Méně vody, méně nákladu, vyšší náklady. Čeká evropské vodní cesty éra nejistoty?

Říční doprava patří k energeticky nejúspornějším způsobům přepravy zboží, přesto její význam v Evropské unii v posledních letech oslabuje. Nejnovější statistika Eurostatu ukazuje další pokles přepravních výkonů na evropských vodních cestách. Za čísly se však neskrývá pouze vývoj průmyslu a obchodu. Stále výrazněji se do fungování evropské lodní dopravy promítají také extrémní projevy počasí, dlouhá období sucha a nízké stavy vody na klíčových řekách.

Vnitrozemské vodní cesty byly po staletí jedním z pilířů evropského hospodářského rozvoje. Řeky a kanály umožňovaly přepravu velkých objemů surovin a výrobků s nízkými energetickými nároky a představovaly důležitou součást průmyslových regionů. Přestože se v posledních desetiletích pozornost soustřeďovala především na silniční a železniční infrastrukturu, lodní doprava si i nadále zachovává významnou úlohu zejména v Německu, Nizozemsku, Belgii nebo Francii.

Nejnovější statistika Eurostatu zveřejněná 29. července 2026 ukazuje, že nákladní doprava na vnitrozemských vodních cestách Evropské unie dosáhla v roce 2025 výkonu 118 miliard tunokilometrů. Ve srovnání s rokem 2024 jde o pokles o tři procenta, tedy o 3,7 miliardy tunokilometrů. Přestože se může jednat o relativně malé meziroční snížení, dlouhodobější pohled odhaluje mnohem výraznější trend. V letech 2015 až 2017 se přepravní výkony pohybovaly stabilně mezi 145 a 146 miliardami tunokilometrů. Od té doby však následoval propad, jen částečné zotavení a následně další oslabování. Nejnižší hodnoty byly zaznamenány v roce 2023, kdy přeprava klesla na 116,4 miliardy tunokilometrů. Rok 2024 přinesl mírné oživení na 121,6 miliardy tunokilometrů, které však rok 2025 opět oslabil.

Data současně potvrzují mimořádnou koncentraci lodní dopravy do několika málo států. Německo v roce 2025 vykázalo 42,7 miliardy tunokilometrů a Nizozemsko 42,2 miliardy tunokilometrů. Tyto dvě země tak společně představovaly téměř 72 procent veškeré vnitrozemské lodní dopravy Evropské unie. Dominance obou států není překvapivá. Právě zde se nacházejí nejvýznamnější evropské průmyslové oblasti propojené s rozsáhlou sítí splavných řek a kanálů, včetně Rýna, který je považován za nejdůležitější nákladní vodní koridor kontinentu.

Statistika zároveň ukazuje, jaké komodity evropské lodě přepravují nejčastěji. Největší podíl připadá na kovové rudy a další produkty těžebního průmyslu, které tvoří 22,2 procenta všech přepravních výkonů. Následují ropné produkty se 16,2 procenta a chemické výrobky se 14,3 procenta. Jde o zboží úzce spojené s fungováním těžkého průmyslu, energetiky a výroby. Vývoj lodní dopravy proto bývá často vnímán jako citlivý ukazatel stavu evropské ekonomiky. Pokud klesá objem přepravovaných rud, chemikálií nebo energetických surovin, může to odrážet nižší průmyslovou aktivitu, proměnu energetického mixu i strukturální přeměnu hospodářství.

Za současným vývojem však nelze hledat pouze ekonomické faktory. Stále významnější roli hrají klimatické podmínky. Evropské řeky se v posledních letech opakovaně potýkají s dlouhými obdobími sucha a nízkými průtoky. Zvláště citlivý je Rýn, po kterém se každoročně přepravují desítky milionů tun surovin a výrobků. Pokud hladina vody klesne pod kritickou úroveň, lodě nemohou plout s plným nákladem. Dopravci jsou nuceni snižovat množství převáženého zboží, zvyšují se náklady a část přeprav se přesouvá na železnici nebo silnice. Podobné problémy se v různých obdobích objevují také na Dunaji, který představuje hlavní vodní dopravní osu střední a jihovýchodní Evropy.

Právě zde se ukazuje jeden z paradoxů současné dopravní politiky. Lodní doprava je dlouhodobě považována za ekologicky šetrnější alternativu k silniční přepravě. Na přepravu jedné tuny nákladu spotřebuje výrazně méně energie a produkuje méně emisí skleníkových plynů. Evropské strategie proto počítají s větším využíváním vodních cest. Úspěch těchto plánů však stále více závisí na tom, zda budou evropské řeky schopny zvládat dopady oteplování klimatu. Zatímco lodní doprava může pomáhat snižovat emise, samotná klimatická změna současně omezuje její provozní možnosti.

Z pohledu České republiky představují zveřejněná data zajímavé srovnání. Česká republika sice disponuje labskou vodní cestou, její význam je však ve srovnání s hlavními evropskými říčními koridory omezený. Splavnost je silně závislá na hydrologických podmínkách a dlouhodobě patří mezi největší překážky dalšího rozvoje. Zatímco v mnoha evropských státech dominuje mezinárodní přeprava, v České republice tvořila podle údajů Eurostatu 97,4 procenta přepravních výkonů doprava vnitrostátní.

Právě klimatické podmínky mohou být pro budoucnost české plavby jedním z největších témat. Ministerstvo zemědělství ve své zprávě o stavu vodních zdrojů za červen 2025 uvedlo, že průtoky na řadě českých toků byly podprůměrné až výrazně podprůměrné. V povodí Vltavy a středního Labe dosahovaly průměrné průtoky pouze 15 až 25 procent dlouhodobého normálu. Současně přibývalo profilů vykazujících hydrologické sucho. Takové podmínky mají přímý dopad na využitelnost vodních cest pro nákladní dopravu.

Výsledky nejnovější statistiky Eurostatu tak nepředstavují pouze soubor dopravních údajů. Jsou také obrazem širších proměn evropské společnosti. Ukazují vývoj průmyslu, energetiky a mezinárodního obchodu, ale současně upozorňují na rostoucí význam klimatických rizik. Evropské řeky byly po staletí symbolem prosperity a propojení regionů. Budoucnost nyní napoví, zda se podaří zachovat jejich hospodářský význam i v době, kdy se voda stává stále cennější a méně samozřejmou součástí evropské krajiny.