Mikroplasty se dostaly až k srdci, vědci je našli ve vyšší míře u pacientů po infarktu

Plasty už nejsou pouze problémem oceánů, půdy nebo odpadových toků. Nová studie ukazuje, že drobné částice vznikající rozpadem plastových výrobků mohou pronikat až do lidského krevního oběhu. U pacientů po akutním infarktu vědci zjistili nejen častější výskyt mikro a nanoplastů, ale také větší rozmanitost různých druhů plastů. Nejčastěji šlo o polyethylen, materiál běžně využívaný při výrobě obalů, fólií, lahví nebo sáčků. Výsledky zatím nepotvrzují, že právě plasty způsobují srdeční příhody, přinášejí ale další důležité poznatky o možném vlivu znečištění prostředí na lidské zdraví.

Představa, že se drobné částečky plastů mohou dostávat do lidského těla, už není pouze hypotézou. Vědci je v posledních letech nacházejí v různých orgánech i tělních tekutinách a stále častěji se zaměřují na otázku, jak mohou ovlivňovat dlouhodobé zdraví člověka. Nová práce publikovaná v časopise European Heart Journal se zaměřila na oblast, která je pro fungování organismu zásadní, tedy krevní zásobení srdečního svalu.

Výzkumníci sledovali 61 pacientů, kteří podstupovali vyšetření srdečních cév. Ve skupině bylo 19 lidí s akutním infarktem myokardu typu STEMI, tedy nejzávažnější formou srdečního infarktu způsobenou náhlým úplným uzávěrem tepny zásobující srdeční sval. Dalších 20 pacientů mělo dlouhodobé onemocnění srdečních cév a 22 osob nemělo významné postižení těchto cév. Vzorky krve byly následně analyzovány pomocí moderních laboratorních metod, které umožňují určit nejen množství plastových částic, ale také jejich chemické složení.

Výsledky ukázaly výrazné rozdíly mezi jednotlivými skupinami. Mikroplasty, tedy částice menší než pět milimetrů, a nanoplasty, jejichž velikost se pohybuje v řádu miliontin metru, byly nalezeny u 84,2 procenta pacientů po akutním infarktu. U lidí s dlouhodobým onemocněním srdečních cév byl jejich výskyt 40 procent a u osob bez významného nálezu 31,8 procenta.

Pacienti po infarktu se lišili také počtem nalezených plastových materiálů. V jejich krvi byla zjištěna pestřejší směs různých polymerů, tedy chemických látek tvořících jednotlivé druhy plastů. Nejčastěji se objevil polyethylen, který byl nalezen téměř ve všech pozitivních vzorcích. Tento plast patří mezi nejrozšířenější materiály současnosti a používá se například při výrobě obalových fólií, potravinových sáčků, lahví, víček nebo dalších výrobků každodenní potřeby.

Dalšími nalezenými materiály byly například polypropylen nebo polystyren. Právě široké používání plastů znamená, že lidé jsou jejich drobným částicím vystaveni prakticky nepřetržitě. Mohou se dostávat do organismu prostřednictvím potravy, vody nebo vzduchu a nejmenší částice mohou podle současných poznatků překonávat některé biologické bariéry.

Samotný nález plastových částic v krvi ale neznamená, že jsou přímou příčinou infarktu. Studie ukazuje souvislost, nikoliv jednoznačný důkaz příčinného vztahu. Srdeční onemocnění vznikají kombinací mnoha faktorů, mezi které patří například vysoký krevní tlak, zvýšená hladina cholesterolu, kouření, obezita, genetické dispozice nebo nedostatek pohybu. Mikro a nanoplasty představují další možný environmentální faktor, který vědci nyní podrobně zkoumají.

Pozornost odborníků se soustředí především na možné biologické účinky těchto částic. Experimentální výzkumy naznačují, že mohou podporovat oxidační stres, tedy stav, při kterém v těle vzniká nadbytek reaktivních molekul poškozujících buňky, a mohou také ovlivňovat imunitní reakce nebo stav cévní stěny.

Studie zároveň upozorňuje na propojení mezi různými druhy znečištění prostředí. U pacientů s akutním infarktem byly zároveň zjištěny vyšší hodnoty zánětlivých ukazatelů, například interleukinu 6, látky, která se podílí na řízení imunitní reakce organismu, a faktoru TNF alfa, který hraje významnou roli při vzniku a udržování zánětlivých procesů. Současně byla u těchto pacientů zaznamenána vyšší expozice jemným prachovým částicím PM₂,₅, tedy částicím o průměru do 2,5 mikrometru, které patří mezi známé rizikové faktory pro onemocnění srdce a cév.

Významným zjištěním bylo také to, že stejné typy plastů se objevovaly v krvi proudící přímo k srdci i v běžném krevním oběhu. To podle autorů naznačuje, že nejde pouze o náhodnou kontaminaci vzorků, ale o částice, které mohou skutečně cirkulovat v lidském těle.

Výzkum mikro a nanoplastů je stále na začátku a řada otázek zůstává nezodpovězena. Vědci zatím například přesně nevědí, jaké množství plastových částic představuje významné zdravotní riziko, zda jsou některé typy plastů nebezpečnější než jiné nebo jak dlouhodobé vystavení těmto částicím ovlivňuje zdraví člověka během desítek let.

Nové poznatky ale ukazují, že otázka plastového znečištění se postupně přesouvá z oblasti ochrany přírody také do oblasti veřejného zdraví. Jednou z cest, která může množství plastových částic v prostředí dlouhodobě snižovat, je omezení vzniku zbytečných plastových odpadů, lepší recyklovatelnost výrobků a kvalitnější návrh obalů.

Právě zde může sehrát významnou roli nové evropské nařízení PPWR, tedy nařízení o obalech a obalových odpadech. Jeho obecná použitelnost začne od 12. srpna 2026 a přinese přísnější požadavky na konstrukci obalů, jejich recyklovatelnost, omezení zbytečných obalových materiálů i podporu využívání recyklovaných plastů.

Pokud se podaří spojit lepší návrh plastových výrobků, účinnější sběr a recyklaci s omezením zbytečné spotřeby jednorázových obalů, může to znamenat nejen menší zátěž pro přírodu, ale podle současného směru výzkumu také menší množství plastových částic, se kterými lidský organismus přichází do kontaktu.

Možná tak jednou přijde doba, kdy medicína nabídne řešení, které si dnes neumíme představit. Stejně jako dnes pacienti docházejí na dialýzu, aby jim přístroj nahradil práci nefungujících ledvin, možná budoucí generace budou chodit na pravidelné „čištění krve“ od látek, které jsme do svého okolí vypustili během několika desetiletí masové výroby plastů.