Více času na podstatné
Kolik firmy zaplatí za dovoz uhlíku do Evropy? Brusel zpřísňuje pravidla CBAM a dovozce čeká nová vlna nákladů
Evropská unie posouvá uhlíkové clo do nové fáze. Evropská komise zveřejnila návrh pravidel, která mají přesně určit, jak budou firmy dokazovat uhlíkovou cenu zaplacenou mimo EU a jak se tato částka promítne do povinnosti nakupovat certifikáty CBAM. Z dokumentu je zřejmé, že Brusel chce zabránit dvojímu zpoplatnění emisí. Současně ale vytváří velmi přísný kontrolní režim, který firmám přinese nové administrativní povinnosti, dražší reporting i rozsáhlé audity. Dovozci budou muset detailně dokládat, kolik za uhlík skutečně zaplatili, jaké získali úlevy a zda jejich dodavatelé fungují podle pravidel uznatelných Evropskou unií.
Evropská komise zveřejnila k připomínkám návrh prováděcího nařízení k mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích známému jako CBAM. Dokument detailně upravuje pravidla pro uznávání uhlíkové ceny zaplacené ve třetích zemích a stanovuje, jak se tato částka promítne do snížení počtu certifikátů CBAM, které budou muset dovozci nakoupit a odevzdat.
Hlavním cílem návrhu je zabránit tomu, aby firmy platily za stejné emise dvakrát. Evropská komise připouští, že výrobci mimo EU už dnes mohou podléhat uhlíkovým daním, emisním poplatkům nebo domácím systémům obchodování s emisemi. Pokud dovozce prokáže, že uhlíkovou cenu skutečně zaplatil v zemi výroby, bude si moci tuto částku odečíst od své povinnosti v rámci CBAM.
Právě prokazování skutečně zaplacené ceny uhlíku ale bude podle návrhu mimořádně složité. Komise zavádí detailní systém certifikace, ověřování a kontrol, který bude vyžadovat rozsáhlou dokumentaci od výrobců mimo EU i od samotných evropských dovozců. Každý provozovatel výrobního zařízení bude muset připravit uhlíkovou zprávu obsahující metodiku výpočtu emisí, údaje o zaplacených uhlíkových poplatcích i informace o všech kompenzacích a úlevách. Celý proces bude probíhat prostřednictvím registru CBAM a dokumentace bude muset být vyhotovena v angličtině.
Návrh zároveň ukazuje, že Brusel chce výrazně omezit prostor pro kreativní účetnictví nebo formální vykazování uhlíkových nákladů bez reálného ekonomického dopadu. Do systému budou uznány pouze závazné mechanismy uhlíkového zpoplatnění, tedy například emisní povolenky, uhlíkové daně nebo povinné emisní systémy. Naopak dobrovolné offsetové programy nebo netransparentní kompenzační režimy nebudou pro účely CBAM dostačující.
Evropská komise navíc požaduje, aby se do výpočtu promítly i všechny formy státní podpory, které konečnou cenu uhlíku snižují. Pokud firma získá bezplatné povolenky, daňové úlevy, emisní výjimky nebo finanční kompenzace, bude se tato výhoda odečítat. Unie tím reaguje na obavy, že některé státy budou své exportéry chránit před dopady CBAM prostřednictvím skrytých subvencí.
Velký důraz návrh klade také na nezávislou certifikaci. Uhlíkové zprávy budou ověřovat akreditovaní auditoři s odbornou kvalifikací podobnou systému EU ETS. Pravidla počítají s přísným dohledem nad jejich činností i s pravidelnými kontrolami národních akreditačních orgánů. Certifikační autority budou provádět přepočty emisí, kontrolovat nákupy povolenek, ověřovat finanční dokumentaci a v některých případech i fyzicky navštěvovat výrobní provozy.
Pro firmy to znamená výrazné rozšíření administrativních a kontrolních povinností. CBAM se postupně mění z uhlíkového cla na rozsáhlý regulatorní systém, který firmám přinese vysoké náklady na vykazování dat, audity i správu dokumentace. Dovozci budou muset uchovávat faktury, smlouvy, záznamy o nákupu emisních povolenek, daňové doklady i podklady k případným subvencím nebo kompenzacím, aby byli schopni kdykoliv prokázat skutečně zaplacenou cenu uhlíku.
Evropská komise současně počítá i s případy, kdy nebude možné přesnou uhlíkovou cenu zaplacenou ve třetí zemi věrohodně doložit. Pro tyto situace chce zveřejňovat referenční uhlíkové ceny v registru CBAM, podle nichž se bude výše povinnosti orientačně stanovovat. Tento zjednodušený postup má firmám usnadnit administrativu, v praxi ale nemusí být vždy výhodný. V některých případech totiž mohou referenční ceny vycházet hůře než individuální doložení skutečně zaplacených emisních nákladů.
Významnou část návrhu tvoří také pravidla pro mezinárodní uhlíkové kredity. Pokud třetí země umožňuje plnění emisních povinností prostřednictvím offsetových kreditů, Evropská unie uzná pouze ty, které odpovídají pravidlům Pařížské dohody podle článku 6. Navíc bude možné jejich využití jen v omezeném rozsahu. Brusel tím vysílá jasný signál, že nechce připustit levné „vykupování se“ z emisních povinností prostřednictvím pochybných zahraničních offsetů.
Samotná výše úlevy bude navázána na průměrnou roční cenu certifikátů CBAM. Čím vyšší bude cena evropských emisních povolenek, tím vyšší mohou být i konečné náklady dovozců. Evropská komise proto plánuje každoročně zveřejňovat referenční cenu certifikátů v registru CBAM.
Pro evropské podniky to znamená zásadní změnu v řízení dodavatelských řetězců. Dovozci oceli, cementu, hliníku, hnojiv, elektřiny nebo vodíku budou muset získávat detailní emisní data od svých zahraničních partnerů a zároveň ověřovat, zda jejich výrobci skutečně podléhají uhlíkovému zpoplatnění uznávanému Evropskou unií. Firmy, které tato data nezískají, riskují vyšší náklady na certifikáty CBAM a oslabení konkurenceschopnosti.
Návrh současně ukazuje širší ambici Evropské unie. CBAM už není pouze nástrojem ochrany evropského průmyslu před levnějším dovozem ze zemí s méně přísnou klimatickou regulací. Postupně se mění v globální regulační mechanismus, který má obchodní partnery EU přimět k zavádění vlastních uhlíkových politik podle evropských pravidel. Pro exportéry mimo Evropu tak vzniká nový tlak. Buď přijmou transparentní systémy uhlíkového zpoplatnění a detailního reportingu, nebo jejich výrobky při vstupu na evropský trh výrazně zdraží.
Dokument ke stažení: