Klimatická rizika už banky nemohou přehlížet. ECB udělila Crédit Agricole milionovou pokutu

Klimatická změna přestává být pro finanční sektor otázkou reputace nebo dobrovolných ESG závazků. Rozhodnutí Evropské centrální banky uložit francouzské skupině Crédit Agricole pokutu v řádu milionů eur potvrzuje, že klimatická a environmentální rizika se stala plnohodnotnou součástí závazného bankovního dohledu a jejich podcenění může mít přímé finanční následky.

Instituce Evropská centrální banka uložila skupině Crédit Agricole sankci ve výši 7,55 milionu eur za to, že ve stanovené lhůtě nedokončila požadované posouzení materiálnosti klimatických a environmentálních rizik. Šlo o takzvanou periodickou peněžitou sankci, která se počítala za každý den prodlení, konkrétně za 75 dnů v roce 2024. Banka podle dohledu nesplnila povinnost včas doložit, jak systematicky identifikuje a vyhodnocuje dopady klimatických faktorů na své podnikání a kapitálovou pozici.

Rozhodnutí navazuje na předchozí dohledový krok ECB z února 2024, kdy byla bance uložena povinnost posílit integraci klimatických a environmentálních rizik do systému řízení rizik a do interního procesu hodnocení kapitálové přiměřenosti. Nešlo přitom o to, že by banka měla nadprůměrná aktiva z pohledu uhlí či jiným emisně náročným sektorům. Nešlo o to, kolik má banka „hnědých“ aktiv, ale o to, že nedokázala jasně prokázat, jak klimatická rizika dopadají na její úvěry, zajištění a celkovou kapitálovou strategii.

Tento případ je třeba číst v širším legislativním a regulatorním kontextu. Evropský bankovní dohled v posledních letech systematicky začleňuje klimatická rizika do pravidel, podle nichž se posuzuje kapitálová přiměřenost a stabilita bank. Opírá se přitom o evropskou legislativu známou jako CRD a CRR, která určuje, kolik kapitálu musí banky držet a jak mají řídit svá rizika. 

Banky podléhající jednotnému mechanismu dohledu musí plnit očekávání definovaná v průvodci ECB k řízení klimatických a environmentálních rizik a zároveň reagovat na nové požadavky v oblasti zveřejňování informací o udržitelnosti podle evropské legislativy. Klimatická rizika jsou tak postupně integrována do pilíře II dohledu, do procesu SREP i do interních kapitálových modelů.

ECB dlouhodobě upozorňuje, že klimatická změna představuje riziko pro finanční stabilitu. Fyzická rizika spojená s extrémními projevy počasí mohou snižovat hodnotu zajištění a zvyšovat úvěrové ztráty. Přechodová rizika vyplývající z dekarbonizačních politik, technologických změn a proměny spotřebitelského chování mohou zásadně ovlivnit obchodní modely firem, které jsou klienty bank. Pokud banka tato rizika nedokáže identifikovat, kvantifikovat a promítnout do řízení kapitálu, vystavuje se nejen reputačnímu, ale i regulatornímu postihu.

Sankce vůči Crédit Agricole je jasným vzkazem celému bankovnímu sektoru v eurozóně. Evropská centrální banka tím dává najevo, že klimatická rizika už nejsou okrajovým tématem ani otázkou dobrovolných závazků, ale plnohodnotnou součástí závazných pravidel dohledu. Banky musí být schopny doložit, že pracují s kvalitními daty, že testují své portfolio pomocí realistických scénářů vývoje a že odpovědnost za tato rizika nese i vrcholové vedení. Samotné strategie a veřejné sliby nestačí, rozhodující je, zda jsou klimatická rizika skutečně promítnuta do každodenního řízení úvěrů, kapitálu a celkové obchodní strategie.

Crédit Agricole může rozhodnutí napadnout u Soudní dvůr Evropské unie, nicméně samotný fakt uložení pokuty posouvá regulatorní laťku. Pro evropské banky je to jasné varování, že adaptace na klimatickou transformaci už není strategickou volbou ani marketingovým tématem, ale právně vymahatelnou povinností s přímým dopadem na hospodářský výsledek.