Krajiny, které nezmizí: Nová strategie obnovy života v české přírodě

Česká republika se vydává na dlouhou cestu za obnovou života v krajině. Vláda schválila Strategii ochrany biologické rozmanitosti ČR 2026–2050 a Akční plán pro období 2026–2030, které mají zastavit úbytek druhů a ekosystémů a především obnovit jejich odolnost. Dokument vychází z přesvědčení, že biologická rozmanitost není luxus, ale základní podmínka života a ekonomické stability.

Podle strategie „biologická rozmanitost – ekosystémů, druhů a genů – tvoří základ života na Zemi a zajišťuje stabilitu ekosystémů i životní podmínky člověka“. Právě tato stabilita se však v posledních desetiletích narušila. Od 80. let zmizely z českého území desítky druhů rostlin i živočichů, především těch, které bývaly běžnou součástí zemědělské krajiny. Úbytek druhů, zhoršující se kvalita půdy, ztráta vody a fragmentace biotopů vytvářejí tlak, který ohrožuje nejen přírodu samotnou, ale i potravinovou bezpečnost a dlouhodobou prosperitu společnosti.

Strategie si proto klade za cíl obnovit zdraví krajiny tak, aby ekosystémy dokázaly fungovat samy o sobě – bez neustálé lidské náhrady. Jde o proměnu přístupu: od pasivní ochrany k aktivní obnově. Zásadní je přitom propojení ochrany přírody s ostatními oblastmi – zemědělstvím, lesnictvím, vodním hospodářstvím či územním plánováním. Dokument zdůrazňuje, že „úbytek biodiverzity je zásadní hrozbou nejen pro přírodní systémy, ale i pro ekonomiku a kvalitu života obyvatel“.

Akční plán počítá s konkrétními kroky: do roku 2030 má být pod ochranou nejméně 23 % rozlohy České republiky a na šesti procentech území má platit přísnější režim péče. Důraz se klade i na vymezení jádrových zón a významných krajinných prvků, které vytvoří síť propojených území zajišťujících migraci druhů a stabilitu ekosystémů. Součástí strategie je rovněž aktivní péče o nejohroženější druhy rostlin a živočichů, příprava právního rámce pro Národní plán obnovy přírody a posílení biodiverzity v zemědělských ekosystémech prostřednictvím nástrojů Společné zemědělské politiky po roce 2027. Strategie navazuje na předchozí dokumenty, zejména Strategii ochrany biologické rozmanitosti ČR 2016–2025 a Státní program ochrany přírody a krajiny ČR 2020–2025.

V souladu s novou strategií biodiverzity byla zároveň schválena i Politika krajiny, která vytyčuje komplexní rámec obnovy a plánování krajiny České republiky do roku 2050. Dokument konstatuje, že „česká krajina čelí problémům, které ovlivňují její schopnost plnit funkce nezbytné pro lidskou společnost“. Zatímco dříve byl kladen důraz převážně na ochranu vybraných biotopů, Politika krajiny mění optiku: chápe krajinu jako celý organismus, jehož hydrologické, biologické i sociální vazby je nutné znovu aktivovat.

Tento přechod se odráží ve formulaci, že jde o „dlouhodobé zlepšování stavu krajiny“, přičemž klíčovými oblastmi jsou obnova hydrologických funkcí, posílení retenční schopnosti území, zachování biodiverzity a zlepšení struktury zemědělské krajiny. Dotčen je rovněž územní rozvoj a výstavba – Politika krajiny vyžaduje, aby rozvoj zastavěného území a infrastruktury respektoval přírodní a kulturní hodnoty krajiny, včetně přílišného zastavování doposud volné krajiny. 

Pro praxi to znamená, že výstavba, infrastruktura i technické zásahy musejí být plánovány s ohledem na krajinu jako síť vazeb — nikoli izolovaně. Fragmentace krajiny, která dlouhodobě oslabovala schopnost migrace druhů, regulace vody či zachování půdy, má být narušena. Politika krajiny tak nepřichází jako samostatná agenda ochrany přírody, ale jako nástroj pro propojení územního plánování, dopravních cílů, zelené a technické infrastruktury, lesnictví i zemědělství. Spojení Politiky krajiny s novou strategií pro biologickou rozmanitost předznamenává posun k modelu, který vidí krajinu a její biodiverzitu jako společné blaho, jež vyžaduje koordinovanou správu a průřezové rozhodování.