Každý kousek se počítá: Plýtvání potravinami nás stojí víc, než si myslíme

Zatímco v některých částech světa lidé bojují s hladem, my často bezmyšlenkovitě házíme jídlo do koše. A přestože většina z nás věří, že plýtváme „jen trochu“, realita je často jiná. Potraviny netvoří jen obsah našich lednic, ale také energetickou, ekonomickou a etickou stopu, kterou zanecháváme. Nový výzkum CVVM odhaluje, kolik toho skutečně vyhazujeme, proč to děláme – a hlavně co bychom s tím mohli (a měli) udělat.

Plýtvání potravinami je podle 56 % české veřejnosti velký problém a dalších 41 % uznává, že je špatné – i když se často cítí zahlceni jinými „většími“ tématy. Jen 2 % lidí v Česku plýtvání vůbec nevnímají jako celospolečenský problém. To ukazuje, že povědomí roste – ale bohužel i počet potravin, které zbytečně končí v odpadu.

Až 65 % domácností tvrdí, že vyhazuje méně než 10 % potravin, přesto v realitě tvoří domácnosti 60 % veškerého potravinového odpadu. Průměrný obyvatel planety vyhodí 79 kg jídla ročně, což je víc než váha průměrného člověka.

Češi nejčastěji vyhazují potraviny, které se zkazí, na které zapomenou, nebo jde o přebytky v podobě odkrojků. Mnozí přiznávají, že kupují příliš velká balení, vaří více, než sní, nebo mění plány a jídlo zůstane nevyužité. Přitom 51 % respondentů věří, že by mohli vyhodit podstatně méně, než dnes dělají.

Hlavním důvodem, proč lidé přestávají plýtvat, je úspora peněz (86 %) – a hned za ní následuje ekologické hledisko (75 %). Produkce potravin je náročná na vodu, energii i půdu. A přitom potravinový odpad v EU produkuje až 16 % emisí skleníkových plynů z celého potravinového systému. Kdyby byl potravinový odpad stát, byl by pátým největším znečišťovatelem v EU. A ekonomicky? Jen EU přichází kvůli plýtvání o 132 miliard eur ročně.

Plýtvání má ale také hlubší, etický rozměr – zatímco 783 milionů lidí čelilo v roce 2022 hladu, denně se na světě vyhodí 1 miliarda jídel. To odpovídá 1,3 jídla na každého hladovějícího člověka.

60 % Čechů si myslí, že plýtvá méně než ostatní domácnosti. Tento sebeklam je však častou překážkou při změně chování – máme pocit, že „my nejsme ti, co by měli něco měnit“. Ale i domácnosti, které tvrdí, že vyhodí maximálně 10 % potravin, často připouštějí, že část z toho by šla zachránit – třeba lepším plánováním, menšími nákupy nebo sdílením přebytků.

Zajímavé je i to, že senioři vyhazují výrazně méně než mladí lidé. Ve věku nad 65 let přiznává čtvrtina dotázaných, že nevyhazuje vůbec nic – což je výzva i inspirace pro mladší generace, která často ztrácí vztah k hodnotě jídla.

Jídlo není jen spotřební zboží. Je to výsledek práce, energie, vody, půdy – a mnohdy i rukou těch, kteří si ho sami nemohou dovolit. Plýtvání potravinami je problém, který začíná u každého z nás. Nevyřeší ho zákony ani strategie. Kampaně na něj mohou upozorňovat, ale pokud nezměníme pohled na to, co pro nás jídlo znamená, a neuvědomíme si jeho skutečnou hodnotu, jen těžko se dobereme k celospolečenské změně.

Dokument ke stažení:

Plýtvání potravinami v českých domácnostech – Potraviny 2025