Více času na podstatné
Jaké nebezpečné chemické látky ještě může Evropa vyvážet a dovážet?
Každý den překračují hranice tisíce tun chemických látek, které jsou nezbytné pro průmysl, zemědělství nebo technologický rozvoj. Některé z nich však představují významné riziko pro lidské zdraví i životní prostředí a jejich nekontrolovaný pohyb mezi státy může způsobit škody, které se projeví až po mnoha letech. Evropská unie proto pokračuje v posilování systému, který má zabránit tomu, aby nebezpečné chemické látky putovaly do zemí bez dostatečných informací, ochranných opatření nebo kontrolních mechanismů. Evropská komise nyní připravila návrh nařízení v přenesené pravomoci, kterým chce aktualizovat seznamy nebezpečných chemických látek podléhajících zvláštním pravidlům při vývozu a dovozu.
Chemické látky jsou jedním ze základních pilířů moderní ekonomiky. Nacházejí uplatnění při výrobě plastů, léčiv, elektroniky, stavebních materiálů nebo zemědělských přípravků. Současně však existuje skupina látek, jejichž vlastnosti mohou představovat vážné nebezpečí. Některé jsou vysoce toxické, jiné mohou dlouhodobě přetrvávat v přírodě, hromadit se v živých organismech nebo se šířit na velké vzdálenosti. Právě proto vznikl evropský systém kontroly jejich mezinárodního obchodu, který vychází z principů odpovědného nakládání s chemickými látkami.
Základem evropské regulace je nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 649/2012 o vývozu a dovozu nebezpečných chemických látek. Tento právní předpis převádí do evropského prostředí závazky vyplývající z Rotterdamské úmluvy o postupu předchozího souhlasu pro určité nebezpečné chemické látky a pesticidy v mezinárodním obchodu a ze Stockholmské úmluvy zaměřené na odstranění nebo omezení perzistentních organických znečišťujících látek. Cílem není pouze kontrolovat obchod, ale především zajistit, aby státy dostávaly informace o vlastnostech rizikových látek a mohly přijímat informovaná rozhodnutí.
Navrhovaná úprava se zaměřuje na doplnění nových nebezpečných chemických látek do příloh I a V uvedeného nařízení. Zařazení látky do těchto seznamů znamená, že její vývoz nebude probíhat běžným způsobem. Vývozci budou muset splnit zvláštní podmínky, mezi které patří například povinnost oznámit zamýšlený vývoz nebo získat výslovný souhlas země dovozu. U látek zařazených do režimu Stockholmské úmluvy může být jejich vývoz z Evropské unie zcela zakázán.
Tento postup odráží základní princip evropské chemické politiky, podle kterého hospodářský význam určité látky nemůže být posuzován odděleně od jejích dopadů na zdraví lidí a ekosystémy. Evropská unie dlouhodobě prosazuje přístup, kdy výrobci, dovozci i vývozci nesou odpovědnost za znalost vlastností chemických látek během celého jejich životního cyklu. Nejde pouze o samotnou výrobu, ale také o jejich přepravu, používání, skladování a konečné odstranění.
Významnou roli v tomto systému hraje princip předběžné informovanosti. Země, které nejsou schopny nebo ochotny určitou nebezpečnou látku přijmout, musí mít možnost učinit rozhodnutí na základě dostupných vědeckých údajů. Evropský mechanismus tak brání situaci, kdy by látky omezené nebo zakázané v jedné části světa mohly být bez odpovídající kontroly přesunuty do jiných regionů.
Mezi látky, kterých se navrhovaná úprava týká, patří například některé benzotriazolové UV stabilizátory používané v plastech, nátěrech nebo dalších průmyslových výrobcích. Konkrétně jde o látky 2-(2H-benzotriazol-2-yl)-4-(tert-butyl)-6-(sec-butyl)fenol známý jako UV-350, 2-(2H-benzotriazol-2-yl)-4,6-di-tert-pentylfenol označovaný jako UV-328, 2-benzotriazol-2-yl-4,6-di-tert-butylfenol označovaný jako UV-320 a 2,4-di-tert-butyl-6-(5-chlorobenzotriazol-2-yl)fenol známý jako UV-327. Tyto látky se používají především jako ochranné přísady zabraňující degradaci materiálů vlivem ultrafialového záření, současně však některé z nich patří mezi látky s vlastnostmi vyvolávajícími obavy z dlouhodobého působení v životním prostředí.
Návrh dále zahrnuje průmyslové chemické látky, například 2,2'-dichlor-4,4'-methylenedianilin označovaný zkratkou MOCA, který se používá jako tvrdidlo při výrobě polyuretanových materiálů. Do seznamu mají být zahrnuty také další látky, například 4,4'-bis(dimethylamino)-4''-(methylamino)trityl alkohol obsahující určité množství Michlerova ketonu nebo Michlerovy báze a vybrané vonné látky ze skupiny 5-sec-butyl-2-(2,4-dimethylcyklohex-3-en-1-yl)-5-methyl-1,3-dioxanů.
Zařazení těchto látek do evropského systému kontroly vývozu a dovozu neznamená automatický zákaz jejich existence nebo používání na trhu Evropské unie. Znamená však, že jejich mezinárodní obchod bude podléhat přísnějším pravidlům. Vývozci budou muset poskytovat informace o zamýšleném vývozu, dodržovat oznamovací povinnosti a v případech stanovených právní úpravou získat předchozí souhlas dovážející země. U látek spadajících do režimu Stockholmské úmluvy může být jejich vývoz omezen nebo zakázán.
Dokument ke stažení: