Každý pátý Čech vyhazuje léky do koše. Zbytky léčiv trápí i naše řeky

České lékárny přijaly v roce 2025 k odborné likvidaci rekordních 770,8 tuny nepoužitelných a nespotřebovaných léčiv. Oproti předchozímu roku jde téměř o 20 tun navíc a ve srovnání s rokem 2021 dokonce o třetinu vyšší množství. Za pozitivní statistikou však zůstává problém, který se týká každé domácnosti, kdy léky končí v běžném odpadu, přestože jejich účinné látky mohou zatěžovat životní prostředí.

Podle údajů Ministerstva životního prostředí odevzdali lidé v roce 2025 do českých lékáren 770,7 tun nepoužitelných léčiv. V roce 2024 to bylo 750,7 tuny a v roce 2021 celkem 577,9 tuny. Rostoucí množství odevzdaných přípravků ukazuje, že si lidé stále více uvědomují význam správného nakládání s léky, které již nemohou nebo nechtějí užívat.

Průzkum agentury NMS pro AIFP ovšem odhalil také méně příznivou stránku. Zatímco 64 % dotázaných vrací prošlé léky do lékárny, téměř pětina Čechů je vyhazuje do běžného komunálního odpadu. Dalších 13,8 % si podle průzkumu zveřejněného v dubnu 2026 nechává nepoužité léky doma do zásoby, přestože jejich další využití může být nevhodné.

Odpovědnost začíná v domácí lékárničce

Správné nakládání s léčivy nevyžaduje složitý postup. Základem je pravidelná kontrola domácí lékárničky, ideálně alespoň jednou za půl roku. Pozornost si zaslouží datum použitelnosti uvedené na krabičce, blistru nebo lahvičce, ale také přípravky, které už člověk nepotřebuje. Nepoužité léky se mohou doma hromadit po ukončení léčby, po změně předepsaného přípravku nebo po nákupu většího balení, než jaké se nakonec podařilo spotřebovat.

Prošlé ani nepotřebné léky není vhodné uchovávat pro případné budoucí použití. Po uplynutí doby použitelnosti již výrobce nezaručuje jejich kvalitu, účinnost a bezpečnost v deklarovaném rozsahu. U některých přípravků navíc mohou jejich vlastnosti ovlivnit také podmínky skladování.

Nepoužitelná léčiva lze odevzdat v kterékoliv lékárně bez ohledu na místo jejich původního nákupu. Vhodné je ponechat je ve vnitřních obalech, například v blistrech nebo lahvičkách, a vložit do sáčku. O jejich bezpečné odstranění se následně postarají oprávněné společnosti specializované na likvidaci tohoto druhu odpadu.

Financování likvidace nepoužitelných léčiv v České republice upravuje zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech. Lékárny jsou povinny bezplatně přebírat od občanů nepoužitelné léky, jejichž následné odstranění financuje stát prostřednictvím krajských úřadů, v Praze prostřednictvím Magistrátu hlavního města Prahy. Pro občany je tedy odevzdání prošlých či jinak nepoužitelných léků v lékárně bezplatné.

Pravidelná kontrola domácí lékárničky může pomoci také starším členům rodiny. Podle průzkumu NMS pomáhá svým starším příbuzným s tříděním léčiv pouze 31 procent respondentů. Přitom právě u seniorů se mohou v domácnosti hromadit přípravky po změnách léčby nebo po úmrtí partnera, který užíval jiné léky. Pomoc s kontrolou zásob a jejich bezpečným odevzdáním tak může mít význam pro zdraví i ochranu životního prostředí.

Běžné čistírny na léky nestačí

Léčiva obsahují biologicky aktivní látky, které byly vyvinuty tak, aby v lidském těle vyvolávaly konkrétní účinky. Po jejich vyloučení z organismu nebo při nesprávném odstranění se některé z těchto látek mohou dostávat do odpadních vod. Běžné čištění v čistírnách odpadních vod přitom není navrženo tak, aby spolehlivě odstranilo všechny zbytky léčiv a další mikropolutanty.

Zbytky některých léčiv se proto mohou dostávat do řek a dalších vodních ekosystémů. Jejich působení závisí na konkrétní látce, její koncentraci, délce expozice i citlivosti organismů. Vědecká pozornost se zaměřuje například na účinky některých hormonálně aktivních látek na vodní organismy nebo na možné souvislosti mezi kontaminací životního prostředí antimikrobiálními látkami a rozvojem antimikrobiální rezistence. Nejčastěji detekovanými látkami v českých tocích bývají běžně užívaná analgetika (např. ibuprofen, diklofenak), antiepileptika (karbamazepin) či rezidua antikoncepce, která u ryb prokazatelně způsobují endokrinní disrupci, projevující se například feminizací samců.

Vyhazování léčiv do směsného odpadu navíc nezajišťuje jejich kontrolované odstranění. Jejich osud pak závisí na způsobu nakládání s odpadem a na vlastnostech konkrétního přípravku. Pokud komunální odpad skončí na skládce namísto ve spalovně, hrozí uvolňování stabilních chemických sloučenin průsakem přímo do podzemních vod. Odevzdání v lékárně naproti tomu umožňuje předat nepoužitelná léčiva do systému odborné likvidace, kde jsou stoprocentně znehodnocena spálením ve speciálních spalovnách nebezpečných odpadů za extrémně vysokých teplot (kolem 1 100 °C), což garantuje rozklad komplexních organických molekul léčiv.

Čistší odpadní vody budou vyžadovat pokročilejší technologie

Správné vracení nepoužitelných léčiv představuje důležitou součást prevence znečištění. Další významnou oblastí je odstraňování mikropolutantů, které se do kanalizace dostávají při běžném používání léčiv a kosmetických přípravků. Evropská unie proto přijala novou směrnici o čištění městských odpadních vod, která počítá s rozšířením čištění o takzvaný čtvrtý stupeň.

Ten má doplnit dosavadní technologické postupy o pokročilé procesy zaměřené na odstranění širokého spektra mikropolutantů. Využívat mohou například ozonizaci nebo adsorpci na aktivním uhlí, přičemž konkrétní řešení závisí na vlastnostech odpadní vody a zvolené technologii. Cílem je snížit množství zbytků léčiv a dalších obtížně odstranitelných látek, které by jinak mohly pronikat do vodního prostředí.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/3019 zavádí také princip rozšířené odpovědnosti výrobce. Výrobci humánních léčiv a kosmetických přípravků, jejichž produkty přispívají ke znečištění odpadních vod mikropolutanty, se budou podílet na financování dodatečného čištění. Podle směrnice mají pokrýt nejméně 80 % vymezených nákladů na čtvrtý stupeň čištění a související monitorování. Příslušné systémy rozšířené odpovědnosti mají členské státy zavést do konce roku 2028.

Požadavky na čtvrtý stupeň budou zaváděny postupně. U čistíren odpadních vod zatěžovaných nejméně 150 000 populačními ekvivalenty se počítá s průběžnými cíli pro roky 2033 a 2039 a s dosažením plného požadovaného pokrytí do konce roku 2045. U některých menších aglomerací od 10 000 populačních ekvivalentů se dodatečné čištění uplatní podle rizik spojených s vypouštěním mikropolutantů do životního prostředí.

Budoucnost prevence na konferenci PVO 2026

Hledání funkčních odpovědí na to, jak zamezit plýtvání léčivy a jejich nebezpečnému pronikání do životního prostředí, vyžaduje dialog napříč celým sektorem. Právě proto se toto téma stane jedním z klíčových bodů letošního 12. ročníku odborné konference Předcházení vzniku odpadů (PVO 2026), která proběhne již 12. listopadu 2026 v pražském T-Mobile Magenta Experience Centre.

V odpoledním bloku zaměřeném na příklady správné praxe vystoupí Karolína Puldová z Asociace inovativního farmaceutického průmyslu a Irena Storová z Asociace provozovatelů lékárenských sítí s očekávanou přednáškou „Nevyhazuj léky – jak Češi nakládají s prošlými a nespotřebovanými léky“. Představí v něm nejen nejnovější data z průzkumů veřejného mínění, ale i konkrétní plány na rozvoj osvěty.