Jaký je aktuální stav recyklace plastů? Evropa ztrácí tempo a cenná surovina stále končí ve spalovnách i na skládkách

Evropa si v oblasti oběhového hospodářství plastů stanovila ambiciózní cíle, které mají podpořit klimatickou neutralitu, posílit surovinovou bezpečnost a snížit závislost na dovozu fosilních surovin. Nejnovější evropská analýza však ukazuje, že navzdory pokračujícímu růstu recyklace se tempo výrazně zpomalilo. Zároveň přetrvává skutečnost, že většina plastového odpadu stále nekončí jako druhotná surovina, ale ve spalovnách nebo na skládkách. Výsledkem je rostoucí riziko, že Evropa začne zaostávat nejen za vlastními cíli, ale také za rychle postupující Asií.

Evropská unie v posledních letech postupně buduje rozsáhlý legislativní rámec, jehož cílem je přeměnit lineární model výroby a spotřeby na skutečné oběhové hospodářství. Plasty přitom představují jednu z klíčových oblastí této transformace. Strategie EU pro plasty, Akční plán pro oběhové hospodářství, Nařízení o obalech a obalových odpadech, připravovaný Circular Economy Act i další předpisy mají společný cíl. Udržet plasty co nejdéle v oběhu, omezit spotřebu primárních fosilních surovin, zvýšit využívání recyklovaných materiálů a současně posílit konkurenceschopnost evropského průmyslu. Nejnovější evropská zpráva The Circular Economy for Plastics 2026 však ukazuje, že dosažení těchto cílů bude mnohem složitější, než se ještě před několika lety očekávalo.

Analýza sleduje vývoj evropského trhu v období let 2022 až 2024 a poprvé zahrnuje také podrobnější údaje o mezinárodním obchodu s plasty a cirkulárními materiály. Právě tato data odhalují, že evropský systém je stále více závislý na dovozu, zatímco domácí výroba i investice do recyklačních kapacit ztrácejí dynamiku. Výroba plastů v Evropě během sledovaného období poklesla téměř o sedm procent, poptávka zpracovatelů se snížila o více než tři procenta a spotřeba plastových výrobků mírně klesla. Hlavní příčinou byly vysoké ceny energií, rostoucí náklady na suroviny a oslabená konkurenceschopnost evropského průmyslu po energetické krizi.

Na první pohled se může zdát, že oběhové hospodářství pokračuje správným směrem. Produkce cirkulárních plastů vzrostla o 2,4 procenta a jejich využití při výrobě nových produktů se zvýšilo o více než osm procent. Při podrobnějším pohledu se však ukazuje podstatně méně příznivý obraz. Tempo růstu se totiž prudce propadlo. Zatímco mezi lety 2018 a 2022 rostla evropská výroba cirkulárních plastů v průměru o více než třináct procent ročně, v období 2022 až 2024 činil průměrný růst pouze 1,2 procenta. Podobně výrazně zpomalila také poptávka zpracovatelů po těchto materiálech.

Zpráva zároveň upozorňuje, že podíl cirkulárních plastů na evropské výrobě sice vzrostl na 15,8 procenta, avšak tento výsledek není důsledkem výrazného rozvoje recyklovaných materiálů. Ve skutečnosti byl způsoben především poklesem výroby plastů z fosilních surovin. Produkce cirkulárních plastů narostla jen nepatrně, zatímco výroba klasických plastů se výrazně propadla. To znamená, že vyšší procentuální podíl recyklovaných materiálů nevypovídá o zásadním rozšíření oběhového hospodářství, ale spíše o oslabení celého evropského trhu s plasty.

Velmi důležitým ukazatelem je nakládání s plastovým odpadem. Evropské země v roce 2024 shromáždily přibližně 32,7 milionu tun plastového odpadu po spotřebitelích. Recyklováno bylo 9,7 milionu tun, což představuje necelých třicet procent. Přesto více než sedmdesát procent tohoto odpadu stále skončilo ve spalovnách nebo na skládkách. Spalování představovalo téměř polovinu veškerého plastového odpadu a dalších více než dvacet procent bylo uloženo na skládky. Přestože množství skládkovaného odpadu mezi roky 2022 a 2024 pokleslo téměř o osm procent, objem spalovaného odpadu se prakticky nezměnil.

Dalším významným problémem je rostoucí vývoz vytříděného plastového odpadu mimo Evropu. Mezi roky 2022 a 2024 vzrostl jeho export o více než 36 procent a dosáhl 1,5 milionu tun. Současně přibývá plastového odpadu, který je recyklován mimo evropský prostor. To znamená, že Evropa přichází nejen o cennou druhotnou surovinu, ale také o ekonomickou hodnotu spojenou s jejím zpracováním. Autoři upozorňují, že tento trend zvyšuje závislost evropského průmyslu na zahraničních kapacitách a oslabuje strategickou odolnost evropského hospodářství.

Významnou novinkou letošní analýzy jsou také údaje o mezinárodním obchodu. Téměř čtvrtina plastů zpracovávaných v Evropě pochází z dovozu. U samotných cirkulárních plastů činí dovoz již devatenáct procent evropské spotřeby. To znamená, že značná část recyklovaných materiálů používaných evropským průmyslem nevzniká na území Evropy, ale je dovážena ze zahraničí. Přestože Evropa stále vykazuje nejvyšší podíl cirkulárních plastů na celkové výrobě, její náskok se postupně zmenšuje, protože zejména Čína a další asijské země výrazně zrychlují rozvoj vlastních recyklačních kapacit.

Z pohledu evropské legislativy mají tato zjištění zásadní význam. Evropská komise postupně zavádí povinné podíly recyklovaných plastů v některých výrobcích, rozšiřuje odpovědnost výrobců za nakládání s odpady, zpřísňuje pravidla pro obaly a připravuje nový Circular Economy Act, který má odstranit překážky bránící rozvoji jednotného trhu s druhotnými surovinami. Zpráva upozorňuje, že samotná regulace nebude stačit. Bez dostatečných investic do sběru, třídění, recyklace a moderních technologií nebude možné evropské cíle naplnit.

Analýza zároveň zdůrazňuje význam technologické neutrality. Mechanická recyklace bude i nadále představovat základ oběhového hospodářství plastů, sama však nedokáže zpracovat všechny druhy odpadů ani zajistit dostatek kvalitních recyklovaných materiálů. Proto bude podle autorů nezbytné rozvíjet také chemickou recyklaci, využívání biomasy, technologie zachycování uhlíku i další inovativní postupy. Každá z těchto technologií může řešit jiný typ plastového odpadu a jejich vzájemná kombinace umožní efektivnější využití materiálových toků.

Důležitou roli bude hrát také ekonomické nastavení celého systému. Autoři doporučují, aby prostředky získané například z evropského poplatku za nerecyklované plastové obaly byly ve větší míře vraceny zpět do rozvoje recyklační infrastruktury, moderních technologií a projektů podporujících využívání recyklovaných surovin. Současně upozorňují na potřebu sjednotit pravidla mezi členskými státy, odstranit administrativní překážky a vytvořit skutečně jednotný evropský trh s druhotnými surovinami. Právě rozdílné národní systémy dnes podle zprávy snižují efektivitu celého oběhového hospodářství.

Zpráva tak přináší poměrně jednoznačný obraz současného stavu evropské recyklace plastů. Přestože některé ukazatele nadále rostou, skutečné tempo rozvoje oběhového hospodářství výrazně zpomalilo. Většina plastového odpadu stále nekončí jako nová surovina, ale ve spalovnách nebo na skládkách, zatímco významná část recyklovaných materiálů i odpadu překračuje hranice Evropy. Pro naplnění evropských klimatických, průmyslových i surovinových cílů proto nebude rozhodující pouze další zpřísňování legislativy, ale především schopnost vytvořit dostatečně konkurenceschopné prostředí, které promění plastový odpad z ekologického problému na strategickou domácí surovinu pro evropskou ekonomiku.

Dokument ke stažení:

The Circular Economy for Plastics 2026