Jaká bude budoucnost odpadového hospodářství, pokud Česko nebudeme mít novou legislativu?

Legislativní rada vláda má znovu ve čtvrtek 12. ledna projednat nové odpadové zákony. Příprava nových zákonů je sice za posledních 8 let nejdále, ale je otázkou zda se je podaří do konce volebního období protáhnout celým legislativním procesem. Pokud ne, jaký to bude mít dopad na budoucnost českého odpadového hospodářství? Na tuto otázku redakci odborného měsíčníku Odpadového fóra odpověděli nejpovolanější osobnosti v oboru.

Příprava nových odpadových zákonů tedy zákona o odpadech a zákona o výrobcích s ukončenou životností je za posledních 8 let nejdále, nicméně se právní normy nedaří posunout přes Legislativní radu vlády (LRV). Již tento čtvrtek 12.1. je má LRV znovu projednat. Do konce volebního období však nezbývá mnoho času, a je tak otázkou, zda je vůbec reálné úspěšně absolvovat celý legislativní proces. Ministerstvo životního prostředí (MŽP) takovou ambici má.

Podle mnohých se ve čtvrtek rozhodne, zda–li Česká republika zůstane skládkařskou velmocí nebo republikou, jež staví své hospodářství na pilířích oběhového hospodářství. Cílem nových zákonů je proto nastavit pevná a jasná pravidla pro naše odpadové hospodářství, a tím zajistit předvídatelnost trhu pro budoucí investory. Řeč je rozhodně o výstavbách ZEVO a potřebných kapacit pro energetické využití odpadu. Návrh zákona o odpadech přináší hlavně navýšení skládkovacího poplatku, což má být společně se zákazem skládkování v roce 2024 tzv. motivačním šťouchem pro odklon odpadů ze skládek.

Změnu koncepce odpadového hospodářství žádá i Evropská unie, která členským zemím stanovuje závazné cíle materiálových využití už v roce 2020. Nepřijetí zákonů může tak ohrozit plnění závazných požadavků EU, což bude znamenat náklady v podobě sankčních odvodů z veřejných financí, a zároveň ohrozí možnost vybudovat včas potřebnou infrastrukturu na zpracování odpadů.

Redakce odborného časopisu Odpadového fóra oslovila osobnosti v oboru s otázkou "Pokud se tak přesto nestane, jaký to bude mít podle Vás dopad na budoucnost odpadového hospodářství v Česku?" Odpovědi redakce obdržela různé: některým respondentům se zdálo, že se nestane nic, zatímco jiní přišli s apokalyptickými scénáři. Jednotlivé odpovědi najdete níže.

Zlomovým obdobím prochází i Slovensko. Nový slovenský zákon o odpadech, který přinesl například rozšířenou zodpovědnost výrobce, platí od začátku roku 2016. O nástrahách a překážkách nového zákona si redakce promluvila i s ředitelkou odboru odpadů MŽP SK Eleonórou Šuplatovou. „Situace odpadového hospodářství na Slovensku není lichotivá,“ konstatovala paní Šuplatová. Slovensko má podle jejích slov v současnosti jeden z nejnižších poplatků za skládkování komunálního odpadu v rámci Evropské unie, množství odpadu ukládaného na skládky na Slovensku je toho důkazem. Evropská komise doporučila zemi progresivní zvyšování poplatku, slovenské ministerstvo má ovšem na problém jiný názor. Co navrhují? Dočtete se v novém lednovém Odpadovém fóru.

Odpovědi:

Petr Havelka: Klíčová debata nás čeká po přijetí očekávaných evropských směrnic

Dle dat, která nedávno zveřejnilo jak MŽP, tak ČSÚ, se sledované parametry odpadového hospodářství vyvíjejí již cca 6 let pozitivně. Zvyšuje se míra recyklace, snižuje se množství odpadů ukládaných na skládky, roste množství vytříděného BRO, apod. Trendy odpadového hospodářství se tedy v ČR vyvíjejí kladně. V tomto směru se proto domnívám, že i bez nového zákona/nových zákonů, stále směřujeme po základní trajektorii, kterou nastavila Evropská unie. Samozřejmě je třeba uznat, že pořád je co zlepšovat a jsem přesvědčen, že takto to vnímá i celý odpadový sektor a chce tomu dále napomáhat. Obavu o budoucnost odpadového hospodářství v Česku tedy nemám.

Je zde i další podstatný pohled na věc. Objektivně je třeba vnímat také to, že práce na nových odpadových směrnicích v Evropě stále pokračují. Nyní jsou již projednávány v pracovních orgánech Evropského parlamentu. Evropská komise vnímá legislativu spojenou s balíčkem k oběhovému hospodářství jako jednu ze svých priorit a věřím, že Komise naplní svůj časový harmonogram a nové odpadové směrnice budou dle plánu schváleny. V tomto směru je pak logické, aby podobně jako jiné evropské státy, i Česká republika vyčkala s novým zákonem na to, až bude finálně známý obsah nových směrnic. Důvod je zřejmý, pokud bychom nyní trvali na nutnosti schválení nového zákona, tento by jednoznačně musel být v krátké době znovu měněn. Přitom stabilní legislativní prostředí je jedna z velmi důležitých věcí pro většinu investorů. Není vhodné nastavovat strategii nové legislativy zákonem, jehož životnost může být reálně cca 2 roky. Investoři by v tomto období mohli realizovat investice, které se s novými evropskými směrnicemi ukážou jako chybné. A co potom? Kdo by za tyto chyby nesl odpovědnost? Kdo by měl pak nést náklady za kapacity technologií, které by v nové strategii nemohly mít reálné uplatnění? Toto vše bychom podle mě měli brát v úvahu.

Na druhou stranu je třeba uznat, že poté, co do zákona byly po mnoha měsících konečně doplněny povinné recyklační cíle, je zákon již blíže pohledu EU. Jak však ukázalo projednávání v rámci LRV, zákon stále obsahuje širokou řadu právních chyb, nejasností a problémů, včetně chybně nastavených technických parametrů. To je třeba ještě vyřešit, jinak zákon v reálu vyšší příčky hierarchie nepřinese.  
Domnívám se, že pokud spíše vyčkáme na schválení nových evropských směrnic, vznikne větší prostor pro klíčovou debatu, zda bude lépe posílit recyklaci nebo spalování neupravených směsných komunálních odpadů (energetické využití). Pokud by se přeci jen nový zákon nyní schvaloval, chci vyjádřit velké přání, aby z něj nebyly nakonec v rámci pozměňovacích návrhů poslanecké sněmovny vyjmuty recyklační cíle. O jejich prosazení jsme dlouhodobě usilovali a zákon by bez nich významně ztrácel svůj smysl.

Petr Havelka
Česká asociace odpadového hospodářství

Pavel Drahovzal: Odpadové hospodářství se nezastaví aktuálním neschválením nové legislativy

Vzhledem k tomu, že se úprava zákonů v odpadovém hospodářství připravuje a projednává mnoho let, tak na úrovni měst a obcí je již nyní podnikána řada kroků, abychom se jim postupně přizpůsobovali. Místní samosprávy se snaží chovat jako řádní a uvědomělí hospodáři nejen v probíhajícím čase, ale i do budoucna, proto sledují trendy, postupně reagují na poptávku obyvatel, využívají nových možností a technologií v oblasti nakládání s odpady, aniž by musela být přijata veškerá odpadová legislativa.

Jelikož ale návrhy nové odpadové legislativy neodpovídají zcela představám a realitě měst a obcí, je tím časové oddálení jejího schválení dobou pro možné úpravy a může to tak znamenat i větší přínos pro budoucnost odpadového hospodářství. Nezapomínejme, že stále jde jen o pravděpodobné cíle EU, které se diskutují, a je tak možné, že bychom jako ČR přijali nadbytečně regulující právní předpisy, jejichž aplikace by byla zejména ekonomicky zatěžující více, než by bylo nezbytně nutné. A pokud nebude nová legislativa schválena nerealisticky, zejména co se týče zásadních negativních dopadů do rozpočtů měst a obcí, resp. bude reflektovat možnosti komunální sféry, tak by mohla napomoci zkvalitnit odpadové hospodářství a zlepšit využívání, ať materiálové nebo energetické využívání komunálních odpadů.

Je přece zájmem každého občana, a tím i měst a obcí, aby byly surovinové zdroje, tj. i odpad, využívány maximálně efektivně s co nejmenším nákladem pro něho a veřejné rozpočty a s co nejpříznivějším dopadem do životního prostředí a do života budoucích generací. Takže odpadové hospodářství se určitě nezastaví aktuálním neschválením nové legislativy, ale bude spíše dále přešlapovat, jak dál, což však může být i lepší, než přijmout v daném okamžiku ne zcela dobré rozhodnutí, jehož důsledky by se mohly těžce projevovat a jeho náprava by znamenala více, než přínosy.

Mgr. Pavel Drahovzal
místopředseda SMO ČR

Milan Chromík: Nepřijetí zákonů by prodlužovalo neutěšený stav českého odpadového trhu

Česká republika by nadále skládkovala většinu odpadů a ještě na nějakou dobu by zůstala klondikem skládkovacích společností. Rovněž by tímto krokem bylo znesnadněno materiálové využití a recyklace.

Český odpadový trh, zejména velké společnosti nakládající s komunálním odpadem, má tímto zákonem dostat jasný signál, že Česká republika má ambici se ze skládkovací velmoci přerodit na moderní zemi. Odpadové hospodářství v České republiky by v sobě mělo zahrnuto třídění, využívání materiálů, energetické využití jinak nevyužitelných odpadů a následné skládkování nevyužitelných odpadů (zejména inertních složek po předchozím energetickém využití).

Návrhy odpadových zákonů však nejsou pouze o odpadech samotných. Jsou rovněž o umožnění vzniku recyklačního průmyslu, který u nás díky levným skládkám chybí. Např. české strojírenské podniky tak přichází o možnosti výroby linek na třídění odpadů, nevznikají další pracovní místa v rámci recyklačního průmyslu, energetického využití, atd. Celkově se v České republice jedná o 94 000 nových pracovních míst. Pokud se bude nadále pouze skládkovat, tato místa nevzniknou. Na skládky se totiž více zaměstnanců přijímat nebude. Česká republika rovněž přijde o část růstu HDP.

Na skládkách rovněž dochází a bude docházet k pro laika až neuvěřitelným machinacím. Na obyčejných skládkách ostatních odpadů se skládkují nejen recyklovatelné materiály nebo nebezpečné odpady, které mají být odstraňovány na skládkách nebezpečného odpadu, skládkují se rovněž biologicky rozložitelné odpady jako komposty nevyhovující kvalitě. Tyto komposty však paradoxně byly "vyrobeny" (jedná se totiž o výrobek) právě proto, aby mohly být uloženy na skládku. Skládkování bioodpadů v čisté formě má totiž svá omezení.

Za naprosto skandální považuji argumentaci skládkařů ohledně sociální únosností zvýšení poplatků na skládce za tunu uloženého odpadu. Prakticky veškeré studie dokazují, že zvýšení se projeví zanedbatelnou měrou jen něco málo přes 3 %. Pro občana to prakticky nemá dopad, pro skládkaře by to ale znamenalo nutnost soupeření o odpad s environmentálně přijatelnějšími technologiemi, což se jim samozřejmě nezamlouvá. Skládka bude vždy nejlevnější, neboť se jedná o primitivní díru v zemi, kam se odpad hází a přehrnuje zeminou či jiným materiálem.

Nepřijetím obou odpadových zákonů bychom tak pouze prodlužovali neutěšený stav českého odpadového trhu, který si po dlouhých letech jistě zaslouží generační obměnu.

Milan Chromík
Veolia Vedlejší produkty ČR, s.r.o.

Ivo Kropáček: Špatně především pro recyklaci

Pokud by se zákon o odpadech v tomto volebním období neschválil, znamenalo by to pro ČR další přešlapování na místě a čekání na transpozici nově připravovaných evropských směrnic. Bylo by to špatně především pro recyklaci, která, ve válce mezi skládkami a spalovnami, utrpí nejvíce.
Přitom vše vypadalo tak jasně. Vláda si v programovém prohlášení uložila připravit zákon, který sníží skládkování a zvýší recyklaci odpadů na úroveň úspěšných evropských zemí. I schválený POH ČR počítal s 60% recyklaci komunálních odpadů do roku 2024.

Pak však ministr Brabec (ANO) otočil: odmítl v aktualizaci POH ČR zachovat cíl recyklovat do roku 2020 polovinu komunálních odpadů a začal pracovat na přesunu odpadů ze skládek do spaloven. Nejprve prosadil novelou zákona o odpadech zákaz skládkování dle výhřevnosti odpadů od roku 2024. Je sice dobré omezit skládkování využitelného odpadu, ale zákaz skládkování na základě kritéria výhřevnosti vedl v zahraničí k vyššímu nárůstu spalování než recyklace, a ty země které tak učinily mají nyní nadkapacity zařízení na zpracování odpadů.

Že se těmto negativům nevyhneme ani my ukazují schválené krajské POH. Kraje předpokládají, že do roku 2024 vybudují zařízení na zpracování směsných odpadů s kapacitou přesahující 52 % všech komunálních odpadů. Úředníci MŽP tedy krajům v jejich plánech schválili recyklovat v roce 2024 méně než 48 % komunálních odpadů.

Chce-li ministr Brabec, aby byl dlouho připravovaný zákon o odpadech schválen musí se vrátit k původnímu zadání: omezit skládkování a zvýšit recyklaci. Nový zákon by měl změnit zákaz skládkování dle výhřevnosti odpadů, na zákaz skládkování biologicky rozložitelných odpadů, který omezí skládkování stejně, avšak bez rizika drahých a zbytečných nadkapacit spaloven. Ostatně ČR hrozí vysoké pokuty za neplnění skládkové směrnice, která požaduje skládkovat pouze odpady po předchozí úpravě. To je nutné urgentně řešit.

Zákon by měl také výrazně zvýšit skládkovací poplatek, přičemž hodně recyklující obce by měly získat vysokou „recyklační“ slevu. Obce však musí dosahovat skutečně vysoké míry recyklace (nebo nízké produkce směsných odpadů) odpovídající míře recyklace a kompostování dle prognózy POH ČR. Tedy od 45 % v roce 2017 po 59 % v 2024. Zde MŽP doposud, v rozporu se svými prorecyklačními prohlášeními, navrhuje mnohem nižší hodnoty.
Takto upravený zákon by skutečně vedl k cíli: snížil by skládkování a zvýšil recyklaci. Takový zákon ČR již dlouho potřebuje.

Ivo Kropáček
odpadový expert Hnutí DUHA

Zdeněk Horsák: Promarníme historickou možnost

Jednoznačně promarníme historickou možnost a správný okamžik, kdy můžeme změnit více než 20 let stará - a tedy jednoznačně zastaralá - pravidla řešení odpadů v České republice. A to přesto, že se na novele shodli všichni zásadní stakeholdeři. Čím více přijetí zákona oddalujeme, tím zřetelněji se nám vzdalují vyspělé státy, kde skutečně recyklují. Zatímco my v Česku stále jen třídíme, byť velmi slušně. Vytříděné využitelné suroviny jsou v lepším případě posílány do zahraničí, v tom horším zcela bez využití ukládány na skládky. 

Konkrétní dopady bych shrnul do několika bodů takto:


1. Trh s odpady zůstane zakonzervován a odejdou z něj další střední a malé společnosti. Prohloubí se monopol několika málo firem, které ve vzájemné shodě staví své podnikání na skládkování a nemají nejmenší zájem rozvíjet recyklaci.

2. Nepřijdou potenciální investice ve výši až 40 miliard korun do recyklačního průmyslu a odpadového hospodářství obecně, které by transformovaly zastaralé systémy a technologie, protože investoři nezískají potřebnou právní jistotu.

3. Zpracovatelský průmysl, který čeká na potenciál 10 milionů tun surovin z odpadů, se přestěhuje mimo Českou republiku do vyspělých zemí EU, a ČR zůstane montovnou s 80% závislostí na dovozu surovin a energií.

4. Potvrdíme v EU svoji pozici země s velmi nízkou úrovní nakládání s odpady a přidáme další argument pro tzv. dvourychlostní Unii.

5. Bude pokračovat zvyšování environmentální zátěže krajiny a přes 4 miliony tun odpadů budou nadále končit na skládkách. Včetně statisíců tun odpadů nebezpečných a desetitisíců nelegálně ukládaných vysoce toxických odpadů. Bez využití pak skončí v krajině další miliony tun odpadů ze stavebnictví a energetiky a s nimi opět desetitisíce tun nelegálně uložených nebezpečných odpadů. To vše se prokazatelně děje díky aktuálnímu nastavení systému, byť se státní správa snaží nekalé praktiky postihovat. Stačí se podívat do denního tisku, každý týden se objeví nepovolená skládka stavebního odpadu.

Dipl. Ing. Zdeněk Horsák, Ph.D.
SUEZ Využití zdrojů a.s.

Petr Bielan: Nestane se nic mimořádného
Nestane se nic mimořádného. Ve stávající platné legislativě je zakotven požadavek na to, aby se směsný komunální odpad (SKO) po roce 2024 neukládal na skládky. Tedy SKO musí jít cestou buď přímého energetického využití, nebo musí být roztříděn na materiálově využitelné frakce, energetické frakce a teprve zbytek bude po odstranění „rozložitelného uhlíku“ uložen na skládky.  Jaké technologie budou použity v jednotlivých regionech, bude dáno podle možnosti odbytu tepla či materiálově nebo energeticky využitelných složek.  Pokud bude zajištěn odbyt, bude rozhodovat cena. Tato cena bude nabídnuta obcím v rámci komplexní služby svozu a využití SKO.  Tedy normální tržní princip v rámci již platné zákonné regulace. 

Nový zákon chtěl jen akcelerovat tento proces k roku 2020, kdy tyto povinnosti přenášel na obce a původce.  Dělal to formou zvýšení poplatků a jejich případných úlev obcím, aby nebyl dopad na rozpočty obcí významný. Dále omezoval výstupy z třídíren SKO, což MŽP činí i při novelizaci vyhlášky č. 294/2005 Sb. I když v tomto případě MŽP ČR chce, jak lapidárně tento požadavek nazvaly ekologické iniciativy, energeticky využívat nehořlavý materiál.

Takže rozvoj odpadového hospodářství půjde přirozeným tržním vývojem v rámci již dnes nastavených pravidel.

Ing. Petr Bialen
technický náměstek OZO Ostrava s.r.o.

Petr Šulc: Připravované zákony nevytvořili stimuly pro materiálové využití odpadů

Stávající odpadová legislativa je velmi nepřehledná. Základní norma byla od roku 2001 více než 40x novelizovaná. Už to je důvod pro nový zákon.
Ve vztahu k balíčku oběhového hospodářství je nezbytné, aby byly vytvořeny vhodné podmínky a stimuly pro materiálové využití zhodnotitelných odpadů. Bohužel, připravované zákony potenciál nevyužily.

Boj o poplatek za skládkování odpadů a jeho sociální únosnost na sebe strhává pozornost celou dobu projednávání. To ale není zásadní pro přechod k oběhovému hospodářství. Vyšší poplatek odkloní část odpadů ze skládek, ale nezajistí jejich materiálové využití. Pomůže více energetickému využívání (které předpokládá POH ČR s vyšším podílem nárůstu než u recyklace). Energetické využití nemusí řešit odbytové problémy – jde o umístění energie z podporovaného druhotného energetického zdroje na trh. Díky vyššímu skládkovacímu poplatku bude energetické využití více atraktivní pro investory těchto zařízení, ale samozřejmě i pro zásadní skupinu zákazníků, kterými jsou obce, jako dodavatelé SKO.

Materiálové využití, které je v POH ČR méně preferované, se potýká s celou řadou nejistot, které vyplývají i ze změn v globálních tocích odpadů v důsledku nasycení čínského trhu. Zásadní je odbyt upravených odpadů (pro materiálové využití), který není systémově podporován. Obrat může přinést pouze „zrovnoprávnění“ druhotných a primárních surovin na trhu. Společenská objednávka po vyšším třídění musí být doprovázena oceněním nižších environmentálních dopadů využití druhotných surovin při výrobě (např. nižší energetická náročnost, tzn. nižší emise CO2, nižší spotřeba vody), které musí převážit jeho materiálové „nedostatky“ vůči homogenní primární surovině a její dostupnosti.

Pro vážně míněné úvahy o vyšším využití odpadů je nezbytné zařadit výrobky z recyklovaných surovin do nižší sazby DPH, stejně jako snížit cenu práce v recyklačním průmyslu. Z toho budou mít prospěch všichni uživatelé výrobků z recyklovaných odpadů. Dále je nutné prosadit tzv. zelené veřejné zakázky (obsahující požadavky na opětovnou použitelnost výrobků u dodávek zařízení a na použití materiálů z druhotných surovin u zakázek na dodávky staveb). Jedná se o mocný nástroj v rozhýbání recyklace. Souběžně musí dojít i ke snížení administrativní náročnosti pro nakládání s využitelnými odpady (po prvotní úpravě). V neposlední řadě musí být zaručeno nedeformované prostředí pro přístup k druhotným surovinám, které ale neřeší stávající návrh zákona o výrobcích s ukončenou životností.

Pokud se tedy na dvojici zákonů podíváme optikou druhotných surovin, přináší jedinou pozitivní systémovou změnu - zajistí odklon využitelných odpadů ze skládek. Druhý, ale důležitější krok, systémovou podporu recyklace, zrovnoprávnění primárních a druhotných surovin a zvýhodnění užívání druhotných surovin ve výrobě, bohužel zákony neřeší. I když budou oba zákony schváleny, bude nutné dořešit tuto podporu materiálového využití odpadů, protože bez ní nelze efektivně realizovat oběhové hospodářství. Pokud by zákony neprošly v tomto volebním období Parlamentem, bude nutné co nejdříve zahájit práce na nové právní úpravě s respektováním principů skutečného zrovnoprávnění druhotné suroviny s primárními surovinami, jejichž spotřeba má v oběhovém hospodářství klesat. Takové změny není možné stavět na dnešní nepřehledné a administrativně složité právní úpravě odpadového hospodářství.

Ing. Petr Šulc
SPDS ČR

Richard Blahut: Zákon je postaven na základech nepochopitelného zdražování

Nový zákon o odpadech nutně potřebujeme. Nejistota, ve které se pohybujeme, ať už se jedná o města a obce, nebo firmy, které služby spojené s nakládáním s odpady poskytují, trvá příliš dlouho a nikam to nevede. ČR musí mít nastavený dlouhodobý výhled, jak s odpady nakládat, který je možné upravit pouze novým zákonem o odpadech a korigovat dobře zpracovanými prováděcími vyhláškami. Pokud nebude nový zákon schválen, nevybudují se nová zařízení, která mohou nakládání s odpady posunout na vyšší úroveň. V tom případě bude pokračovat neúčelné mrhání penězi při budování sítě nesystémových zařízení, které většina pořizuje pouze proto, že jsou na ně poskytnuty dotace.

Na druhé straně se nedivíme tomu, že návrh zákona o odpadech předložený MŽP je odbornou veřejností tak masívně odmítán, protože je postaven pouze na základech nepochopitelného a nepřiměřeného zdražování, které dle našeho názoru není nutné. Nový zákon o odpadech by měl dávat prostor pro vznik nových zařízení různého typu, které jednotlivé kraje s přihlédnutím k místním podmínkám potřebují.

Ing. Richard Blahut
vedoucí sekce odpadového hospodářství
Spolku veřejně prospěšných služeb
 

Michal Stieber: Klíčová témata zákona v předvolební kampani

Minimálně dojde k zakonzervování současného stavu celého systému, který je založen na extenzivním, byť řízeném skládkování. V tuto chvíli se začínáme spolu se Slovenskem posouvat na úroveň států, jako je Rumunsko nebo balkánské země, které v posledních letech realizovaly to, k čemu u nás docházelo v 90. letech, neboli přechod od nezabezpečených obecních smetišť k řízeným zabezpečeným skládkám. Již nyní se dá říci, že jsme prohospodařili posledních 10 až 15 let a naprosto nikam se neposunuli. Jediným pokrokem je de facto primární separace, v níž se u nás udělalo v minulosti mnoho práce, avšak i ta má své limity. Navíc ani to, co nám domácnosti separací připraví, nedokážeme mnohdy dostatečně efektivně využít.

Na přípravě nových zákonů byl odveden obrovský kus práce. To, co nyní probíhá na legislativní radě vlády (LRV), bohužel ukazuje na celkové koncepční problémy legislativního procesu u nás. Je příliš složitý a dává příliš mnoho prostoru parciálním zájmovým skupinám, aby novou legislativu ohýbaly nebo naopak v tomto případě blokovaly. Nechci se samozřejmě nikoho dotknout, nejsem si ale jist, zda-li LRV disponuje takovými odbornými kapacitami, aby mohla zásadně zpochybňovat věcné prvky návrhu zákona, který již předtím prošel „ohněm“ připomínek odpadových expertů, energetiků, zástupců průmyslu či Svazu měst a obcí. V takové situaci mají pak bohužel na vrch ti, kteří žádné řešení ani kvalitativní posun nechtějí, jelikož na současném systému nemálo profitují.

Osobně příliš nevěřím, že se podaří před parlamentními volbami na podzim 2017 posunout odpadové zákony dále v legislativním procesu. Již nyní jsou patrné snahy využít jejich klíčová témata v předvolební kampani, strašit jednu část našich občanů zdražením odpadů a druhou zase extenzivní výstavbou spaloven na úkor recyklace. A tak dále budeme hovořit o „oběhovém hospodářství“, potřebě budování „chytrých měst“ a „chytrých řešení“, ale za kopcem budeme nadále zahrabávat využitelné odpady pod zem jako neandrtálci!

Michal Stieber
Ernst&Young, s.r.o.

Zdroj: Odpadové fórum 12/2016