Konec éry mrtvé energie: EU sází na bioekonomiku jako na nové zelené zlato

Evropská unie právě položila základ pro jednu z nejzásadnějších hospodářsko-environmentálních proměn — novou strategii pro bioekonomiku, která má potenciál proměnit evropský průmysl, vytvořit statisíce pracovních míst a zásadně snížit závislost na fosilních surovinách. Přitom jde o víc než jen eko-gesto: je to plán na redefinici materiálových toků, na diverzifikaci odpadového a biologického potenciálu a na propojení inovací, průmyslu a venkova v konkurenčně výhodnou, udržitelnou budoucnost.

Bioekonomika v EU už dnes znamená obrovskou sílu — podle Komise čítá více než 17 milionů pracovních míst, tedy asi 8 % zaměstnanců EU, a v roce 2023 generovala ekonomickou hodnotu kolem 2,7 bilionu eur. Přesto zůstává obrovský nevyužitý potenciál: materiály z biologických zdrojů — od plastů přes chemikálie až po stavební materiály, textilní vlákna nebo hnojiva — jsou jen zlomkem toho, co by mohly nahradit dnes běžné ropné suroviny či dovážené „kritické suroviny“. 

Nová strategie přináší konkrétní kroky, jak tento potenciál využít. Navrhuje kombinaci veřejných a soukromých investic, zjednodušení a zrychlení schvalovacích procesů pro inovativní bioprodukty — zvláště pro malé a střední firmy — a vytvoření nástroje pro investice pod názvem Bioeconomy Investment Deployment Group. Dále počítá s podporou vzniku «předních trhů» pro biobázované materiály prostřednictvím legislativních cílů a iniciativy alias aliance nákupců — Bio‑based Europe Alliance, která má sdružit evropské firmy ochotné nakupovat biobased produkty. 

Pět zásadních pilířů bioekonomiky:

1. Obnovitelné biologické zdroje jako základ – Bioekonomika využívá rostliny, zvířata, mikroorganismy i odpadní biologickou hmotu jako suroviny pro potraviny, materiály a energii. Tím nahrazuje fosilní nebo neobnovitelné zdroje.

2. Obrovský potenciál pracovních míst a rozvoj venkova – V EU bioekonomika zaměstnává přibližně 17,2 milionu lidí, mnoho z nich ve venkovských a regionálních oblastech. Nabízí tak nové příležitosti v zemědělství, lesnictví, biovýrobě nebo bio‑technologiích.

3. Inovace jako hybná síla transformace průmyslu – Výzkum a technologický vývoj umožňují vznik nových bio‑produktů: bioplasty, biohnojiva, obnovitelné materiály. Nutným krokem je ale škálovat tyto inovace z laboratoří do praxe, aby mohly výrazně ovlivnit běžný trh.

4. Klíčový prvek pro plnění ekologických a klimatických cílů – Bioekonomika pomáhá snižovat emise, omezovat produkci odpadu a minimalizovat využívání fosilních surovin – což je zásadní pro přechod k uhlíkové neutralitě a udržitelnější ekonomice.

5. Větší odolnost a strategická soběstačnost Evropy – Využitím místních a obnovitelných zdrojů snižuje EU svou závislost na dovážených fosilních palivech a surovinách. Bioekonomika tak přispívá k ekonomické i geopolitické odolnosti v turbulentních časech.

Strategie také klade důraz na udržitelné využití biomasy, včetně sekundárních zdrojů jako jsou zemědělské zbytky, vedlejší produkty nebo biologický odpad. To otevírá prostor pro cirkulární přístupy — tedy návrat využitých biologických zdrojů zpět do ekonomiky, místo jejich spálení nebo skládkování. Současně se chystají iniciativy, které odmění farmáře a lesníky za praxi šetrnou k půdě, podpoří uhlíkové zásobníky a ochranu ekosystémů. 

Nový rámec zároveň znamená zásadní změnu paradigmatu: nejde jen o podporu výzkumu a pilotních projektů — jde o přechod k průmyslové škálovatelnosti, tržní konkurenceschopnosti a strategické soběstačnosti Evropy. To potvrzuje i podpora ze strany organizací, jako je Circular Bio‑based Europe Joint Undertaking (CBE JU), která upozorňuje, že za poslední desetiletí dokázala díky veřejným i soukromým investicím podpořit stovky projektů, desítky biorefinerií a desítky připravených nových materiálů a produktů — a že nová strategie dává impulz pro jejich dlouhodobou průmyslovou využitelnost. 

Nová strategie pro bioekonomiku tak může znamenat zrod moderní, soběstačné a udržitelné evropské průmyslové ekonomiky — ekonomiky, která neplýtvá zdroji, ale naopak využívá biologické bohatství odpovědně a efektivně. Pro Česko to může být šance na rozvoj nových průmyslových odvětví, posílení venkova, recyklaci biomasy a navázání na mezinárodní trendy. Proto — stejně jako vy ve vašich textech — je nyní klíčové pojmout bioekonomiku nejen jako módní koncept, ale jako seriózní strategii s konkrétními řešeními.

Nicméně je nutné mít na paměti, že klimatická změna představuje pro bioekonomiku unikátní paradox resp. riziko. Právě systémy, na kterých strategie staví (půda, lesy, zemědělství, vodní ekosystémy) jsou ty nejvíce ohrožené extrémními jevy, suchem, povodněmi nebo změnou biodiverzity. Výkyvy počasí mohou snižovat výnosy biomasy, zhoršovat kvalitu surovin nebo zvyšovat riziko škod způsobených chorobami a škůdci, což komplikuje plánování bioprodukce. 

Tento faktor podtrhuje, že bioekonomika nemůže být jen otázkou technologie a investic. Musí být integrovaná s adaptací na klima, s udržitelným managementem ekosystémů a odolností dodavatelských řetězců, jinak hrozí, že se ambiciózní cíle strategie stanou nedosažitelnými.

Klíčových prvky strategie:

• Přechod od výzkumu a pilotních projektů k průmyslové škálovatelnosti a nasazení bio‑technologií a biovýroby ve velkém měřítku. 

• Podpora investic a odstranění bariér pro vstup bio‑produktů na trh — zejména zjednodušení regulací, rychlejší autorizace a sjednocení pravidel v EU. 

• Zavedení standardů a metrik pro biobased produkty — včetně standardizovaných metod pro posuzování biogenního uhlíku, cirkularity, biodiverzity a dopadu na mikroplasty. 

• Konkrétní investiční nástroje pro bioekonomiku — vyčleněna platforma s investičním kapitálem pro cirkulární bioekonomiku. 

• Podpora malých a středních podniků (SME), startupů a inovátorů — s technickou asistencí, poradenskou podporou a rychlejší cestou k tržnímu vstupu. 

• Budování „lead markets“ pro bio‑materiály a bio‑technologie v EU — tedy trhů, které budou preferovat biobased produkty (textilie, stavebniny, chemikálie, plasty, hnojiva, biochemikálie apod.). 

• Udržitelná a stabilní zásoba biomasy — podpora domácí produkce biomasy (zemědělství, lesnictví, rybářství, akvakultura, mořské zdroje) a důraz na využití prioritně domácích surovin. 

• Efektivní využití vedlejších produktů, zbytků a odpadní biomasy — snaha o vysokou cirkularitu a maximální využití biologických zdrojů, včetně odpadů a biogenního uhlíku. 

• Posílení životaschopnosti venkova, přímořských a regionálních oblastí — bioekonomika jako nástroj diverzifikace příjmů zemědělců, lesníků, rybářů, a vytvoření nových pracovních míst mimo centra. 

• Globální rozměr a strategická autonomie: EU chce využít bioekonomiku i ve svých zahraničních politikách — exportovat bio‑technologie, bio‑materiály, know‑how a stát se významným hráčem na světovém trhu s biobased produkty. 

• Sledování a monitoring vývoje bioekonomiky — prostřednictvím existujících nástrojů jako Knowledge Centre for Bioeconomy a Bioeconomy Monitoring System, včetně evaluací 4–6 let po přijetí strategie. 

• Hledání synergií s dalšími strategickými iniciativami EU — např. čistý průmysl (Clean Industrial Deal), průmyslová konkurenceschopnost, hydrometalurgie, cirkulární ekonomika, životní prostředí, klimatické a energetické cíle EU. 

• Ambice -  do roku 2040 se bio‑materiály a bio‑produkty stanou běžnou součástí stavebních materiálů, plastů, textilií, hnojiv, chemikálií, biopaliv atd. — biorefinérie, fermentační závody, biotechnologie napříč Evropou mají dosáhnout průmyslového rozměru.