Více času na podstatné
Lesy drží otěže naší budoucnosti klimatu mnohem víc, než si uvědomujeme
Když se řekne les, většina lidí si představí vysoké stromy, vůni jehličí a zelené koruny pohlcující oxid uhličitý z atmosféry. Jenže skutečná síla lesů se z velké části ukrývá tam, kam lidské oko běžně nedohlédne. Hluboko pod povrchem vzniká nenápadný svět, který rozhoduje o schopnosti krajiny zadržovat vodu, živit stromy, podporovat život a zpomalovat klimatickou změnu. Právě lesní půdy představují jeden z nejcennějších přírodních pokladů současnosti a jejich význam je mnohem větší, než si většina společnosti uvědomuje.
Jakmile vstoupíme do lesa, automaticky zvedáme oči vzhůru. Obdivujeme mohutné kmeny, koruny mizící vysoko nad hlavou i zelené moře listů a jehličí. Jen málokdo si však uvědomuje, že o osudu lesa se nerozhoduje nad námi, ale pod našima nohama. Lesní půda je živý systém tvořený organickou hmotou, kořeny, houbami, bakteriemi a miliony dalších organismů, která zajišťuje koloběh živin, ovlivňuje růst porostů a funguje jako jeden z největších zásobníků uhlíku na Zemi.
V celosvětovém měřítku obsahují půdy více uhlíku než veškerá vegetace a atmosféra dohromady. Lesní ekosystémy navíc uchovávají přibližně sedmdesát procent světových zásob půdního uhlíku. Každá tuna, která zůstane bezpečně uložena v půdě, nepřispívá k dalšímu zvyšování koncentrace oxidu uhličitého v ovzduší.
Význam lesních půd však nelze měřit jen množstvím uloženého uhlíku. Organická hmota zlepšuje strukturu půdy a její schopnost vsakovat srážkovou vodu. Díky tomu voda neodtéká okamžitě z krajiny, ale vytváří zásobu pro období sucha. Současně pomáhá tlumit následky přívalových dešťů a omezuje rychlý povrchový odtok. Zdravá lesní půda tak plní dvě klíčové funkce zároveň. Váže uhlík a zadržuje vodu.
Pochopení těchto procesů je dnes důležitější než kdykoli dříve. Česká republika patří mezi země s mimořádně rozsáhlým systémem sledování lesních půd. Národní lesnický institut provádí půdní monitoring nepřetržitě již více než sedmdesát let. První zdokumentované rozbory pocházejí z roku 1953. Za tu dobu vzniklo více než 48 tisíc typologických záznamů a desítky tisíc laboratorních analýz půdních vzorků.
V současnosti jsou k dispozici data z pravidelné sítě monitorovacích ploch rozprostřených po celé republice. Nový výzkumný program pracuje s 221 plochami navázanými na mezinárodní monitoring lesů, přičemž zahrnuje i analýzy DNA půdních hub a bakterií. Díky tomu lze sledovat nejen množství uhlíku, ale také procesy, které rozhodují o jeho ukládání nebo uvolňování.
Výsledky dlouhodobých měření přinášejí zajímavý obraz vývoje českých lesních půd. Analýza dat od konce šedesátých let ukazuje, že obsah organického uhlíku v půdních horizontech po období poklesu v sedmdesátých a osmdesátých letech dlouhodobě roste. V nejvrchnější vrstvě půdy se například zvýšil z hodnot kolem 4,2 procenta na téměř 5,9 procenta na začátku nového tisíciletí. Růst obsahu uhlíku byl zaznamenán i v hlubších vrstvách půdního profilu, což naznačuje postupnou akumulaci uhlíku v celém půdním systému.
Přesto existuje jeden zdánlivý paradox. Zatímco obsah uhlíku v mnoha půdách dlouhodobě narůstal, celkové zásoby uhlíku v lesních půdách České republiky mezi lety 2011 až 2020 poklesly. Národní inventarizace lesů zjistila snížení o 7,07 procenta. V období 2011 až 2015 obsahovaly lesní půdy přibližně 281,6 milionu tun organického uhlíku. O pět let později to bylo 261,7 milionu tun.
Za tímto vývojem stojí mimořádně náročné období, které české lesy zažily. Kombinace dlouhodobého sucha, vysokých teplot a rozsáhlé kůrovcové kalamity zasáhla lesní ekosystémy v nebývalém rozsahu. Podle odborníků byla epizoda sucha v letech 2015 až 2018 nejsilnější za posledních přibližně 2 100 let. Následné odumírání porostů výrazně ovlivnilo uhlíkovou bilanci krajiny. Lesy, které byly po desetiletí významným pohlcovačem uhlíku, se v letech 2018 až 2022 dočasně staly zdrojem emisí oxidu uhličitého.
Pozornost si zaslouží také život ukrytý v půdě. Moderní výzkumy ukazují, že složení lesních porostů významně ovlivňuje činnost mikroorganismů, které rozhodují o rozkladu organické hmoty a ukládání uhlíku. Výsledky naznačují, že listnaté porosty často podporují vyšší podíl uhlíku zabudovaného do mikrobiální biomasy než porosty jehličnaté. To znamená, že druhová skladba lesa může mít vliv nejen na jeho vzhled a odolnost, ale i na schopnost ukládat uhlík do stabilnějších forem.
Při pohledu na les většinou obdivujeme kmeny a koruny stromů. Skutečný základ jejich stability se však nachází pod vrstvou listí a jehličí. Právě zde se rozhoduje o tom, kolik vody zůstane v krajině, jak úrodná bude půda, jak rychle se bude les obnovovat a jak velkou část uhlíku dokážeme udržet mimo atmosféru.
Dokument ke stažení: