... jednou budem dál ...

Na začátku každého roku bývá pravidelně otiskována jakási úvaha o tom, co bylo a co bude, tedy co nás nejspíše čeká v těch našich oblíbených odpadech.
Dnes nelze jinak, než si v této úvaze připomenout smutnou událost, která nás dostihla koncem roku 2011. Je to úmrtí našeho prvního porevolučního prezidenta a prvního prezidenta České republiky, ale hlavně vůdčí osobnosti sametové revoluce – Václava Havla. O jeho zásluhách a přínosech pro republiku a pro každého z nás osobně není třeba se příliš rozepisovat. Jednak je jistě většina zná a cítí, a navíc si je může připomenout četbou mnohých periodik dnešních dní.

Pro náš časopis je důležitá nepřímá souvislost s touto osobou. Je nutno si totiž uvědomit, že nebýt této veličiny, která byla hlavním ideovým motorem sametové revoluce, nevznikl by nejspíše ani tento časopis. Proč, není třeba příliš rozvádět. Tak tímto malým připomenutím mu vzdáváme hold.

Dále si dovolíme použít úsloví "jednou budem dál", vyjmuté ze známého tradicionálu We Shall Overcome, který byl také jednou z neformálních hymen revolučního roku 1989. Ten verš současně pan Václav Havel použil ve svém projevu těsně před dvacátým výročím sametové revoluce v listopadu 2009. Na pozadí tohoto všeříkajícího symbolického výroku se snažil hodnotit uplynulých dvacet let, ale hlavně odhadnout, jak naše republika bude vypadat za dalších dvacet let. Především však opravil svůj dřívější výrok o tom, že "naše země nevzkvétá", a svým charakteristickým způsobem přeformuloval svůj výrok na – "ona již vzkvétá, ale občas dosti divně". A dokládá to například tím, že "velké kusy naší krajiny podléhají jakémusi zvrácenému stavebnímu běsnění, které rozsévá po zemi nové a nové přízemní velkosklady (...) a – skládky! On, mistr slova, mistr ironických spojení a dramatických sekvencí použil pro příklad "něčeho nedobrého, něčeho nebezpečného" také slovo skládky. I on se tedy věnoval něčemu, čím se my odpadáři zabýváme téměř denně.

Jistě by panu Václavu Havlovi nevadilo, že jsem vytrhl cosi z jeho proslovu a přijal by to se svým moudrým a shovívavým úsměvem. I my tedy na závěr, se vzpomínkou na něho a inspirováni jeho neformálním proslovem, uveďme optimistickou myšlenku, že již lež a nenávist vymizí z našeho slovníku a že i v těch odpadech "budem jednou dál" a snad ještě dříve než za těch dvacet let.

Tomáš Řezníček
Emeritní šéfredaktor časopisu Odpadové fórum