Kdo bude mít v rukou miliardy z recyklace? Evropský průmysl chce jasná pravidla

Odpad se v Evropě může během několika let stát součástí mnohem většího trhu, než jaký známe dnes. Evropská komise připravuje Circular Economy Act, který má vytvořit jednotný evropský trh s druhotnými surovinami a posílit jejich využívání v průmyslu. Ještě před předložením samotného zákona však přichází důležitý signál ze strany průmyslu. Plastics Europe spolu s desítkami dalších evropských oborových organizací zveřejnilo společné stanovisko ve kterém popisují svou představu o tom, jak by měla nová evropská pravidla fungovat.

Circular Economy Act má podle Evropské komise vytvořit jednotný trh s druhotnými surovinami, zvýšit nabídku kvalitních recyklovaných materiálů a současně podpořit jejich poptávku v Evropské unii. Komise tento záměr připravuje jako součást širší snahy posílit konkurenceschopnost evropského průmyslu, snížit závislost na dovozu surovin a využít odpad jako zdroj materiálů pro další výrobu. V dubnu 2026 Komise uspořádala závěrečnou konzultaci se stakeholdery a uvedla, že mezi projednávaná témata patří mimo jiné zjednodušení pravidel pro druhotné suroviny, jejich lepší dostupnost na jednotném trhu a získávání kritických surovin z odpadu.

Evropský odpad jako cenná surovina, která utíká do světa

Podle údajů Plastics Europe bylo v roce 2024 přibližně 12,4 % plastového odpadu sesbíraného v Evropě odesláno k recyklaci do jiných regionů mimo Evropu. Část materiálu, který vzniká jako odpad na evropském trhu, tak nekončí v evropských recyklačních závodech, ale putuje za hranice EU. Plastics Europe současně upozorňuje na potřebu posílit evropské recyklační kapacity a lépe kontrolovat vývoz plastového odpadu, aby se větší část materiálové hodnoty získané z evropského odpadu vracela do evropského hospodářství.

Právě tento údaj dává požadavku na vytvoření silného evropského trhu s druhotnými surovinami konkrétní význam. Pokud má být evropský odpad skutečným zdrojem surovin pro evropský průmysl, musí být vedle samotného sběru a recyklace vyřešeno také to, kde se bude odpad zpracovávat, kdo bude mít přístup k získaným materiálům a kde nakonec vznikne jejich ekonomická hodnota.

Aktuálně Plastics Europe vydala dokument A Circular Economy Act delivering a strong EU market for secondary raw materials, který podepsala řada evropských průmyslových a oborových organizací. Vedle Plastics Europe jsou mezi signatáři například European Aluminium, FEVE zastupující evropský průmysl obalového skla, EURATEX za textilní průmysl, FoodDrinkEurope, EuroCommerce, evropské organizace z oblasti papíru a kartonáže, kovových obalů, flexibilních obalů, nábytku nebo domácích spotřebičů.

Jednotné nařízení namísto roztříštěných národních pravidel

Dokument tedy nepředstavuje pouze pohled výrobců plastů, ale společné stanovisko širokého spektra průmyslových odvětví. Signatáři v dokumentu předkládají své požadavky a doporučení.  Evropa podle signatářů potřebuje přejít od roztříštěného systému národních odpadových pravidel k fungujícímu evropskému trhu s druhotnými surovinami. Jádrem tohoto přístupu má být především jednotnější systém rozšířené odpovědnosti výrobců.

Právě EPR, tedy rozšířená odpovědnost výrobců, považují signatáři za jeden z hlavních nástrojů financování sběru, třídění a recyklace odpadu. Dnes však podle nich jeho fungování v jednotlivých členských státech výrazně kolísá. Pravidla jsou rozdílná, národní systémy se liší a přeshraniční fungování firem se tím komplikuje. Výsledkem má být podle autorů dokumentu situace, kdy evropský trh s druhotnými surovinami nemůže využít svůj potenciál v potřebném měřítku.

První a zřejmě nejzásadnější požadavek proto směřuje k vytvoření jednotného evropského rámce pro EPR. Signatáři navrhují, aby Circular Economy Act zavedl horizontální evropské nařízení, které by stanovilo společný základ pro systémy rozšířené odpovědnosti výrobců v oblastech, kde je EPR vyžadována evropskou legislativou. Tento společný základ by následně doplňovala pravidla pro konkrétní odvětví.

Právě forma nařízení je zde významná. Nařízení je v evropském právu přímo použitelné ve všech členských státech, zatímco směrnice musí být převedena do národních právních předpisů. Signatáři proto argumentují tím, že evropské nařízení by mohlo omezit rozdíly mezi členskými státy, zjednodušit plnění povinností a vytvořit stabilnější prostředí pro firmy působící ve více zemích. Podle dokumentu by tím vznikly také lepší podmínky pro přeshraniční řetězce, v nichž se z odpadu stává druhotná surovina.

Systémy EPR musí zůstat v rukou těch, kteří je financují

Druhá část stanoviska se týká samotného řízení systémů EPR. Tady už dokument přináší poměrně jednoznačnou pozici průmyslu. Signatáři požadují, aby EPR zůstala vedena výrobci. Výrobci podle jejich argumentace uvádějí výrobky na trh, financují jejich nakládání po skončení životnosti a současně mají znalosti potřebné k propojení konstrukce výrobku s jeho sběrem, tříděním a recyklací.

Veřejné instituce by podle představy signatářů měly nad systémy rozšířené odpovědnosti výrobců především dohlížet. O tom, jak budou systémy fungovat a jak budou prostředky využívány, by však měli rozhodovat samotní výrobci, kteří je také financují. Dokument současně odmítá model, v němž by vznikaly státem řízené organizace odpovědnosti výrobců a příspěvky firem by se postupně začaly podobat veřejnému poplatku nebo dani. Podle signatářů mají tyto peníze zůstat spojeny s konkrétními náklady na sběr, třídění a recyklaci výrobků po skončení jejich životnosti.

Signatáři například požadují jasná pravidla pro předcházení střetu zájmů při rozhodování o prostředcích EPR. Samotné vlastnictví recyklačních nebo jiných zpracovatelských kapacit výrobcem přitom dokument nezakazuje. Podstatné je, aby výrobce nebo jiný subjekt nemohl prostřednictvím systému EPR rozhodovat o přidělení prostředků způsobem, který by zvýhodňoval jeho vlastní zpracovatelské kapacity. Takové oddělení má podle autorů dokumentu přispět k větší průhlednosti a férovějšímu fungování systému.

Průhlednost finančních toků od výrobců až po obce

S tím úzce souvisí požadavek na mnohem podrobnější zveřejňování informací. Organizace chtějí, aby bylo možné jednoduše zjistit, kdo systém EPR provozuje, kdo jej vlastní, kolik výrobců v něm působí, jak vysoké poplatky platí a kam vybrané peníze skutečně směřují. Veřejně dostupná by podle jejich návrhu měla být také data o výsledcích systému, o způsobu rozdělení rozpočtu a o pravidlech, podle nichž se případně zvyšují nebo snižují poplatky podle environmentálních vlastností výrobků.

Transparentnost se přitom podle dokumentu nemá týkat jen samotných organizací odpovědnosti výrobců. Stejné požadavky by měly dopadat také na veřejné instituce, obce a odpadové společnosti, které z prostředků EPR financují sběr a nakládání s odpady. Čtenář by tak měl mít možnost sledovat celý finanční řetězec od příspěvku výrobce až po konkrétní službu, kterou byly tyto peníze zaplaceny. Právě tato dohledatelnost má podle signatářů ukázat, zda prostředky skutečně slouží účelu, pro který byly vybrány.

Za pozornost stojí také požadavek na tzv. earmarking, tedy přesné určení účelu vybraných peněz. Příspěvky zaplacené výrobci za konkrétní výrobkovou kategorii nebo odpadový tok by podle signatářů měly financovat náklady spojené právě s touto kategorií. Peníze vybrané například na určitý druh odpadu by tedy neměly být použity k financování jiných oblastí.

S tím souvisí také princip čistých nákladů. Pokud má vytříděný a zpracovaný odpad hodnotu a druhotná surovina se následně prodá, výnos z jejího prodeje by měl podle stanoviska snížit náklady, které mají být hrazeny výrobci. Dokument zároveň požaduje pravidla zabraňující dvojímu započítání stejných nákladů nebo výnosů v různých částech řetězce.

Méně byrokracie pro firmy a srozumitelnější pravidla pro spotřebitele

Právě zde se dostáváme k ekonomickému jádru celého návrhu. EPR nemá být podle signatářů pouze systémem, který zajistí, že někdo zaplatí za odpad. Má podle nich vytvářet předvídatelný finanční základ pro sběr, třídění a recyklaci a současně umožnit vznik infrastruktury potřebné k tomu, aby se z odpadu skutečně stala obchodovatelná surovina.

Dokument proto požaduje také omezení administrativy. S rozšiřováním EPR na další výrobkové kategorie podle signatářů roste počet registračních a vykazovacích povinností, což může být významný problém zejména pro malé a střední podniky a firmy působící ve více členských státech. Navrhují proto sjednotit registrační požadavky, omezit je na nezbytné údaje a využívat již ověřené zdroje informací. Podrobnější údaje o jednotlivých výrobcích by podle jejich návrhu měly být požadovány až v dalších fázích vykazování.

Zajímavý je v této souvislosti požadavek týkající se výrobců působících mimo Evropskou unii. U těch by členské státy podle dokumentu měly mít možnost požadovat autorizovaného zástupce. U výrobců, kteří již sídlí v EU, však signatáři odmítají povinnost ustanovovat národního zástupce v každé členské zemi, kde prodávají své výrobky. Podle jejich argumentace by taková povinnost vytvářela další překážky pro přeshraniční obchod, internetový prodej a fungování malých podniků.

Základem trhu je důsledný sběr a informovaní spotřebitelé

Ani harmonizovaná pravidla EPR však podle autorů sama o sobě nestačí. Druhotná surovina totiž nemůže vzniknout bez dostatečného množství odpadu. Dokument proto věnuje významnou pozornost oddělenému sběru. Členské státy by podle něj měly mít jasnější povinnosti týkající se rozsahu sběru a pravidelně vykazovat informace o tom, jak velkou část území a populace systémy skutečně pokrývají. Stejně tak by měly zveřejňovat informace o případných výjimkách z povinností odděleného sběru a jejich dopadech na recyklační cíle.

Významnou roli zde mají sehrát také informační kampaně. Signatáři požadují, aby EPR systémy společně s členskými státy pomáhaly financovat srozumitelnou komunikaci směrem k lidem, kteří odpad produkují. Smyslem má být vysvětlit správné třídění, význam odděleného sběru a souvislost mezi kvalitou vytříděného odpadu a kvalitou výsledné recyklace.