Měď jako nové zlato: Nedostatek klepe na dveře a Čína tahá za nitky

Měď – nenápadný kov, bez kterého se ale neobejde digitální ani zelená budoucnost. Rostoucí poptávka po tomto kovu žene ceny vzhůru a hrozí, že se brzy stane strategickou surovinou srovnatelnou s ropou nebo plynem. Za prudkým růstem zájmu stojí tři globální trendy: nástup umělé inteligence a výstavba energeticky náročných datových center, rozmach elektromobility a masivní investice do obnovitelných zdrojů energie.

Podle odhadů by mohla světová spotřeba mědi do roku 2050 vzrůst až o 70 %. Jen pro pokrytí této potřeby bude třeba investovat přibližně 250 miliard dolarů do nových i stávajících těžebních kapacit. A to není snadný úkol – povolovací procesy jsou zdlouhavé, nová naleziště se otevírají velmi pomalu a kvalita těžené rudy klesá. Dnes obsahují horniny o 40 % méně mědi než v roce 1991, což prodražuje celý proces.

Situaci komplikuje i fakt, že většinu trhu kontroluje Čína. Ta je nejen největším zpracovatelem a spotřebitelem mědi na světě, ale letos navíc očekává rekordní produkci – více než 12,4 milionu tun, což představuje meziroční nárůst o 4,9 %. Tato dominace staví Západ do nepříjemné pozice závislosti, kterou se snaží oslabit hledáním nových dodavatelů a rozvojem recyklačních technologií.

Recyklace sice pomáhá zmírnit tlak na těžbu, ale zdaleka nestačí. Pokud má energetická transformace proběhnout bez zadrhnutí, budou muset vlády i firmy sáhnout hlouběji do kapes a zároveň urychlit povolovací procesy, které dnes brzdí nové projekty v zemích jako je Argentina nebo Peru.

Měď se tak stává nejen technickou, ale i geopolitickou otázkou. Ve hře není jen výroba elektromobilů nebo provoz datových center, ale i budoucí energetická bezpečnost. Čím dřív si to Západ uvědomí, tím větší šanci má, že se nestane jen bezmocným pozorovatelem globální měděné hry.

Zdroj: www.hrot24.cz