Lithium změnilo svět. Z výzkumu se po ropné krizi stal průmysl za 150 miliard dolarů

Ještě před několika desetiletími byly baterie příliš těžké, drahé a objemné, aby mohly pohánět automobily nebo zásadně měnit fungování energetiky. Dnes stojí lithium iontové akumulátory za nástupem elektromobility, ukládáním elektřiny i rozvojem robotiky, datových center a dalších technologií. Jejich příběh přitom nezačal v Číně ani v automobilovém průmyslu. Začal po ropné krizi v laboratořích Spojených států, Evropy a Japonska a trvalo desítky let, než se z vědeckého objevu stal průmysl s hodnotou přesahující 150 miliard dolarů.

Když v letech 1973 a 1974 udeřila ropná krize, energetická bezpečnost dostala zcela konkrétní podobu. Země závislé na dovozu ropy hledaly způsoby, jak omezit svou zranitelnost vůči výkyvům cen a dostupnosti fosilních paliv. Jednou z cest se stala také snaha vyvinout lepší způsob ukládání elektřiny. Výzkum lithium iontových baterií proto nebyl od počátku jen otázkou spotřební elektroniky. Ve Spojených státech, Evropě a Japonsku se na jejich vývoji podílely veřejně financované univerzity a výzkumné laboratoře, protože pokročilé baterie mohly v budoucnu umožnit elektrifikaci silniční dopravy a zároveň ukládat elektřinu z obnovitelných zdrojů.

Vědecký základ tedy vznikal v prostředí, které mělo k dnešnímu trhu s elektromobily velmi daleko. První úspěch lithium iontové technologie navíc nepřišel v automobilech ani v energetice. Komerční potenciál jako první rozpoznali výrobci elektroniky v Japonsku. V roce 1986 vznikl první předkomerční prototyp a v roce 1991 se technologie dostala do komerčního výrobku. Právě spotřební elektronika poskytla bateriím prostor, kde jejich vysokou cenu dokázala kompenzovat vysoká hodnota výsledného zařízení. Mobilní telefony, přenosné přehrávače a později notebooky potřebovaly lehké, kompaktní a opakovaně nabíjitelné zdroje energie. Lithium iontová baterie jim přesně takovou kombinaci nabídla.

Elektronika jako inkubátor nové technologie

Tady se ukázala jedna z nejdůležitějších vlastností technologického vývoje. Nová technologie nemusí okamžitě ovládnout odvětví, pro které byla původně považována za nejzajímavější. Potřebuje nejprve najít trh, který dokáže financovat její další zdokonalování. U lithium iontových baterií se jím stala elektronika. Rostoucí výroba přinesla úspory z rozsahu, výrobci získávali zkušenosti a technologické parametry se postupně zlepšovaly. Na začátku nového tisíciletí už poptávku stále výrazněji podporovaly chytré telefony. Korejští výrobci přinesli plošší a flexibilnější konstrukce baterií a v roce 2011 se Samsung dostal před Panasonic na pozici největšího výrobce lithium iontových baterií na světě.

Data ukazují, jak rychle se tento proces následně rozběhl. Do roku 2010 se globální poptávka po bateriích zvýšila více než desetinásobně oproti předchozímu desetiletí a průměrná cena bateriových článků klesla přibližně o 80 procent. Poté přišel ještě výraznější růst. S rozšiřováním elektromobility se baterie začaly vyrábět v objemech, které byly o řád výše než dříve. V roce 2025 byla celosvětová roční poptávka po bateriích téměř tisíckrát vyšší než v roce 2000 a průměrná cena článků byla o 97 procent nižší.

Elektromobilita přitom nebyla pro lithium iontové baterie úplně novým nápadem. Už v roce 1996 vznikl v Japonsku prototyp modelu Nissan Prairie Joy s lithium iontovou baterií a o dva roky později následoval Nissan Altra vyráběný v komerčním měřítku. Problémem však zůstávaly náklady a omezený dojezd. Baterie byly jednoduše příliš drahé na to, aby se elektromobil mohl stát masovým produktem. Situace se začala měnit až ve druhé polovině prvního desetiletí nového století, kdy pokles cen baterií umožnil výrobcům hledat cestu k širšímu trhu. Tesla uvedla v roce 2008 model Roadster a v roce 2010 přišel Nissan Leaf, první elektromobil, jehož prodeje překročily hranici 100 000 vozů.

Strategické plány asijského tygra

Skutečný průmyslový příběh lithium iontových baterií se však postupně přesunul do Číny. Ještě kolem roku 2010 dominovaly světové výrobě především japonské a korejské firmy. Čína tehdy technologicky zaostávala a velká část odborných znalostí zůstávala mimo její území. Přesto si čínská vláda už na začátku nového tisíciletí uvědomila, že elektromobilita může současně řešit dva strategické problémy. Mohla pomoci snížit závislost země na dovážené ropě a zároveň vytvořit prostor pro vybudování domácího automobilového průmyslu schopného konkurovat zavedeným výrobcům z Evropy, Japonska a Spojených států.

Čínská zkušenost je přitom důležitá především proto, že ukazuje, jak dlouho trvá vybudovat technologický průmysl. Elektromobily byly postupně zařazovány mezi strategická odvětví v několika po sobě jdoucích pětiletých plánech. Významnou roli sehrály demonstrační projekty. Příkladem byla podpora elektrických autobusů během olympijských her v Pekingu v roce 2008 nebo program Ten Cities Thousand Vehicles z roku 2009, který pomohl vytvořit první stabilní poptávku po elektrických vozidlech a jejich bateriích.

Následovala podpora osobních elektromobilů. Čínská vláda zavedla v roce 2013 spotřebitelské dotace a o rok později osvobození od nákupní daně. Prodeje elektromobilů díky tomu vzrostly z méně než 20 000 vozů v roce 2013 na více než 300 000 v roce 2016. Pomáhala také pravidla pro registraci vozidel a registrační značky ve velkých městech nebo systém, který od roku 2018 stanovil automobilkám minimální požadavky spojené s výrobou elektromobilů. Počet domácích výrobců baterií mezi lety 2013 a 2015 ztrojnásobil a v roce 2016 dosáhl 217 firem.

Ovládnutí celého dodavatelského řetězce

Samotný počet výrobců však ještě neznamenal technologickou převahu. Čína proto současně využila domácí trh k rychlejšímu rozvoji vlastních firem. V letech 2015 až 2019 byly některé podpory pro elektromobily navázány na používání baterií od schválených dodavatelů, kteří byli čínští. Výrobci zároveň získávali podporu prostřednictvím dostupnější půdy, zvýhodněných podmínek nebo státem podporovaného kapitálu. Výsledkem nebylo pouze zvýšení výroby. Firmy mohly vyrábět ve velkém, soutěžit mezi sebou a současně získávat zkušenosti, které jsou pro výrobu baterií stejně důležité jako samotný laboratorní výzkum.

Čína navíc pochopila, že bateriový průmysl nekončí u továrny na články. Potřebuje také suroviny a jejich zpracování. Už plán nerostných zdrojů pro období 2016 až 2020 spojil rozvoj strategických průmyslových odvětví s očekávaným růstem poptávky po lithiu, grafitu a dalších důležitých minerálech. Země proto podporovala domácí těžbu a zpracování, výzkum nových materiálů i koordinaci celého hodnotového řetězce. Současně začala výrazně investovat v zemích bohatých na suroviny, například v Demokratické republice Kongo nebo Indonésii.

Výsledkem je současná pozice Číny, která je mimořádně výrazná. Země dnes vyrábí více než 70 procent elektromobilů na světě a přibližně 85 procent lithium iontových baterií. Její flotila elektromobilů v roce 2025 snížila poptávku po ropě přibližně o jeden milion barelů denně, což odpovídá zhruba 13 procentům čínské spotřeby ropy pro dopravu, která by jinak připadala na daný rok. Dva největší čínští výrobci baterií přitom sami představují více než polovinu celosvětové výroby.

Tato koncentrace je ještě zřetelnější při pohledu na samotné výrobní kapacity. Celosvětová kapacita výroby lithium iontových baterií přesáhla na konci roku 2025 hranici 4 TWh a během jediného roku vzrostla přibližně o 30 %. Evropská unie i Spojené státy sice zaznamenaly ještě rychlejší meziroční růst kapacit, přibližně o polovinu, jejich podíl na světové kapacitě však zůstává pouze kolem 6 až 7 %. Čína drží více než 80 % globální výrobní kapacity.

Budování funkčního průmyslového ekosystému

To je důležitý rozdíl mezi postavením továrny a skutečným průmyslovým ekosystémem. Samotné vybudování výrobní linky nestačí. U většiny zařízení může trvat více než pět let, než se výroba přiblíží plnému využití kapacity. V zemích, kde není dostatek zkušených pracovníků, specializovaných dodavatelů zařízení a firem schopných řešit problémy během rozjezdu výroby, může být tento proces ještě pomalejší. Výroba baterií totiž vyžaduje mimořádně přesné procesy a schopnost dlouhodobě udržovat jejich stabilitu.

Právě zde se ukazuje další důležitá vlastnost tohoto průmyslu. Nestačí mít kvalitní vědecký výzkum a nestačí mít kapitál na výstavbu továrny. Potřebná je současně dostatečně velká a předvídatelná poptávka, dlouhodobé financování, výrobní zkušenost a prostředí, ve kterém se kolem producentů postupně vytvoří celý dodavatelský řetězec. Čínský příklad podle Mezinárodní energetické agentury EIA ukazuje, že nejvýznamnějším veřejným zásahem nakonec nemusela být jednotlivá dotace, ale vytvoření rozsáhlého domácího trhu, který dal výrobcům prostor růst.

Evropa a Spojené státy dnes stojí před podstatně obtížnější situací, než v jaké se nacházeli první výrobci baterií před několika desetiletími. Trh je mnohem větší, ale současně mnohem konkurenčnější. Výrobní procesy jsou složitější a vývoj pokračuje rychlejším tempem. Lithium iontové baterie navíc představují jednu z oblastí, kde je technologická konkurence mimořádně intenzivní. V roce 2023 připadalo na bateriové technologie přibližně 40 % všech patentů souvisejících s energetikou. Tak vysoký podíl neměla v historii žádná jiná jednotlivá energetická technologie.

Výzva pro západní producenty

Pro Evropu z toho plyne nepříjemné, ale důležité poučení. Vybudovat domácí výrobní kapacity neznamená automaticky dohnat technologickou a nákladovou úroveň největších asijských výrobců. Menší domácí producenti mohou mít strategický význam, ale v krátkodobém horizontu bude obtížné překonat výhodu firem, které už mají obrovský objem výroby, rozsáhlou dodavatelskou síť a desetiletí zkušeností. Jednou z cest proto může být spolupráce s předními asijskými producenty a využití jejich znalostí při budování evropského průmyslového ekosystému. Podobně se ostatně v minulosti rozvíjel bateriový průmysl v Severní Americe a Evropě díky spolupráci s japonskými a korejskými výrobci.

Význam baterií navíc zdaleka nekončí u automobilů. Elektromobily a bateriová úložiště dnes dohromady představují přibližně 90 % trhu s lithium iontovými bateriemi a jejich nasazení mezi lety 2020 a 2025 vzrostlo více než šestinásobně. Současně však baterie stále více pronikají do dalších oblastí. Potřebují je datová centra, robotika, drony, průmyslová zařízení a další systémy, které se neobejdou bez výkonného a spolehlivého zdroje energie.

S tím souvisí také otázka surovin a recyklace. Rychlý růst výroby znamená vyšší poptávku po lithiu, niklu, kobaltu a grafitu. Recyklace baterií může v budoucnu sehrát významnou roli při získávání těchto kritických surovin a posílení bezpečnosti dodavatelských řetězců. Dnes však její přínos k pokrytí celkové potřeby surovin zůstává omezený, mimo jiné proto, že množství baterií dosluhujících po skončení jejich životnosti zatím neroste stejně rychle jako výroba nových článků. Významnou část současné recyklace proto představuje především zpracování výrobního odpadu vznikajícího přímo při výrobě článků a jejich komponent.

Skutečný klíč k budoucí energetice

Příběh lithium iontových baterií tak není pouze příběhem jedné technologie. Ukazuje, že cesta od vědeckého objevu k průmyslové převaze může trvat desítky let a vyžaduje propojení výzkumu, kapitálu, výroby, surovin, trhu i dlouhodobé průmyslové strategie. Technologie, která vznikala mimo jiné jako reakce na ropnou krizi sedmdesátých let, se mezitím stala jedním ze základů nastupujícího elektrifikovaného hospodářství.

A právě v tom spočívá možná nejdůležitější lekce současného vývoje. O budoucí podobě energetiky nebude rozhodovat pouze to, kdo vymyslí lepší baterii. Stejně důležité bude, kdo ji dokáže vyrábět levně, ve velkém, s dostatečnou kvalitou a s bezpečným přístupem k surovinám. Čína ukazuje, jak daleko lze dojít, když se všechny tyto části propojí do jediného průmyslového systému. Pro ostatní země proto nebude otázkou pouze to, zda chtějí vlastní bateriový průmysl. Mnohem zásadnější bude, zda dokážou vytvořit podmínky, ve kterých může během příštích desetiletí skutečně vyrůst.

Text vychází z analýzy Mezinárodní energetické agentury (IEA) The rise of lithium-ion batteries, zveřejněné 7. září 2026. Studie sleduje vývoj lithium iontových baterií od prvního výzkumu po ropné krizi v 70. letech až po jejich dnešní postavení v automobilovém průmyslu, energetice a dalších technologických odvětvích a současně ukazuje, jak se Čína během několika desetiletí vypracovala z pozice pozdějšího hráče mezi světové lídry v jejich výrobě.

Zdroj: Ilustrativní obrázek pro vás vytvořil ChatGPT. Pokud jste v tom nepoznali ruku umělé inteligence, vězte, že žádný robot při tvorbě neutrpěl žádnou újmu