LCA-IWM – nástroj usnadňující rozhodování při hodnocení udržitelnosti systémů odpadového hospodářství

Navzdory pokroku, který evropská patnáctka učinila, objem většiny toků odpadu stále roste. Očekává se, že do roku 2020 se tvorba odpadů zdvojnásobí. Nejtíživěji dopadá problém odpadů na velká města, zejména jejich hustě obydlené zóny, kde možnosti minimalizace odpadů, např. kompostováním biologické frakce, jsou omezeny, a nedostatek volného prostoru významně limituje infrastrukturu odpadového hospodářství. Špatně nastavený systém odpadového hospodářství může způsobit obyvatelům měst vážné obtíže.

V době před rozšířením EU bylo možno pozorovat mezi členy tehdejší patnáctky a regiony velkou diskrepanci v implementaci odpadové politiky. Například v severských zemích bylo tříděno průměrně 20 % odpadu, kdežto v jižních pouze 5 %. Některé členské země EU 15 (např. Německo) dosáhly vyššího stupně recyklace obalových odpadů než byly cílové hodnoty, zatímco jiné země, jako Portugalsko, Řecko, Francie a Španělsko, takového pokroku nedosáhly.
Ještě obtížnější situace v odpadovém hospodářství existovala v nových členských státech. Tyto země podstoupily proces harmonizace svých národních environmentálních zákonů s politikou EU a v následujících letech byly povinny splnit řadu požadavků, aby vyhověly evropskému standardu. Jedním z hlavních úkolů bylo vytvořit plány odpadového hospodářství na místní, regionální a celostátní úrovni. Dalším, obtížnějším úkolem byla jejich realizace. Nejobtížnější problém velkých měst zde byl spojen s jejich infrastrukturální, demografickou a sociální složitostí.
Naplnění národních environmentálních a odpadových zákonů, které byly harmonizovány s odpadovou politikou EU, je možno dosáhnout mnoha způsoby. Zkušenosti jednotlivých států ukázaly, že některá řešení mohou být účinnější a udržitelnější než jiná. Výběr nejlepšího modelu odpadového hospodářství vyžaduje vzít v úvahu mnoho aspektů (environmentálních, ekonomických a sociálních). Vznikla tudíž potřeba vyvinout komplexní hodnoticí metodu, která by umožnila nalézt optimální volbu typu hospodářství pro konkrétní situaci.
Běžnou chybou vyskytující se při plánování odpadového hospodářství je nepřesný odhad budoucích trendů tvorby odpadů. Tak se stalo, že v celé EU byla postavena mnohá zbytečně velká zařízení na zpracování odpadů s přehnaně velkou kapacitou. Nepředvídané snížení množství komunálního odpadu a změny v jeho složení měly za následek, že řada zařízení využívá svou kapacitu pouze částečně a jejich provoz je tudíž velmi drahý. Zvláště v nových členských zemích a v jihoevropských státech chybí údaje o charakteristice tvorby odpadů.

Projekt LCA-IWM
V reakci na výše uvedené potřeby poskytla Evropská komise v rámci 5. rámcového programu v roce 2002 grantovou podporu výzkumnému projektu s názvem Využití metody hodnocení životního cyklu při rozvoji integrovaných strategií odpadového hospodářství pro města a regiony s rychle rostoucí ekonomikou (LCA-IWM).
Hlavním cílem projektu LCA-IWM bylo vyvinout nástroje pro (i) plánování nových a (ii) optimalizaci stávajících systémů odpadového hospodářství v evropských městech. Hlavními oblastmi aplikace jsou regiony s rychle rostoucími ekonomikami, což jsou (i) nové členské státy a (ii) jihoevropské státy. Tyto země mají společné to, že procházejí rychlým hospodářským rozvojem, majícím za následek významný vzrůst množství odpadu, a zároveň jejich systémy odpadového hospodářství dosud vyžadují vynaložit mnoho úsilí, aby se dostaly na nejmodernější evropskou úroveň. Navrhovaný podpůrný rozhodovací nástroj by však měl být použitelný i v kterémkoliv jiném evropském regionu pro optimalizaci a/nebo hodnocení odpadového hospodářství.
Koordinátorem projektu LCA-IWM byla Katedra odpadového hospodářství Technické univerzity v Darmstadtu. Více informací o výsledcích projektu lze nalézt v Příručce plánování a optimalizace odpadového hospodářství (Den Boer, E., Den Boer, J., Jager, J.: Waste Management Planning and Optimisation – Handbook for Municipal Waste Prognosis and Sustainability Assessment of Waste Management Systems. Ibidem Verlag, Stuttgart (2005), Germany.) a na webové stránce projektu https://www.lca-iwm.net.

Hodnotící nástroj LCA-IWM – obecně
Během projektu (2002 – 2005) byly vyvinuty dva nástroje pro podporu rozhodování:
- prognostický nástroj pro komunální odpad,
- nástroj pro hodnocení systému odpadového hospodářství.
Tento článek se zaměřuje jen na hodnotící nástroj, který má sloužit jako podpůrný nástroj při plánování odpadového hospodářství. Umožňuje modelovat scénáře odpadového hospodářství na komunální úrovni. Konečným cílovým uživatelem je komunální úředník, odpovědný za plánování odpadového hospodářství, který se snaží získat lepší odhad možných dopadů svých rozhodnutí. Proto byly vyvinuty moduly představující jednotlivé procesy, jako je shromažďování odpadů, sběr, transport a zpracování. Pomocí těchto modulů si uživatel sestaví scénáře, které chce použít pro svou obec. Vyhodnocovací část tohoto nástroje tvoří environmentální, ekonomické a sociální systémy.
Základem pro vyhodnocení jsou kritéria udržitelnosti a jejich kvantitativní indikátory (parametry), které jsou tímto nástrojem vypočítány. Vyhodnocovací část tedy obsahuje algoritmy umožňující výpočet environmentální, ekonomické a sociální účinnosti (výkonnosti) daného scénáře. Nezbytnými vstupy pro výpočet výkonnostních indikátorů jsou katalogová data, jako jsou emise (pro hodnocení životního prostředí) a ceny (pro ekonomické hodnocení). Tyto vstupy jsou odvozeny z modulů odpadově-hospodářských procesů. Výsledné indikátory jsou pro každý scénář seřazeny a tvoří konečný výsledek, z nějž si uživatel může vybrat optimální scénář pro svou konkrétní obec.
Pro vyhodnocovací nástroj je nutné velké množství vstupních dat. Hodnoty pro většinu z těchto vstupů již nástroj obsahuje. Přitom existují dvě úrovně těchto předem nastavených dat. Pro většinu vstupních hodnot je v rozhraní vyhodnocovacího nástroje nabízen standard. Ten lze použít v případě, že uživatel nemůže opatřit svou vlastní hodnotu. V jednotlivých modulech pak existuje mnoho předem nastavených (standardních, defaultních) hodnot, které mohou být změněny pokročilejšími uživateli.
V následujícím textu jsou stručně představeny základní moduly vyhodnocovacího nástroje pro systém odpadového hospodářství.

Hodnotící nástroj LCA-IWM – základní moduly
Obecné
Na obrázku 1 je obecný přehled integrovaného systému odpadového hospodářství včetně všech možností zpracování odpadu, tj. způsobů, které si uživatel hodnotícího nástroje může zvolit pro jednotlivé podíly odpadu. Následuje nejprve vysvětlení, jak se stanoví kvantita shromážděného odpadu, a pak je krátce představen každý ze znázorněných modulů. Výpočetní metody, základní předpoklady a použité metodologie pro každý z modulů jsou detailně popsány v instrukcích k projektu LCA-IWM, dostupných na webových stránkách projektu.

Účinnost sběru odpadu
Prognostický nástroj stanovuje množství vytvořeného odpadu pro všechny jeho příslušné podíly v roce hodnocení. Existuje řada faktorů, které ovlivňují to, jak je frakce odpadu tříděna:
- motivace (jsou občané motivováni ke třídění odpadu?);
- schopnost (jsou občané tělesně a duševně schopni třídit odpad?);
- příležitost (mají občané možnost třídit odpad?).
Jestliže kterýkoliv z těchto tří faktorů se uplatňuje málo, třídění bude minimální. Obce se tradičně zaměřují na optimalizaci příležitostí pro občany tím, že nabízejí technická zařízení systémů odpadového hospodářství. Jsou k dispozici nádoby na odpad a sběrové služby pro různé frakce odpadu. Na motivaci a schopnosti občanů je kladen menší důraz.
V projektu LCA-IWM byla analyzována účinnost sběru tříděného odpadu v evropských městech. Jelikož kvantifikace výše zmíněných faktorů pro předpověď účinnosti sběru odpadu není reálně proveditelná, byl použit jiný přístup. Dosažitelná úroveň množství recyklovatelného odpadu tříděného v místě vzniku může být lépe a realističtěji odhadnuta spíše na základě zaznamenané zkušenosti než pomocí teoretických přístupů.
V celé Evropě byl tedy proveden výzkum účinnosti sběru pro různé systémy odpadového hospodářství. Tím se ozřejmilo, že v rámci Evropy v současné době existuje široké spektrum dat o charakterizaci odpadů a metodách sběru. Předpokládalo se, že zkušenosti s vývojem úrovně sběru získané v pokročilých systémech sběru (např. v Německu a Rakousku) mohou být přeneseny do sběrových systémů, které jsou stále ještě ve stádiu rozvoje (např. v nových členských zemích), a kde je v současnosti podíl tříděných frakcí odpadu na nízké úrovni. V tomto výzkumu byly brány v úvahu následující faktory:
- (hmotnostní) množství u jednotlivých tříděných a netříděných frakcí odpadů;
- doložené třídicí analýzy zbytkového odpadu;
- všeobecný socio-ekonomický stav města.
Účinnost sběru frakce odpadu se získá jako podíl vytříděného množství a celkově vyprodukovaného množství této frakce (tj. vytříděná frakce plus množství frakce ve zbytkovém odpadu získané z dat z třídicích analýz). Průměrná hodnota úrovní sběru u nejpokročilejších systémů odpadového hospodářství (předpokladem bylo, že se to týká měst v nejbohatších zemích: Německu, Francii, Irsku, Spojeném království, Itálii a Nizozemí) sloužila pro ostatní města jako „cílová hodnota“, které by mělo být dosaženo do 10 let po implementaci schématu tříděného sběru. Nejvyšší procento dosažené v této skupině zemí alternativně posloužilo jako „optimální hodnota“ (tabulka)

U měst s méně rozvinutým systémem odpadového hospodářství se předpokládá, že dosáhnou „cílových“ a „optimálních“ hodnot lineárním způsobem do 10 let realizace tříděného sběru uvažované frakce odpadu. Na základě výše zmíněných uživatelských vstupů a předpokladů jsou určeny toky tříděného odpadu.

Shromažďování odpadů
Shromažďování odpadů počíná v okamžiku, kdy odpad z domácnosti opouští domácnost a vstupuje do systému odpadového hospodářství. Odpad je dočasně skladován v popelnicích, kontejnerech nebo pytlích do doby, než dojde ke sběru (odvozu).
Pro výpočet počtu nutných nádob a kontejnerů jsou všechny toky odpadu pojednány stejně. Táž metoda výpočtu je použita jak pro již realizované toky tříděného odpadu, tak i toky plánované. Pro již existující sběr, třebaže jsou již známa skutečná čísla, se stanoví hypotetický počet popelnic a kontejnerů. Tak se zabrání jakémukoliv upřednostňování ať již existujících nebo plánovaných toků sběru. Důsledkem tohoto přístupu je, že modelové počty se mohou odchylovat od skutečně realizovaných nebo pečlivě plánovaných sběrových schémat.
Při úvaze o hlavních sběrových tocích v rámci systému odpadového hospodářství, kterými jsou zbytkový (směsný) odpad, papír a karton, sklo, kovy, plasty a kompozity (např. nápojové kartony), obalový materiál a bioodpad, může uživatel vybrat až tři různé typy dočasného uskladnění:
- sběr do pytlů (sběr od kraje chodníku/odvozný systém);
- sběr do nádob s objemem menším než 500 litrů (převážně sběr od kraje chodníku/odvozný systém);
- sběr do kontejnerů s objemem větším než 500 litrů (sběrná hnízda, sběrné dvory).
Pro každý z těchto tří sběrových modelů (pytle, malé a velké sběrné nádoby) může uživatel hodnoticího nástroje vybrat jeden z uvedených typů, který je výlučně (nebo převážně) používán v daném městě (pro každý tok odpadů).
Zbývající čtyři typy odpadů (zahradní odpad, nebezpečný odpad, elektrický odpad a objemný odpad) se obvykle nesbírají do pytlů nebo nádob kvůli své objemnosti nebo kvůli tomu, že je důležité je sbírat centrálně, jako je tomu u nebezpečného odpadu. Z toho důvodu se používá mnoho různých typů velkoobjemových kontejnerů. Jelikož největší spotřeba materiálu a největší finanční náklady při shromažďování odpadů souvisejí s užíváním nádob, pokládalo se za přijatelné zanedbat použití velkoobjemových kontejnerů.
Odhad nezbytného počtu nádob a pytlů závisí na následujících parametrech:
- procento obyvatel používajících pytle, nádoby do objemu 500 litrů nebo kontejnery s objemem větším než 500 litrů;
- frekvence sběru pro každý typ dočasného skladování, sektor a frakci;
- průměrná rychlost naplnění popelnic: tento korekční faktor bere v úvahu fakt, že ne při každém sběrovém/svozovém cyklu bývají popelnice zcela naplněny;
- hustota každé frakce odpadu (konstantní parametry).
Na základě těchto vstupů a množství tříděných odpadů je možné vypočítat nezbytný počet popelnic.

Sběr a transport
Sběr a transport zahrnují:
- sběr tříděného a směsného pevného odpadu a recyklovatelného odpadu v městské oblasti;
- transport shromážděného odpadu a recyklovatelného odpadu ke zpracování či odstranění.
Model, použitý ve vyhodnocovacím nástroji, byl vytvořen pro realistický odhad:
- nezbytných transportních vzdáleností (jako základ pro výpočet spotřeby paliva a sociálních dopadů, např. hluku);
- času nezbytně vynaloženého pro sběr a transport (pro odhad osobních nákladů); a konečně;
- požadované kapacity vozového parku (např. pro výpočet pořizovacích nákladů).
Přesun z místa dočasného uskladnění do zpracovatelského zařízení nebo na skládku se skládá ze dvou procesů:
- sběr spočívá ve vyprázdnění nádob a kontejnerů a/nebo naložení pytlů v obytném areálu;
- jako transport je označován odvoz shromážděného odpadu do příslušného zařízení nebo zpracovatelského závodu.
Byly uvažovány dva obecné případy logistického řízení pro definovanou frakci odpadu:
1. sběr a překládka na překladišti před transportem;
2. sběr a přímý transport do zařízení nebo na skládku.
Uživatel může upřesnit sběrové a transportní schéma následujícím způsobem:
Pro každý sektor:
- průměrná vzdálenost mezi provozní základnou a prvním odběrovým místem v definovaném sektoru;
- průměrná vzdálenost mezi (případným) překladištěm a prvním odběrovým místem v definovaném sektoru;
- průměrná vzdálenost mezi (případným) překladištěm a základnou.
Pro každou odpadovou frakci a sektor:
- upřesnění, zda pro tuto frakci má být použito překladiště nebo ne;
- průměrná vzdálenost mezi překladištěm a určeným zařízením (případ 1);
- průměrná vzdálenost mezi sektorem a určeným zařízením (případ 2).

Zpracování, recyklace a konečné uložení
Následující procesy zpracování odpadu byly modelovány pomocí vypracovaného vyhodnocovacího nástroje:
- kompostování vytříděného organického odpadu;
- anaerobní digesce vytříděného organického odpadu;
- aerobní mechanicko-biologické úprava (MBÚ) směsného/zbytkového odpadu;
- anaerobní MBÚ směsného/zbytkového odpadu;
- spálení směsného/zbytkového odpadu spojené s výrobou energie;
- recyklace vytříděných materiálů: papír a lepenka, sklo, kovy, plasty, obalový odpad, směsné suché recyklovatelné materiály a elektrický a elektronický odpad;
- skládkování směsného/zbytkového odpadu.
Tyto technologie zvolené pro modelování jsou v moderních evropských systémech odpadového hospodářství nejběžnější. Jsou pokládány za nejmodernější, ale také již široce ověřené metody zpracování.
Vstupní data týkající se chemických vlastností odpadů jsou základem pro modelování hmotnostní bilance procesů zpracování odpadů. Chemické složení určuje důležité vlastnosti odpadů, jako je rychlost biodegradace nebo obsah energie. Obsah kontaminantů (znečišťujících příměsí) v odpadu (těžké kovy, chloridy, fluoridy apod.) snižují kvalitu produktů vyrobených z odpadu. Ve vyhodnocovacím nástroji jsou vlastnosti odpadu obsaženy jako předem nastavené hodnoty, většinou založené na údajích z Německa. Pro všechny frakce odpadu, ať již vytříděné nebo zbytkové, jsou v nástroji k dispozici charakteristiky jako je obsah vody a organických látek, degradabilita a obsah kontaminantů. Organické odpady se rozlišují na tříděné a zbytkové.
Moduly využití a odstranění pro zbytkové/směsné odpady a organický odpad závisejí na detailním složení vstupního toku odpadu. Recyklační moduly závisejí na množství a kvalitě jednotlivých dílčích toků odpadu na vstupu (např. papír kvality pro de-inking, lepenka a frakce s kontaminovaným papírem a lepenkou). Předpokládá se, že detailní složení těchto dílčích toků neovlivní dopady recyklačního systému na životní prostředí.

Zpracování organického odpadu: digesce a kompostování
Ve vyhodnocovacím nástroji jsou dostupné dvě možnosti zpracování organického odpadu: digesce a kompostování.
Modul digesce je založen na termofilním jednostupňovém procesu, který je nejběžnějším typem digesce bioodpadu v Německu. Třebaže materiály s příznivou strukturou, mezi něž zahradní odpad většinou patří, jsou v principu vhodnější pro kompostování, mohou být rovněž zpracovány digescí, zejména suchým digestivním procesem. V digestivním modulu je jak bioodpad, tak i zahradní odpad přípustným vstupem. Jestliže však celkovým vstupem je převážně materiál s příznivou strukturou (dřevní hmota, celulóza), přednostní volbou zpracování je kompostování.
Modul Kompostárna popisuje kompostovací proces jako dvojstupňovou technologii: (i) intenzivní kompostování v kompostovacích boxech a (ii) proces zrání v řádcích v kompostovací hale. Vznikající plyny mohou být zpracovány v biofiltru.
Odpadní voda jak z digesce, tak i z kompostování se upravuje a vzniklý kompost se aplikuje do zemědělské půdy, čímž se nahrazují umělá hnojiva a rašelina. Navíc, ukládání části uhlíku do půdy se počítá jako vázání uhlíku (sekvestrace).

Zpracování zbytkového/směsného odpadu: mechanicko-biologické předzpracování
Ve vyhodnocovacím nástroji lze volit mezi dvěma mechanicko-biologickými úpravami (MBÚ): aerobní a anaerobní. Na obrázku 2 jsou schématicky znázorněny modelové volby MBÚ pro zbytkový/směsný odpad.
Oba moduly jsou plně uzavřeny a skládají se z mechanické úpravy s oddělením vysoce energetické lehké frakce a biologického zpracování zbývajícího odpadu před uložením na skládku. Biologický proces v aerobním MBÚ je veden v provzdušňovaných řádcích s týdenní frekvencí obracení materiálu. Při této volbě nastává v těchto řádcích intenzivní rozklad a aerobní stabilizace.
V anaerobní MBÚ obsahuje biologický proces fermentační stádium, produkující bioplyn. Konečný produkt těchto procesů – stabilizovaná nízko energetická frakce – může být skládkován nebo vyhovuje-li, může být použit pro rekultivaci. Vysoko energetická frakce může být po vyčištění použita buď jako náhradní palivo v cementárně nebo energeticky využit ve spalovně.

Recyklace
Materiály získané z domovního odpadu mohou být použity k náhradě prvotních (panenských) materiálů při výrobě, což může znamenat celkovou úsporu surovin, spotřeby energie a emisí do vzduchu, vody a půdy. Moduly vyhodnocovacího nástroje umožňují pro každou frakci domácího odpadu, tj. papíru a lepenky, skla, kovů, plastů a kompozitů, obalů/směsných suchých recyklovatelných materiálů a elektrického odpadu, vypočítat výsledné environmentální zisky a/nebo dopady některých navržených procesů materiálové recyklace.
Všechny moduly berou v úvahu environmentální zátěž a dopady recyklačních procesů, jakož i zisky plynoucí z toho, že se nahradí část výroby panenských materiálů. Předpokládá se, že recyklační procesy mají v celé Evropě zhruba stejné dopady a že detailní složení dílčích frakcí nevykazuje žádný rozdíl (např. kontaminace lepenky je táž pro všechny země).
Frakce pro recyklaci se třídí a upravují v zařízení na úpravu odpadů a převážejí do finálních recyklačních zařízení. Odpad z třídicích procesů může být skládkován a/nebo spalován (uživatelská volba).
Obaly/suché směsné recyklovatelné materiály. Vyhodnocovací nástroj je také požitelný pro aplikaci na sběr a zpracování společně sbíraných obalů či suchých recyklovatelných materiálů. Tento modul je kombinací čtyř recyklačních modulů pro papír a lepenku, sklo, kovy, plasty a kompozity, a může být použit jako jejich alternativa.
Elektrické a elektronické zařízení. Detailní modelování recyklace a odstraňování odpadů z elektrických a elektronických zařízení (WEEE) je velmi složité a je zcela mimo rámec tohoto nástroje a projektu. V tomto modulu se tedy používá zjednodušený přístup, který pokrývá pouze část těch environmentálních aspektů, které jsou brány v úvahu u jiných modulů. Tato alternativa poskytuje odhad rozdílů v environmentálních ziscích mezi recyklací WEEE a jejich odstraněním skládkováním.

Zpracování a odstraňování zbytkových/směsných odpadů: spalování a skládkování
Toky odpadů, a to jak primární (ze sběru zbytkového/směsného domácího odpadu), tak i sekundární (výstup z MBÚ a frakce vyřazené z recyklačních a zpracovatelských zařízení) mohou být směrovány do spalovny nebo na skládku, která je poslední možností odstranění. Na obrázku 3 jsou schématicky znázorněny toky materiálů a energií při spalování a skládkování.
Spalovací technologie zvolená pro modelování je vybavená roštovým topením, energie vstupujícího odpadu se mění na elektřinu a teplo. Pro čištění kouřových plynů se používají následující zařízení:
1. elektrostatický odlučovač, v němž se odděluje prach a popílek (a odstraňuje se jako nebezpečný odpad);
2. zařízení na skrápění kouřových plynů pro odstranění fluorovodíku, chlorovodíku a těžkých kovů;
3. zařízení pro odstranění oxidu siřičitého skrápěním suspenzí hydroxidu vápenatého;
4. filtr s koksovým absorbérem pro odstranění dioxinů/furanů;
5. selektivní katalytická redukce (SCR katalyzátor) pro denitrifikaci.
Uživatel může pro získání kovů ze strusky zvolit jednoduchou technologii mechanického zpracování, jejíž pomocí lze oddělit Fe, Cu a Al. Po oddělení kovů lze strusku použít pro stavební účely. Alternativně lze strusku skládkovat.
Modul „Skládka“ popisuje moderní skládku, na kterou se ukládá odpad z domácností a odpad tomuto podobný.Vstupující odpad zahrnuje hrubý odpad, frakci MBÚ a zbytky ze zařízení na úpravu odpadu. Emise ze skládek jsou dvojího druhu: výluhy a skládkový plyn. Předpokládá se, že skládka je vybavena systémy pro jímání plynu i výluhů. V předem nastaveném uspořádání se plyn odebírá od začátku provozování skládkové buňky do doby deseti let po jejím uzavření. Odebíraný plyn může být buď použit k výrobě energie nebo spalován v bezpečnostním plameni.
Podobně je předem nastaven sběr a zpracování výluhu od začátku provozování skládkové buňky do doby 50 let po jejím uzavření.

Případové studie
V průběhu posledního roku řešení projektu byl vyvinutý hodnoticí nástroj LCA-IWM testován v pěti evropských městech, v Rees ve Španělsku, Nitře na Slovensku, Wroclavi v Polsku, Xanthi v Řecku a Kaunasu v Litvě. Tato města se v blízké době chystají zlepšit a rozvíjet své odpadové hospodářství a proto různé varianty rozvoje byly modelovány pomocí LCA-IWM v těchto studiích.
Výsledky případových studií byly poskytnuty představitelům těchto měst k využití pro optimalizaci jejich plánů odpadového hospodářství. Případové studie a jejich výstupy jsou uvedeny v úvodu citované Příručce plánování a optimalizace odpadového hospodářství. Překlad příručky do všech pěti jazyků studovaných měst je volně dostupný na internetových stránkách projektu (www.lca-iwm.net).
Článek je zkrácený překlad příspěvku J. den Boer et al.: LCA-IWM: A decision support tool for sustainability assesment of waste management systems. Waste management 27 (2007), str. 1032 –1045. Překlad: RNDr. Jiří Podešva, CSc.

Zdroj: OF 5/2008