Když občané řeknou NE. Odpady a vítr v křížové palbě rozhodnutí

Ve dnech 3.–4. října 2025 se společně s parlamentními volbami konala v několika českých obcích místní referenda, která se stala výrazným testem vztahu mezi občany, samosprávami a investory. Lidé znovu potvrdili, že rozhodování o tom, jak bude vypadat prostředí, ve kterém žijí, si chtějí ponechat ve vlastních rukou. Zatímco v Čáslavi šlo o plánované rozšíření rozsáhlé skládky, v Písku o zařízení pro energetické využívání odpadů a řadě regionů se hlasovalo o výstavbě větrných elektráren.

V Čáslavi, na Kutnohorsku, se občanské iniciativě podařilo vyvolat referendum týkající se plánovaného rozšíření skládky provozované firmou AVE CZ. Skládka, jejíž provoz začal kolem roku 1995, měla původně plnit úlohu místního zařízení pro komunální odpad, ale postupem času se stala cílem pro odpad z více než stovky obcí v celé republice, včetně nebezpečných odpadů. Současná kapacita skládky byla podle provozovatele vyčerpána ke konci roku 2024, a proto je připravena etapa IV B, která by poskytla dalších 595 000 m³ — ale ta není předmětem referenda. Referendum mělo rozhodnout právě o dalším megarozšíření (etapy V–VIII) o zhruba 2 miliony kubíků navíc. Iniciativa varovala, že takto navrhované rozšíření nemá reálný vztah k potřebám města. Dále upozorňovala, že od roku 2030 už nebude možné ukládat na skládku komunální odpad, který lze energeticky využít — tedy většinu odpadu — což znamená, že rozšíření skládky by bylo spíše strategickou chybnou investicí do projektu bez dlouhodobého uplatnění.

Argumentace proti rozšíření zdůrazňovala environmentální rizika: nárůst těžké dopravy, možné úniky skládkových plynů, rizika požárů a kontaminace vody i půdy. Odpůrci také uváděli, že rozsah plánovaného záměru by mohl znehodnotit sousední území a ovlivnit životní pohodu obyvatel. Naopak zastánci projektu — v čele město a provozovatel AVE — upozorňovali na ekonomický rozměr: přednostní využití existující infrastruktury, příjmové dopady pro obecní rozpočet a využití investic, které by bez další činnosti skládkování mohly být ztraceny. Varovali ale, že pokud město odmítne změnit územní plán podle výsledku referenda, hrozí právní nároky na odškodnění, a spory by mohly obci přinést milionové ztráty.

Městští zastupitelé schválili vyhlášení referenda 23. června 2025, přičemž iniciativa obdržela výrazný počet podpisů — 2 376. Otázky v hlasování se týkaly změny územního plánu, zabránění další výstavbě pro ukládání odpadů či změny využití území z ploch technické infrastruktury na plochy zemědělské. Ministerstvo životního prostředí již vydalo k rozšíření skládky souhlasné stanovisko, avšak Středočeský kraj se proti němu odvolal. Záměr rozšíření byl podmíněn celou řadou opatření — například vybudováním nového dopravního napojení, doplněním hlukových a biologických studií a přísným režimem kontrol jednotlivých etap.

Výsledek referenda v Čáslavi přinesl jasné vyjádření občanů. V místním hlasování lidé jednoznačně řekli „NE“ plánovanému rozšíření skládky. Projekt společnosti AVE CZ, který měl umožnit rozšíření kapacity skládky o další etapy V až VIII, byl tak odmítnut, byť bylo občanům nabízen i svoz odpadů zdarma a současný starosta města se tajil tím, že by rád ze skládky vytěžil maximum. Referendum tak zaznamenalo výrazný úspěch občanského hlasu nad projektem s velkými environmentálními dopady. Tento výsledek má pro město i region zásadní význam — radnice bude muset respektovat vůli obyvatel a přehodnotit strategii dalšího nakládání s odpady i spolupráci s provozovatelem.

Současně v Písku se občané postavili projektu zařízení pro energetické využívání odpadů (ZEVO Písek), které má stát zhruba 2,1 miliardy korun. Projekt má také již schválenou dotaci z Modernizačního fondu ve výši 1,3 miliardy a kladný posudek EIA. ZEVO Písek by každoročně zpracovávala přibližně 50 000 tun směsného a objemného odpadu a sloužila nejen Písku, ale i okolním městům — Strakonicím, Milevsku, Blatné, Vodňanům či Horažďovicím. Přesto se projekt dostal do referenda a místní obyvatelé ho odmítli. Ukázalo se tak, že ani finančně podpořené a technicky vyspělé investice nejsou imunní vůči odporu veřejnosti, pokud lidé necítí dostatečnou jistotu, že projekt nezhorší kvalitu života, nezmění ráz krajiny nebo že s nimi nebyl dostatečně diskutován.

Podobná rétorika rezonovala i v některých referendech o větrných elektrárnách, která se také konala zároveň s parlamentními volbami. Po celé republice se objevila desítka hlasování o tom, zda obce dovolí výstavbu větrných farem na svém území. Někde lidé výstavbu odmítli — například v Čakově na Bruntálsku, kde převládly obavy z hlukového zatížení, stroboskopického efektu a změny krajinného rázu. Jinde se občané rozhodli opačně, pokud investor nabídl dostatečně transparentní komunikaci, umístění mimo obytné zóny a podíl z výnosů do obecního rozpočtu — například v Mišovicích na Písecku. Větrné farmy se tak stávají symbolem dilemat moderní doby: chtěné i nechtěné zároveň. Odráží střet mezi vizí energetické soběstačnosti a obavou, že krajina přestane být domovem a stane se jen pouhým zdrojem energie.

Referenda, tedy jejich výsledek, rozhodně není dobré přehlížet, protože vysílají jasný signál – veřejnost už nechce být pouze pasivním příjemcem rozhodnutí, ale aktivním účastníkem o tom, jak má vypadat její okolí, město či krajina. Politici i investoři z nich mohou číst jednoznačné poselství: transparentnost, otevřený dialog a respekt k místnímu kontextu včetně životního prostředí nejsou překážkami rozvoje, ale jeho nezbytnou podmínkou.