Křišťálová koule udržitelnosti odhaluje, co přinese rok 2026

Rok 2025 ukázal, že udržitelnost už není jen módní heslo nebo marketingový trik, ale nezbytná součást firemní strategie. Firmy, investoři i regulátoři očekávají konkrétní výsledky, reálné kroky a naprostou transparentnost. Podle analýzy Institute of Sustainability Studies se v uplynulém roce udržitelné principy staly pevnou součástí podnikání, od ESG reportingu přes cirkulární ekonomiku až po technologické inovace, a ukázaly cestu, kterou budou firmy pokračovat v roce 2026.

Zároveň se ukázalo, že samotné snižování emisí již nestačí. Organizace se začaly zaměřovat na adaptaci na klimatické změny, přičemž extrémy počasí, nedostatek vody a ohrožená infrastruktura se staly součástí každodenního řízení rizik. Firmy začaly plánovat scénáře, jak reagovat na neočekávané události, a zároveň hledaly způsoby, jak dlouhodobě stabilizovat své provozy. Tento posun znamenal, že udržitelnost přestala být izolovanou oblastí a stala se klíčovou součástí řízení rizik a strategického rozhodování.

Velký dopad měly také technologie, především umělá inteligence. V roce 2025 začala AI hrát významnou roli při sběru a analýze ESG dat, při hodnocení dodavatelů a při prediktivním modelování rizik. To umožnilo firmám nejen rychlejší a přesnější reporting, ale také hlubší pochopení slabých míst v hodnotových řetězcích. Technologie se stala nástrojem, který umožňuje propojit environmentální odpovědnost s obchodní strategií a zároveň posiluje schopnost firem předcházet rizikům.

Rok 2025 přinesl i posun v oblasti ověřitelnosti environmentálních tvrzení. Spotřebitelé i regulátoři zvýšili tlak na transparentnost a přesnost. Firmy se musely vzdát greenwashingu a začít uvádět konkrétní fakta a čísla podložená daty. To vedlo k větší důvěryhodnosti firemních zpráv a umožnilo investorům a veřejnosti jasně posoudit skutečné dopady firemních aktivit na životní prostředí.

Velkou výzvou zůstávaly nepřímé emise neboli Scope 3, které zahrnují celkový dopad dodavatelského řetězce a výrobních procesů. Firmy začaly zapojovat své dodavatele do měření a snižování emisí, sjednocovat metodiky a stanovovat realistické cíle. Ukázalo se, že právě v této oblasti lze získat zásadní přínos pro celkovou uhlíkovou stopu a skutečně posunout udržitelnost na novou úroveň.

Cirkulární ekonomika se přestala objevovat pouze ve vizích a začala se implementovat do praxe. Regulace a rostoucí očekávání trhu nutily firmy přehodnotit design produktů, optimalizovat spotřebu materiálů, omezovat odpad a převzít odpovědnost za výrobky po jejich životním cyklu. Firmy, které dokázaly tyto principy aplikovat, získaly konkurenční výhodu a ukázaly, že udržitelné podnikání a ekonomická výkonnost nejsou protiklady, ale mohou se vzájemně podporovat.

S příchodem roku 2026 se očekává, že regulační rámce dosáhnou fáze plné implementace. Směrnice jako Corporate Sustainability Due Diligence Directive (CSDDD) a Corporate Sustainability Reporting Directive (CSRD) rozšíří povinnosti na sběr a zveřejňování ESG dat nejen u velkých korporací, ale také u jejich dodavatelů. To znamená výrazný nárůst transparentnosti napříč hodnotovými řetězci a tlak na firmy, aby prokazovaly skutečné kroky v oblasti udržitelnosti.

AI se bude přesouvat z experimentální fáze k reálnému strategickému využití. Firmy ji budou používat k optimalizaci spotřeby energie, k predikci rizik v dodavatelských řetězcích a ke zlepšení transparentnosti svých aktivit. Současně poroste povědomí o ekologické stopě IT infrastruktury, datových center a cloudových služeb a organizace začnou aktivně řešit celý životní cyklus hardware a software.

Rok 2026 zároveň zvýrazní nedostatek odborníků na udržitelnost, což může brzdit implementaci strategií a plnění regulačních požadavků. Firmy budou muset investovat do vzdělávání a rozvoje dovedností napříč všemi funkcemi a zajistit, aby udržitelnost nebyla záležitostí jediného specializovaného útvaru, ale součástí firemní kultury. Přechod od pouhého reportingu k aktivnímu řízení rizik se stane zásadním principem, který umožní propojit environmentální dopady s obchodními výsledky a strategickým rozhodováním na nejvyšší úrovni.

Regenerativní přístup začne nabírat na síle. Firmy budou hledat způsoby, jak svými aktivitami přispět k obnově přírodních ekosystémů, podporovat regenerativní zemědělství, navrhovat budovy, které generují více energie než spotřebovávají, a inovovat produkty tak, aby měly pozitivní dopad na společnost. Vodní stres, kdy poptávka po vodě překračuje její dostupné množství v určité oblasti, nebo kdy její kvalita či spolehlivost ohrožuje ekosystémy, podniky a lidské aktivity, se stane zásadní ESG otázkou a firmy začnou měřit, snižovat a zveřejňovat svou spotřebu vody, aby přispěly k řešení tohoto globálního problému.

Digitální produktové pasy umožní detailní sledování materiálů, emisí a životního cyklu výrobků, což posílí cirkulární ekonomiku a transparentnost vůči zákazníkům. Firmy budou upravovat jazyk ESG komunikace podle politické citlivosti jednotlivých regionů, ale samotné cíle udržitelnosti zůstanou nedotčeny. Měření dopadů se standardizuje a data budou robustnější, srovnatelnější a lépe propojitelná s finanční výkonností.

Jak jsme psali nedávno, udržitelnost už není izolovaným evropským projektem. Naopak se ukazuje, že Evropská unie byla spíše průkopníkem trendu, který dnes nabírá globální rozměr. Udržitelnost se stává novým jazykem globálních financí a taxonomie jeho gramatikou. Státy je zavádějí nejen z environmentálních důvodů, ale také z ryze ekonomických a strategických motivů. 

V širším globálním kontextu se modely udržitelné transformace jasně projeví i v konkrétních politických a strategických rozhodnutích významných ekonomik. Japonsko například v posledních letech výrazně urychluje svou „Green Transformation“ strategii, která se nesoustředí pouze na deklarace, ale přináší systematickou podporu inovacím, investicím a praktickým projektům zaměřeným na čistou energii a dekarbonizaci. Podle vládních plánů by obnovitelné zdroje měly pokrýt kolem 50 % výroby elektřiny do roku 2040 a jaderná energie by měla vyrůst na přibližně 20 %, čímž se usiluje o dlouhodobou energetickou bezpečnost a snížení závislosti na fosilních palivech. 

Kabinet v Tokiu rovněž schválil rozsáhlý investiční program, který od roku 2026 vyčleňuje stovky miliard jenů (desítky miliard korun) na dotace pro firmy využívající čistou elektřinu, včetně podpory bateriových úložišť energie a solárních či větrných projektů v regionálních průmyslových klastrech. Tyto investice snižují rizika kapitálových výdajů a zároveň vytvářejí konkurenceschopné prostředí pro domácí i mezinárodní firmy, které se chtějí zapojit do rychle rostoucího trhu s čistými technologiemi. 

Tyto příklady ukazují, že i když konkrétní cesty a tempo implementace ESG strategií nebo zelených transformací se mohou region od regionu lišit, globální trend posilování udržitelnosti jako klíčového pilíře hospodářské a energetické politiky je nezpochybnitelný. Zatímco některé země spíše testují či pozdržují nové standardy, jiné, jako Japonsko, aktivně vytvářejí podmínky k urychlenému posunu směrem k nízkouhlíkovým ekonomikám. 

Rok 2026 představuje předpověď toho, kam by se udržitelnost mohla ubírat. Není nikdy stoprocentně jisté, zda se všechny trendy naplní, ale jasné je, že není dobré nic nechávat na náhodě. Dnešní svět je nevyzpytatelný a nikdy nevíme, co přinese zítřek, ani kdo či co může ohrozit stabilitu jednotlivých regionů či zdrojů. Připravenost a aktivní řízení rizik jsou proto klíčem k tomu, aby firmy, komunity i jednotlivci mohli čelit nejistotám.