Káva zdražuje. Fairtrade zvyšuje výkupní ceny a posiluje ochranu milionů pěstitelů

Ranní šálek kávy má za sebou cestu, která během východu slunce je mnohem složitější, než se může zdát. Na jedné straně stojí globální komoditní trh, klimatická změna a rostoucí náklady pěstitelů, na druhé stále přísnější požadavky evropského trhu na původ surovin a ochranu lesů. Fairtrade nyní zvyšuje minimální ceny kávy. Nejde přitom o běžné zdražení komodity, ale o posílení cenové pojistky pro pěstitele kávy v období prudkých poklesů cen a vysoké volatility trhu.

Káva patří mezi nejvýznamnější světové zemědělské komodity. Mezinárodní organizace pro kávu uvádí, že se jí denně spotřebují přibližně tři miliardy šálků. Na pěstování kávy přitom závisí živobytí přibližně 125 milionů lidí a samotné kávovníky pěstuje kolem 25 milionů drobných pěstitelů. Ti jsou často vystaveni kombinaci nízkých nebo kolísajících výkupních cen, rostoucích nákladů, nejistoty sklizně a stále výraznějších dopadů klimatické změny.

Od 1. prosince 2026 organizace Fairtrade International zvýší minimální fairtradové ceny kávy. U promyté arabiky vzroste z dosavadních 1,80 na 2,00 amerického dolaru za libru. U nepromyté arabiky se zvýší z 1,75 na 1,95 dolaru, u promyté robusty z 1,25 na 1,35 dolaru a u nepromyté robusty z 1,20 na 1,30 dolaru za libru. Fairtradový příplatek zůstane na úrovni 0,20 dolaru za libru a příplatek za ekologickou produkci na 0,40 dolaru za libru.

Samotné zvýšení minimální ceny však neznamená, že by Fairtrade určoval cenu kávy na světovém trhu nebo že by se od prosince automaticky měla o stejnou částku zvýšit cena kávy v obchodech a kavárnách. Princip funguje jinak. Minimální fairtradová cena představuje cenovou ochrannou síť. Pokud je aktuální tržní cena vyšší než stanovené minimum, producent získává tržní cenu nebo cenu sjednanou v rámci kontraktu. Minimální cena se uplatní až ve chvíli, kdy tržní cena klesne pod stanovenou hranici. Pěstitel tak získává větší jistotu v období prudkého propadu cen, aniž by byl připraven o možnost vydělat více v době vysokých cen.

Je to důležitý rozdíl zejména v současném prostředí. Cena kávy se v posledních letech dostala na mimořádně vysoké úrovně a podle Fairtrade neklesla pod hranici 2 dolarů za libru od března 2024. Zvyšování minimální ceny tedy není reakcí na aktuální propad trhu. Má především posílit ekonomickou odolnost pěstitelů pro okamžik, kdy se situace na světovém trhu opět obrátí. Fairtrade nové ceny stanovil na základě revize výrobních nákladů a rozsáhlého sběru dat. Do hodnocení byly zahrnuty údaje z 57 pěstitelských družstev ve 13 zemích a zpětná vazba více než 600 respondentů.

Významnou součástí systému přitom není pouze cena samotného zrna. Pěstitelská družstva získávají také fairtradový příplatek, o jehož využití rozhodují jejich členové. Peníze mohou směřovat do infrastruktury, zvyšování produktivity, vzdělávání, zdravotní péče, zavlažování nebo opatření reagujících na klimatickou změnu. Jen v roce 2024 získala družstva pěstující fairtradovou kávu na tomto příplatku více než 57 milionů eur.

Právě tady se ekonomická stránka pěstování kávy začíná propojovat s otázkou životního prostředí. Kávovník není plodinou, kterou lze jednoduše přesunout tam, kde je právě dostatek půdy. Pěstování je citlivé na teplotu, srážky, nadmořskou výšku, kvalitu půdy i výskyt chorob. Kávovník navíc potřebuje několik let, než začne poskytovat významnější úrodu. Investice do nové výsadby, ochrany půdy, hospodaření s vodou nebo změny způsobu pěstování proto přinášejí výsledky až v delším časovém horizontu.

Káva se pěstuje především v tropickém pásu mezi obratníky Raka a Kozoroha. Největším producentem je Brazílie, významné postavení má Vietnam, Kolumbie, Indonésie, Etiopie, Honduras, Peru nebo Uganda. Světový trh přitom stojí především na dvou druzích. Arabika je ceněna pro jemnější chuť a aroma, ale je citlivější na klimatické výkyvy. Robusta je odolnější vůči vyšším teplotám, poskytuje vyšší výnosy a obsahuje více kofeinu. Rozdíly mezi oběma druhy se proto promítají nejen do chuti, ale také do ekonomiky jejich pěstování.

Klimatická změna tuto rovnováhu narušuje. Vyšší teploty, nepravidelné srážky, delší období sucha a extrémní deště zvyšují riziko ztráty úrody a podporují šíření škůdců a chorob. Podle údajů uváděných Fairtrade může do roku 2050 dojít v některých významných pěstitelských zemích k přibližně polovičnímu úbytku ploch vhodných pro pěstování kávy. Pěstitelé proto hledají způsoby, jak své farmy přizpůsobit. Jednou z cest je agrolesnictví, tedy kombinace kávovníků s dalšími stromy a plodinami. Stromy poskytují kávovníkům stín, pomáhají regulovat teplotu a vlhkost, chrání půdu a současně vytvářejí prostor pro biodiverzitu.

V této souvislosti dostává nový význam také otázka odlesňování. Káva patří mezi sedm komodit, na něž se vztahuje evropské nařízení o produktech nezpůsobujících odlesňování, známé jako EUDR. Evropská unie jím sleduje nejen samotné odlesňování, ale také degradaci lesů. Káva a výrobky z ní mohou být na evropský trh uvedeny nebo z něj vyvezeny pouze tehdy, pokud splní stanovené podmínky. Musí být produkovány v souladu s právními předpisy země původu, nesmějí pocházet z půdy odlesněné po stanoveném rozhodném datu a musí být pokryty prohlášením o náležité péči.

Pro kávový sektor je přitom klíčová sledovatelnost. Evropské požadavky nejsou postavené pouze na tvrzení, že konkrétní káva pochází z oblasti bez odlesňování. Dodavatelský řetězec musí být schopen doložit původ komodity a u kávy také geografickou polohu všech pozemků, na nichž byla relevantní surovina vypěstována. Součástí náležité péče je rovněž vyhodnocení rizika a jeho případné snížení. Právě požadavek na geolokační údaje představuje pro drobné pěstitele jednu z největších praktických výzev, protože sběr, ověření a správa těchto dat znamenají náklady i potřebu technického know how.

Rozhodující je také datum 31. prosince 2020. EUDR pracuje s tímto datem jako s hranicí, po níž nesmí dojít k odlesnění příslušného území, aby z něj mohla být relevantní komodita uvedena na trh EU. Fairtrade u kávy nastavuje vlastní standard ještě přísněji. Za nejzazší datum pro ukončení odlesňování považuje 1. leden 2014. Aktualizovaný standard Fairtrade pro kávu navíc požaduje geolokační údaje pro všechny farmy a u hospodářství větších než čtyři hektary polygonové mapy. V tomto ohledu tedy certifikační systém v některých parametrech překračuje samotné požadavky evropské regulace.

Fairtrade už proto na EUDR nereaguje pouze prostřednictvím pravidel certifikace. Ve spolupráci se společností Satelligence poskytuje pěstitelským družstvům podporu při práci s geolokačními údaji a satelitním monitoringem. Data mohou být využita k ověřování odlesňování a k identifikaci rizik a následně mohou být sdílena s obchodními partnery jako součást dokumentace potřebné pro evropský dodavatelský řetězec. Pro drobného pěstitele je přitom zásadní, že náklady a technická náročnost EUDR nemohou být jednoduše přeneseny na farmáře, který hospodaří na malém pozemku a často nemá vlastní kapacity pro digitální sledování produkce.

Evropská legislativa navíc v letošním roce prošla dalším vývojem. Evropská komise v červenci 2026 přijala opatření, která mají zjednodušit fungování EUDR a zpřesnit seznam dotčených výrobků a způsob práce s informačním systémem pro prohlášení o náležité péči. Nařízení se nyní začne uplatňovat od 30. prosince 2026 pro velké a střední hospodářské subjekty a také pro mikro a malé podniky, které již spadají pod evropské nařízení o dřevu. Pro ostatní mikro a malé podniky je termín 30. června 2027.

Pro evropské dovozce kávy tak bude stále důležitější nejen to, kolik za zelené zrno zaplatí, ale také zda budou schopni prokázat jeho původ. Z pohledu dodavatelského řetězce se tím hodnota dat přibližuje hodnotě samotné komodity. Nestačí vědět, že káva pochází například z Kolumbie nebo Brazílie. Bude třeba znát konkrétní původ produkce, posoudit rizika a být schopen doložit, že konkrétní pozemky splňují evropská pravidla.

Právě zde se ukazuje, proč může být ekonomická stabilita pěstitelů důležitou podmínkou ekologické odolnosti produkce. Ochrana lesů, agrolesnictví, zadržování vody, obnova půdy nebo zavádění odolnějších pěstitelských postupů něco stojí. Pokud producent sotva pokrývá základní náklady, má jen omezený prostor pro investice, které se vrátí až za několik let. Ekonomická odolnost proto není oddělená od environmentální odolnosti. 

V případě kávy se obě podmínky stále více stávají dvěma stranami stejné mince, byť Fairtrade a EUDR k udržitelnosti přistupují z odlišných stran. Fairtrade posiluje ekonomickou odolnost producentů, zatímco EUDR nastavuje environmentální a administrativní podmínky vstupu na evropský trh. Teprve jejich propojení ukazuje celý obraz skutečné udržitelnosti kávy.