostou většinu tohoto vývozu tvoří velká zařízení. Jen této skupiny bylo do států Evropské unie vyvezeno více než 17,6 tisíce tun. Dalších téměř 11,6 tisíce tun připadlo na skupinu velkých domácích spotřebičů a více než 9,8 tisíce tun představovala drobná zařízení. Vývoz mimo Evropskou unii zůstává ve srovnání s těmito hodnotami zanedbatelný, což odpovídá dlouhodobé evropské snaze zpracovávat strategické suroviny především na území členských států.
Přestože se nejčastěji hovoří o recyklaci kovů, význam elektroodpadu je mnohem širší. Moderní recyklační technologie dnes umožňují získávat také kvalitní technické plasty, sklo nebo další materiály, které mohou být znovu využity při výrobě nových produktů. Stále větší pozornost je věnována rovněž získávání kritických surovin, jejichž význam bude s pokračující elektrifikací dopravy, rozvojem obnovitelných zdrojů energie a digitalizací evropské ekonomiky dále narůstat.
Při čtení této zprávy však nelze přehlédnout ještě jeden důležitý aspekt. Nacházíme se již v roce 2026 a zveřejněný dokument přináší výsledky za rok 2024. Bylo by velmi přínosné, kdyby v době digitalizace veřejné správy, automatizovaného sběru dat a moderních informačních systémů byly obdobné souhrnné přehledy k dispozici již za rok 2025.
Rychlejší publikace statistik by umožnila pružnější vyhodnocování plnění evropských cílů, přesnější plánování opatření i efektivnější rozhodování veřejné správy, výrobců a dalších subjektů odpadového hospodářství. Dostupnost kvalitních dat je totiž jedním ze základních předpokladů úspěšného rozvoje cirkulární ekonomiky a jejich včasné zveřejňování představuje oblast, ve které existuje prostor pro další postupné zlepšování.
Dokument ke stažení: