Lithium v útlumu: Nová ropa, nebo nová iluze? Cínovec mezi strategií a realitou

Dlouhodobě skloňované přirovnání lithia k „nové ropě“ dostává v roce 2025 hořký odstín. Jak ukazuje analýza serveru E15, investice do akcií těžařů lithia se v posledních dvou letech výrazně nevyplácely. Zatímco ještě nedávno panoval optimismus ohledně dynamického růstu poptávky po lithiových bateriích, vývoj na trzích s touto klíčovou surovinou se v posledních měsících prudce obrátil. Po cenovém vrcholu v roce 2022, kdy se tuna lithia prodávala až za 80 000 dolarů, přišel dramatický propad. V polovině roku 2025 se lithium obchoduje kolem hranice 10 000 dolarů za tunu, což výrazně otřásá ekonomikou projektů a celým těžebním sektorem.

Korekce cen se nevyhnula ani významným hráčům na burzách. Chilský producent SQM přišel o téměř dvě třetiny své tržní hodnoty. Podobně dopadly i americký Albemarle nebo kanadský těžař Lithium Americas. ETF fondy zaměřené na lithium, jako Global X Lithium či Amplify Lithium & Battery Tech, zaznamenaly rovněž hluboký pokles. Investoři, kteří naskočili do „lithiové horečky“ v domnění, že jde o novou energetickou komoditu 21. století, nyní čelí realitě tvrdého přecenění.

Příčiny poklesu cen jsou komplexní. Některé automobilky přecházejí na levnější baterie typu LFP (železo-fosfát), které lithium buď nevyužívají, nebo ho potřebují méně. Paralelně roste těžební kapacita v nových regionech – kromě tradičních dodavatelů, jakými jsou Chile a Austrálie, přibývají hráči z Argentiny, Mali nebo Zimbabwe. Tato expanze narušila rovnováhu trhu, protože nabídka roste rychleji než poptávka. Zatímco světová produkce lithia akceleruje, výstavba bateriových továren a přechod na elektromobilitu v některých regionech zpomalil. Výsledkem je převis nabídky a tlak na ceny.

Přestože analytici předpokládají, že cena lithia v delším horizontu znovu poroste, současné období představuje fázi korekce a tržní stabilizace. Řada firem oznámila dočasné utlumení těžby nebo odložení plánovaných investic. Dokonce i čínští producenti, kteří v minulosti dominovali nízkonákladovou produkcí, nyní omezují provoz. I když lithium zůstává klíčovou surovinou pro dekarbonizaci a přechod na bezemisní mobilitu, ukazuje se, že jeho trh je mnohem volatilnější, než se ještě před několika lety očekávalo.

Tento globální kontext přímo ovlivňuje i ambiciózní evropské projekty, včetně těžby lithia na Cínovci. Zatímco z geopolitického pohledu má ložisko zásadní význam, otázka jeho ekonomické návratnosti je v současnosti stále otevřená. Projekt společnosti Geomet, dceřiné firmy skupiny ČEZ, se dostal mezi 47 strategických projektů EU v rámci Nařízení o kritických surovinách (CRMA). Evropská komise jej v březnu 2025 oficiálně zařadila na seznam prioritních záměrů, což mu otevírá cestu k rychlejšímu povolování, veřejné podpoře a snadnějšímu přístupu k investicím. I přesto je jeho budoucnost silně provázaná s vývojem cen lithia.

Ekonomické modely ukazují, že rentabilita cínoveckého projektu je dosažitelná až při stabilní ceně lithia v rozmezí 15 000 až 20 000 USD za tunu. Za současné cenové hladiny je návratnost investice, která se odhaduje na 14 až 18 miliard korun, posunuta hluboko za horizont dvaceti let – což je pro soukromý kapitál téměř nestravitelné. Navíc jde o technologicky náročné ložisko: lithium je zde vázáno ve slídové rudě zinnwalditu, s relativně nízkou koncentrací (0,4–0,5 % Li), což výrazně zvyšuje energetické i chemické nároky na zpracování. V kontrastu se solnými jezery v Latinské Americe či s čínskými doly se náklady na produkci jedné tuny lithia mohou na Cínovci vyšplhat nad 12 000 dolarů.

Evropská unie však považuje projekt za klíčový nejen kvůli diverzifikaci dodavatelských řetězců a snižování závislosti na Číně, ale i jako součást transformace regionů postižených útlumem uhlí. V případě Cínovce se počítá i s lokálním zpracováním lithia na hydroxid lithný, čímž by vznikl integrovaný řetězec s vyšší přidanou hodnotou a potenciálem vytvořit stovky pracovních míst v Ústeckém kraji.

Ne všichni však tento optimismus sdílejí. Proti projektu dlouhodobě vystupuje například spolek CINVALD, který upozorňuje na environmentální rizika, sociální dopady, nízkou koncentraci lithia a především ekonomickou neudržitelnost záměru. Kritici rovněž poukazují na to, že v Česku zatím chybí přímá návaznost na bateriovou výrobu, takže přínosy zůstávají omezené pouze na fázi těžby a prvotního zpracování.

Projekt těžby lithia na Cínovci tak v současnosti symbolizuje napětí mezi strategickými ambicemi a tvrdou ekonomickou realitou. Přestože má silnou politickou podporu a nesporný geopolitický význam, jeho úspěch bude záviset na celé řadě proměnných: vývoji světových cen, efektivitě těžebních technologií, schopnosti přitáhnout zpracovatelský průmysl i na ochotě veřejných institucí nést část finančního rizika. V tomto světle je lithium možná stále surovinou budoucnosti – ale rozhodně už ne bez otazníků.