Jaké zásahy do krajiny dávají nejlepší poměr nákladů a přínosů?

Klimatická změna se také stále více stává otázkou praktických rozhodnutí o tom, jak bude vypadat krajina kolem nás a kam budou směřovat veřejné i soukromé investice. Obnova mokřadů, výsadba stromů, změna hospodaření na zemědělské půdě, revitalizace vodních toků nebo rozšiřování zeleně ve městech mohou pomoci zmírnit dopady klimatických extrémů. Zásadní otázkou však zůstává, která opatření přinášejí největší užitek vzhledem k vynaloženým prostředkům.

Studie „Co-benefits of nature-based solutions exceed the costs of implementation“, publikovaná v roce 2025 v časopise Cell Reports Sustainability, se zaměřila na ekonomické hodnocení přírodě blízkých řešení označovaných jako Nature-based Solutions. Autorský tým analyzoval 83 konkrétních opatření realizovaných v oblasti Alp a hodnotil jejich schopnost přinášet současně klimatické, ekologické i společenské přínosy.

Výzkum porovnával náklady na realizaci těchto opatření s hodnotou ekosystémových služeb, které krajina následně poskytuje, například schopností zadržovat vodu, ochlazovat prostředí, snižovat riziko povodní, ukládat uhlík nebo podporovat biodiverzitu. Výsledky ukázaly, že průměrná hodnota přínosů dosahovala přibližně 2,8násobku vynaložených investic. Jinými slovy, každé euro vložené do přírodě blízkých opatření přineslo v hodnocených oblastech téměř tři eura v podobě různých společenských a environmentálních přínosů.

Živá krajina jako multifunkční systém

Význam studie spočívá především v tom, že klimatická adaptace není hodnocena pouze podle jedné funkce. Krajina totiž neposkytuje pouze jeden konkrétní užitek, například ukládání uhlíku. Stejný zásah může současně ovlivnit hospodaření s vodou, kvalitu půdy, ochranu před extrémními projevy počasí, stav ekosystémů i kvalitu života obyvatel. Právě tento součet různých přínosů bývá při rozhodování o investicích často obtížně identifikovatelný, přestože má zásadní ekonomický význam.

Jedním z hlavních závěrů studie je, že přírodě blízká opatření mohou být konkurenceschopnou alternativou k čistě technickým řešením klimatických problémů. Tradiční přístup často spočíval ve snaze chránit území pomocí stavebních zásahů, například protipovodňových hrází, betonových úprav vodních toků nebo rozsáhlých zavlažovacích systémů. Tyto technologie mají v určitých situacích své nezastupitelné místo, ale zároveň mohou být finančně náročné a řeší často pouze jeden konkrétní problém. Obnovený mokřad, zdravější les nebo přirozeně fungující říční krajina mohou poskytovat více funkcí současně a jejich hodnota se proto zvyšuje s každým dalším přínosem.

Přírodní štít proti klimatickým extrémům

Velkou pozornost studie věnovala schopnosti krajiny reagovat na extrémní klimatické jevy. Rostoucí teploty, delší období sucha, intenzivnější srážky nebo častější vlny veder zvyšují význam opatření, která posilují přirozenou odolnost ekosystémů. Mokřady například fungují jako přirozené zásobárny vody. Dokážou zpomalovat odtok při přívalových deštích, zvyšovat dostupnost vody v krajině během suchých období a současně vytvářet prostředí pro široké spektrum organismů. Jejich hodnota proto nespočívá pouze v ochraně přírody, ale také v omezení ekonomických škod způsobených extrémním počasím.

Podobnou roli mají lesní ekosystémy. Zdravé lesy přispívají k ukládání uhlíku, ochlazují okolní prostředí a podporují vodní režim krajiny. Současně však studie upozorňuje, že samotná výsadba stromů není univerzálním řešením. Výsledek závisí na konkrétních podmínkách, druhu vysazovaných dřevin, způsobu hospodaření i schopnosti lesa dlouhodobě přežít v měnícím se klimatu. Kvalitní adaptační strategie proto musí vycházet z místních podmínek a respektovat přirozené fungování ekosystémů.

Hledání rovnováhy v zemědělství

Významným tématem současné klimatické politiky je také zemědělská krajina. Desítky let intenzivního hospodaření vedly v mnoha regionech ke ztrátě části přirozených funkcí půdy. Snížení obsahu organické hmoty, úbytek krajinných prvků, rozsáhlé monokultury a zhoršená schopnost půdy zadržovat vodu zvyšují zranitelnost krajiny vůči suchu i přívalovým srážkám. Opatření, jako je obnova mezí, zatravněných pásů, mokřadních ploch, agrolesnictví nebo šetrnější práce s půdou, mohou současně podporovat produkční schopnost krajiny i její schopnost reagovat na klimatické změny.

Studie upozorňuje také na význam takzvaných vedlejších přínosů. Právě ty často rozhodují o ekonomické návratnosti opatření. Obnova zeleně například nepřináší pouze lepší mikroklima, ale také zvyšuje atraktivitu území, podporuje rekreaci, zlepšuje kvalitu ovzduší a vytváří prostor pro další organismy. Podobně revitalizace vodních toků nesnižuje pouze riziko povodní, ale zlepšuje ekologický stav řek, podporuje rybí populace a obnovuje přirozené vztahy mezi vodou a okolní krajinou.

Investice, které se společnosti vrátí

Ekonomické hodnocení krajinných opatření je však složité, protože řada jejich přínosů se neprojevuje okamžitě a obtížně se převádí na finanční hodnotu. Cena zachované biodiverzity, lepší kvality půdy nebo stabilnějšího vodního režimu není přímo viditelná v běžných ekonomických ukazatelích. Přesto právě tyto funkce rozhodují o dlouhodobé stabilitě krajiny a o tom, jak vysoké náklady budou společnosti vznikat v budoucnosti při řešení následků klimatických extrémů.

Výsledky studie z oblasti Alp mají význam i pro další evropské regiony včetně České republiky. Naše krajina čelí podobným problémům, například dlouhodobému úbytku vody, erozi půdy, ztrátě biodiverzity nebo rostoucímu riziku extrémních teplot ve městech i na venkově. Otázka proto nestojí pouze před rozhodnutím, zda do obnovy krajiny investovat, ale především jak vybrat opatření, která přinesou největší efekt.

Zkušenosti z posledních let ukazují, že nejúčinnější řešení často nespočívají v jednom velkém zásahu, ale v kombinaci různých opatření propojených v rámci celého území. Obnova přirozených funkcí krajiny, lepší práce s vodou, podpora rozmanitosti ekosystémů a přizpůsobení zemědělství novým podmínkám vytvářejí systém, který dokáže současně reagovat na klimatická rizika i podporovat kvalitu života obyvatel.

Studie publikovaná v časopise Cell Reports Sustainability přináší důležité poselství pro budoucí rozhodování. Ochrana krajiny není pouze nákladem, který musí společnost nést kvůli klimatické změně. Při správném návrhu může představovat investici s vysokou návratností, která snižuje budoucí škody, podporuje přírodní systémy a vytváří hodnotu pro společnost jako celek.

V kontextu Evropské unie získávají tyto závěry mimořádnou aktuálnost vzhledem k platnému nařízení o obnově přírody (Nature Restoration Law), na jehož základě členské státy aktuálně připravují své národní plány obnovy krajiny. Právě při tvorbě těchto strategických dokumentů bude klíčové vzít v potaz vědecké poznatky o ekonomické návratnosti a multifunkčnosti přírodě blízkých řešení, aby investované prostředky přinesly co nejvyšší ekologický i společenský efekt.