Levnější surovina může být v konečném důsledku ta dražší

Kritické suroviny mohou představovat jen malou část hodnoty výsledného výrobku, jejich nedostatek však dokáže zastavit celé výrobní linky. Mezinárodní energetická agentura přichází s pozoruhodným ekonomickým pohledem. Vyšší cena diverzifikovaných dodávek může fungovat jako pojistné proti výpadkům, jejichž účet by byl násobně vyšší. U vzácných zemin se roční hodnota ohrožené výroby počítá v bilionech dolarů, zatímco potřebné investice do rozšíření dodavatelských řetězců mají být řádově nižší.

Světový průmysl si v posledních letech stále výrazněji uvědomuje jednu vlastnost trhu s kritickými surovinami. Problémem nemusí být jejich fyzický nedostatek, ale koncentrace těžby, zpracování a výroby v několika málo zemích. Jakmile se do obchodních toků vloží vývozní omezení, může relativně malý objem chybějící suroviny způsobit velmi rozsáhlé hospodářské následky. Právě tento mechanismus podle Mezinárodní energetické agentury názorně ukázaly poslední kroky Číny v oblasti vzácných zemin.

V dubnu 2025 zavedla Čína významná vývozní omezení na sedm těžkých prvků vzácných zemin a související magnety. Některé automobilky následně omezovaly využití výrobních kapacit nebo dočasně zastavovaly výrobu kvůli nedostatku magnetů. V říjnu 2025 byla opatření významně rozšířena také na výrobky vyráběné mimo Čínu, které obsahují vzácné zeminy čínského původu nebo využívají čínské technologie. Podle odhadu IEA by při plném uplatnění těchto pravidel mohly být mimo Čínu ohroženy roční tržby v energetice, automobilovém průmyslu, elektronice a obranném sektoru v hodnotě až 6,5 bilionu dolarů. Rozšířená opatření byla následně pozastavena do listopadu 2026, samotné riziko vysoké koncentrace dodávek však zůstává.

Rozměr závislosti ukazují také data za rok 2024. Čína zajišťovala 60 % světové těžby vzácných zemin používaných pro výrobu magnetů, u rafinace její podíl dosahoval 91 % a u výroby slinutých permanentních magnetů dokonce 94 %. V roce 2005 přitom Čína vyráběla přibližně polovinu těchto magnetů. Za necelé dvě dekády se tak její podíl zvýšil na téměř celý světový trh.

Vývozní omezení rychle přibývají

Podobný vývoj se přitom netýká pouze vzácných zemin ani samotné Číny. Počet celních kódů pro nerostné suroviny, na něž Čína od roku 2023 uplatnila vývozní omezení, se podle IEA ztrojnásobil. Týká se to mimo jiné gallia, germania, yttria, wolframu a telluru, tedy materiálů důležitých pro letecký a obranný průmysl, polovodiče nebo energetiku. K omezení vývozu přistoupili také další producenti. Demokratická republika Kongo zavedla kvótu na vývoz kobaltu, Zimbabwe omezení obchodu s lithiem a Mosambik opatření týkající se grafitu.

Význam grafitu přitom dobře ukazuje, jak daleko mohou následky zasáhnout. IEA odhaduje, že úplné přerušení dodávek bateriového grafitu by mohlo ohrozit výrobu mimo Čínu v hodnotě více než 300 miliard dolarů ročně. Také zde tedy platí, že hodnota samotné suroviny je pouze malou částí hodnoty výrobků, které na ní závisejí.

Diverzifikace má svou cenu

Pro průmysl tím vzniká velmi konkrétní ekonomický problém. Alternativní dodavatelské řetězce bývají dražší než zavedené zdroje, které těží z rozsahu, existující infrastruktury a dlouhodobě vybudovaného zpracovatelského zázemí. IEA uvádí, že provozní náklady nových projektů v diverzifikovaných dodavatelských řetězcích mohou být v mnoha případech přibližně o 50 % vyšší než u zavedených dodavatelských základen.

Právě tento rozdíl označuje IEA jako potenciální bezpečnostní prémii za suroviny (mineral security premium). Firmy a státy by podle této úvahy vědomě platily částku navíc za dodavatelský řetězec, který je sice dražší, ale méně zranitelný vůči výpadku jednoho dominantního producenta. Ekonomický princip připomíná jiné formy řízení rizika. Náklady vznikají průběžně, zatímco jejich přínos se naplno projeví až ve chvíli, kdy dojde k problémům s dodávkami.

Deset miliard proti 6,5 bilionu

U kritických minerálů je pozoruhodný rozdíl mezi velikostí samotného trhu a hodnotou výrobků, které na něm závisejí. Roční trh s magnetickými vzácnými zeminami má podle IEA hodnotu méně než 10 miliard dolarů. Jejich výpadek však může způsobit hospodářské dopady kolem 6,5 bilionu dolarů ročně. Rozdíl mezi oběma částkami je přibližně třikrát větší než tisícinásobek hodnoty samotného trhu.

Právě tento nepoměr vysvětluje, proč může dávat ekonomický smysl investovat do relativně malého počtu nových těžebních a zpracovatelských projektů. IEA odhaduje, že pro diverzifikaci dodávek magnetických vzácných zemin tak, aby pokryly očekávanou poptávku mimo Čínu v roce 2035, bude zapotřebí přibližně 60 miliard dolarů investic během příští dekády. V porovnání s hodnotou průmyslové výroby ohrožené výpadkem dodávek jde o výrazně menší částku.

Největší problém je u magnetů

Budování nových dolů přitom samo o sobě nestačí. Dodavatelský řetězec vzácných zemin pokračuje přes úpravu rudy, separaci jednotlivých oxidů, rafinaci, výrobu slitin a prášků až k samotným permanentním magnetům. Právě poslední části řetězce představují jednu z největších překážek diverzifikace.

Podle IEA má poptávka po vzácných zeminách pro magnety mimo Čínu do roku 2035 vzrůst přibližně o 50 %. Současné kapacity mimo Čínu však podle očekávání pokryjí jen asi 50 % potřebné těžby, přibližně 25 % rafinace a méně než 20 % výroby magnetů. Jinými slovy, těžební kapacita se může rozšiřovat podstatně rychleji než schopnost vytěžený materiál zpracovat a přeměnit na finální výrobek.

To vytváří velmi specifickou závislost. Země mohou mít vlastní doly, ale bez dostatečné rafinace a výroby magnetů zůstávají odkázány na zahraniční zpracování. IEA proto označuje výrobu magnetů za hlavní úzké místo při budování diverzifikovaných dodavatelských řetězců.

Cena suroviny není cena výrobku

Otázka samozřejmě zní, kdo tuto pojistku zaplatí. Vyšší náklady mohou nést státy, zpracovatelé, výrobci nebo koneční zákazníci. Rozhodující přitom je, jak velkou část výsledné ceny výrobku kritická surovina skutečně tvoří. A právě tady přichází další zajímavé zjištění analýzy IEA.

Kritické minerály mohou výrazně ovlivnit cenu některých meziproduktů, jejich podíl na ceně konečného výrobku však bývá podstatně menší. U bateriových článků představují kritické suroviny přibližně čtvrtinu ceny, ale u průměrného elektromobilu pouze kolem 3 %. V případě permanentních magnetů tvoří vzácné zeminy přibližně 40 % ceny magnetu, zároveň však představují méně než 1 % hodnoty celého automobilu. U mědi je situace jiná. Ta podle IEA tvoří přibližně 10 až 15 % ceny výkonových transformátorů a kabelů.

Rozdíl je ještě názornější při modelovém ztrojnásobení cen surovin. Pokud by cena vzácných zemin vzrostla na trojnásobek, cena automobilu by podle výpočtu IEA vzrostla přibližně o 0,1 %. Ztrojnásobení cen bateriových materiálů by zvýšilo výslednou cenu elektromobilů a systémů pro ukládání energie přibližně o 5 %. Výpočty vycházejí z průměrných globálních cen materiálů a výrobků v roce 2025.

Tato čísla dávají bezpečnosti dodávek poněkud jiný ekonomický rozměr. Průmyslový podnik může stát před rozhodnutím, zda nakupovat levnější surovinu z vysoce koncentrovaného zdroje, nebo si část dodávek zajistit u dražšího alternativního producenta. Rozdíl v ceně pak představuje náklad na snížení rizika. V případě některých výrobků může být přitom tento náklad ve výsledné ceně překvapivě malý.

Pojistka potřebuje pravidla

Problém však zůstává v tom, jak vytvořit podmínky pro vznik alternativních dodavatelů. Nový důl, rafinerie nebo výrobní závod potřebují dlouhé investiční období, stabilní odběratele a dostatečnou jistotu, že se jejich výrobek dokáže prosadit proti zavedeným producentům. Diverzifikace navíc přináší také náklady na kvalifikaci nových dodavatelů, testování výrobků, certifikaci a vytvoření nových obchodních vztahů.

IEA proto zmiňuje několik možností, jak tento rozdíl překlenout. Patří mezi ně minimální cenové úrovně, dlouhodobé kontrakty, požadavky na diverzifikaci dodávek nebo podpora investičních a provozních nákladů. Význam mohou mít také smlouvy typu contract for difference, které umožňují omezit část cenového rizika nových projektů.

Podpora přitom podle IEA nemá znamenat dlouhodobé financování projektů bez ohledu na jejich skutečnou výkonnost. Agentura doporučuje průběžné hodnocení výsledků, postupné poskytování podpory a její vazbu na dosažené výrobní milníky nebo kvalifikační požadavky odběratelů. Smyslem je vytvořit kapacitu, která bude schopná postupně fungovat na trhu a zároveň sníží závislost na dominantním dodavateli.

Druhý zdroj může být doma

Významnou roli může mít také recyklace. U řady kritických surovin totiž diverzifikace nemusí znamenat pouze hledání nových nalezišť a budování nových rafinerií. Druhým zdrojem materiálu mohou být výrobky, které již byly uvedeny na trh. Zvyšování podílu druhotných surovin rozšiřuje počet dostupných zdrojů materiálu a současně snižuje závislost na primárních dodávkách.