Evropská cirkulární centra mají propojit suroviny, technologie a miliardové investice

Evropa hledá cestu, jak snížit závislost na dovozu surovin, posílit vlastní průmysl a současně omezit množství materiálů, které po prvním použití končí jako odpad. Jednou z odpovědí mají být nadregionální centra pro oběhovost, která propojí průmyslové podniky, recyklační společnosti, výzkumné instituce i veřejnou správu napříč státy. Pro Českou republiku se tím otevírá příležitost podílet se na vzniku nových evropských dodavatelských řetězců. Podmínkou však bude včasná příprava, kvalitní data a schopnost propojit tuzemské průmyslové kapacity s partnery v sousedních zemích.

Evropská unie připravuje koncept center, která mají fungovat jako propojené průmyslové ekosystémy. Jejich podstatou bude společné využívání materiálů, výrobních kapacit, technologií a infrastruktury. Fyzická část má zahrnovat průmyslové klastry, recyklační provozy a technologická zařízení, zatímco digitální platformy mají zajišťovat výměnu informací, identifikaci dostupných surovin a koordinaci investic. Výrobní podnik tak bude moci lépe najít odběratele pro materiál, který dosud považoval za odpad, případně získat druhotnou surovinu od jiného průmyslového subjektu. Vznikne tím prostředí, v němž se mohou materiálové a energetické toky jednotlivých podniků vzájemně doplňovat.

Ekonomický potenciál a současné limity oběhového hospodářství

Proč Evropa takový přístup potřebuje, ukazují také údaje o současném využívání druhotných surovin. V roce 2024 pokrývaly pouze 12,2 % celkové materiálové spotřeby Evropské unie. Oproti roku 2015, kdy jejich podíl dosahoval 11,2 %, jde jen o poměrně mírný posun. Evropský průmysl tak stále ve značné míře spoléhá na primární suroviny, jejichž dostupnost, cena i dodavatelské řetězce mohou být ovlivněny geopolitickým vývojem. Přitom samotná cirkulární ekonomika už dnes představuje významnou hospodářskou oblast. Podle údajů citovaných ve studii INCIEN vytváří přibližně 316 miliard eur hrubé přidané hodnoty ročně, přitahuje investice kolem 131 miliard eur a zaměstnává 4,3 milionu lidí.

Významným impulsem pro rozvoj center má být evropská Dohoda o čistém průmyslu z února 2025. Evropská komise v ní zařadila cirkulární ekonomiku mezi základní pilíře budoucí konkurenceschopnosti evropského průmyslu. Navazovat na ni má Nařízení o oběhovém hospodářství, známé pod anglickým označením Circular Economy Act. Jeho cílem je mimo jiné usnadnit pohyb druhotných surovin a cirkulárních výrobků mezi členskými státy, podpořit jejich nabídku i poptávku a sjednotit některá pravidla pro nakládání s materiály. Právě nadregionální centra mají pomoci přenést tyto záměry do konkrétních průmyslových projektů.

Miliardové investice do pěti prioritních odvětví

Předpokládaný rozsah investic zřetelně ukazuje, že se nejedná o okrajovou iniciativu. Pět prioritních oblastí, mezi které patří stavebnictví, automobilový průmysl, elektronika a informační technologie, textil a plastikářský průmysl, představuje podle studie investiční potřebu přibližně 42 miliard eur ročně. Největší podíl připadá na stavebnictví s 18 miliardami eur, následované automobilovým průmyslem s 10 miliardami eur. Elektronika a informační technologie potřebují kolem 5 miliard eur, textil 6 miliard eur a plastikářský průmysl 2 miliardy eur ročně. Celková investiční mezera evropského oběhového hospodářství přitom podle odhadů Evropské investiční banky a Evropské komise dosahuje do roku 2040 přibližně 82 miliard eur ročně.

Zajímavou inspiraci přinášejí zahraniční zkušenosti, které ukazují, že propojení průmyslových podniků může mít velmi konkrétní ekonomické i environmentální výsledky. Jedním z nejznámějších příkladů je dánský Kalundborg, kde se postupně vytvořil systém průmyslové symbiózy. Podniky zde vzájemně využívají vedlejší produkty, energii, vodu a další materiálové toky. To, co pro jeden provoz představuje přebytek, může být pro jiný hodnotnou vstupní surovinou. Podobný princip se rozvíjel také ve Velké Británii prostřednictvím Národního programu průmyslové symbiózy NISP, který podporoval vyhledávání příležitostí ke společnému využívání zdrojů mezi podniky.

Výrazné výsledky přinesly také jihokorejské eko průmyslové parky. Program realizovaný v letech 2005 až 2019 zahrnoval 12 regionů a 105 průmyslových parků. Podle údajů jihokorejské státní agentury KICOX přinesl ekonomické přínosy přesahující 26 miliard korun, podpořil soukromé investice v hodnotě téměř devíti miliard korun a přispěl ke vzniku 848 pracovních míst. Vedle ekonomických výsledků se podařilo ušetřit energii odpovídající 1,35 milionu tun ropného ekvivalentu, snížit emise oxidu uhličitého o 6,48 milionu tun a uspořit více než 74 milionů tun vody. Tyto výsledky ukazují, že průmyslová symbióza může být přínosná nejen pro jednotlivé společnosti, ale také pro celé regiony.

Česká republika má co nabídnout, potřebuje však jasný plán

Pro Českou republiku má iniciativa mimořádný význam. Podle studie Nadregionální centra pro oběhovost, kterou aktuálně publikoval INCIEN, je druhou nejprůmyslovější ekonomikou Evropské unie z hlediska podílu průmyslu na hrubé přidané hodnotě a současně pátou emisně nejnáročnější ekonomikou EU v přepočtu na obyvatele. Právě vysoká koncentrace zpracovatelského průmyslu vytváří předpoklady pro rozvoj materiálových vazeb mezi jednotlivými odvětvími. Zároveň však ukazuje, jak velký prostor existuje pro snižování spotřeby primárních surovin, energetické náročnosti a emisí.

Jednou z nejvýznamnějších oblastí je plastikářský průmysl. Česká republika disponuje řadou zavedených recyklačních podniků, jejich další rozvoj však komplikuje nedostatek komplexních informací o skutečných materiálových tocích. Studie upozorňuje například na to, že data společnosti EKO-KOM pokrývají přibližně čtvrtinu celkové spotřeby plastů napříč průmyslovými odvětvími. Bez přesnější znalosti množství, druhů a kvality plastových materiálů je obtížné plánovat potřebné kapacity a zajistit dostatek kvalitních recyklátů pro výrobce. Nadregionální centrum by mohlo propojit již existující recyklační infrastrukturu, sjednotit informace o materiálových tocích a pomoci podnikům lépe reagovat na budoucí poptávku.

Významnou příležitost představuje také automobilový průmysl. Nová evropská pravidla pro oběhovost vozidel počítají s postupným zaváděním povinného podílu recyklovaných plastů v nových automobilech. Od roku 2032 má u nových typů vozidel dosahovat 15 % a od roku 2036 se zvýšit na 25 %. Nejméně pětina požadovaného recyklovaného obsahu přitom musí pocházet z vozidel s ukončenou životností. To vytváří potřebu vybudovat odpovídající recyklační kapacity a propojit automobilky, jejich dodavatele a zpracovatele materiálů. Významnou pozici v tomto procesu může získat domácí výrobce automobilů Škoda Auto, která má potenciál koordinovat část dodavatelského řetězce a podpořit vznik nových materiálových vazeb také ve spolupráci se Saskem.

Stavebnictví a skrytý potenciál průmyslových areálů

Ve stavebnictví je situace poněkud odlišná. Česká republika má poměrně dobře zajištěné zpracování velkoobjemových materiálů, jako jsou beton, zemina, ocel nebo hliník. Mnohem méně přehledné jsou však materiálové toky dřeva, plastů, sádrokartonu a izolačních materiálů. Chybějí také dostatečné informace o tom, jak se stavební a demoliční odpady skutečně využívají a jaká část končí na skládkách, v recyklaci nebo v zásypech. Pomoci by mohly předdemoliční audity, které ještě před zahájením bouracích prací zmapují materiálové složení objektů a umožní připravit jejich další využití.

Velký potenciál přitom představují i druhotné suroviny uložené v bývalých průmyslových areálech a těžebních oblastech. Studie upozorňuje zejména na Moravskoslezský kraj, kde se nacházejí významné zásoby materiálů z dřívější průmyslové činnosti a uhelné energetiky. Jejich systematické využívání by mohlo podpořit výrobu stavebních materiálů s nižší uhlíkovou stopou a snížit potřebu těžby primárních surovin. Další příležitostí je spolupráce s Polskem při využívání velkých úložišť druhotných surovin v příhraničních oblastech.

Čisté technologie a role digitální infrastruktury

Podobné možnosti se otevírají také v oblasti čistých technologií. Česká republika má podle autorů studie dobré předpoklady pro rozvoj technologií pokročilého třídění odpadů s využitím umělé inteligence, chemické recyklace plastů, hydrometalurgického zpracování bateriových materiálů nebo renovací stavebního fondu. Propojení výzkumných institucí, technologických společností a průmyslových podniků by mohlo urychlit zavádění těchto řešení do praxe a současně posílit exportní potenciál českých firem.

Důležitou součástí připravovaných center by měla být také digitální infrastruktura. Digitální produktové pasy umožní postupně shromažďovat informace o materiálovém složení výrobků, jejich původu, opravitelnosti a možnostech dalšího využití. Pro podniky to může znamenat lepší přehled o dostupných materiálech, jejich vlastnostech a environmentálních parametrech. Vznikající digitální platformy mohou zároveň propojit nabídku druhotných surovin s poptávkou průmyslových odběratelů. Takový systém by usnadnil plánování výroby, investic i přeshraniční obchod s recyklovanými materiály.

Nezbytnost národní strategie pro strukturální obnovu

Autoři studie upozorňují, že úspěch českého zapojení bude záviset především na schopnosti státu připravit jasnou národní strategii. Tu by měly společně koordinovat Ministerstvo průmyslu a obchodu a Ministerstvo životního prostředí. Dokument doporučuje vymezit prioritní průmyslová odvětví, vhodné lokality, potřebnou infrastrukturu, zapojené podniky a výzkumné instituce i možnosti financování. Navrhovaný časový rámec přípravy strategie počítá s lety 2026 a 2027.

Zvláštní význam může mít využití bývalých uhelných a průmyslových oblastí. Ty disponují průmyslovou infrastrukturou, dopravním napojením i zkušenostmi s energeticky a materiálově náročnou výrobou. Jejich další rozvoj prostřednictvím cirkulárních technologií by mohl přispět k hospodářské obnově regionů a vytvoření nových pracovních příležitostí. Podmínkou bude také návaznost na evropské investiční programy, včetně připravovaného Evropského fondu pro konkurenceschopnost pro období 2028 až 2034.

Podstatné je přitom správně chápat samotný koncept nadregionálních center. Nemusí vzniknout jako jeden rozsáhlý průmyslový areál, do něhož se soustředí všechny technologie a podniky. Podle studie může jít o distribuovanou síť specializovaných provozů a kapacit v několika regionech, které budou propojeny společným systémem spolupráce a výměny dat. Takové řešení umožní využít již existující infrastrukturu, zkušenosti recyklačních společností i průmyslové vazby se sousedními státy.

Zásadní přínos této iniciativy spočívá v širším pohledu na materiály a jejich ekonomickou hodnotu. Recyklace je důležitou součástí cirkulární ekonomiky, ale její potenciál se naplno projeví až ve spojení s ekodesignem, opravami, repasováním, opětovným používáním a prodlužováním životnosti výrobků. Právě v těchto oblastech mohou vznikat nové podnikatelské příležitosti, technologické inovace a pracovní místa.

Dokument ke stažení:

Nadregionální centra pro oběhovost