Miliardová příležitost pro české firmy: Transformace polského teplárenství nabírá obrátky

Polsko prochází jednou z největších modernizací teplárenského sektoru v Evropě. Přechod od uhlí k nízkoemisním technologiím představuje nejen technologickou, ale i ekonomickou transformaci v rozsahu, jaký region nepamatuje. Odhady Polské asociace tepelné energetiky (PTEC) hovoří o investicích ve výši 300 až 466 miliard zlotých (v přepočtu přibližně 70 až 110 miliard eur) do roku 2050. Tento rozsah otevírá mimořádný prostor pro dodavatelské, inženýrské a servisní kapacity z České republiky, které mohou na polském trhu najít dlouhodobé a strategické uplatnění.

Polský teplárenský sektor je přitom obrovský – tvoří jej zhruba 400 místních systémů dálkového vytápění, které zásobují více než 40 procent domácností. Naprostá většina z nich stále spoléhá na uhlí, jehož podíl v roce 2024 činil 57,4 %. V důsledku tlaku evropské legislativy, emisních povolenek i rostoucích cen uhlí je však tento model dlouhodobě neudržitelný. Polská vláda proto postupně zavádí pobídky k modernizaci a diverzifikaci zdrojů – a právě zde se otevírá prostor pro české know-how.

Modernizace tepláren bude vyžadovat široké spektrum technologií: od paroplynových bloků, plynových motorů, turbín a kondenzačních kotlů na biomasu až po systémy „power-to-heat“, které využívají přebytky elektřiny z obnovitelných zdrojů. Významnou roli mají sehrát i tepelná čerpadla, hybridní soustavy a akumulační zásobníky tepla. Všechny tyto oblasti přitom patří mezi silné stránky českého průmyslu – od velkých výrobců turbín, ventilů a výměníků až po menší inženýrské a servisní společnosti.

Podle scénářů PTEC by měly do roku 2030 v polském teplárenství tvořit klíčové zdroje obnovitelné plyny (24 %), tepelná čerpadla (22 %) a biomasa (21 %). Tento mix bude postupně doplňován elektrifikací tepla a využitím odpadního tepla z průmyslových provozů. Jde o segmenty, v nichž mají české firmy silnou výzkumnou i výrobní základnu, a mohou se proto stát přirozenými partnery polských měst, investorů i energetických koncernů.

Jedním z hlavních přínosů pro český byznys je blízkost trhu a kompatibilita technických standardů. Polsko má podobnou legislativu, síťovou strukturu i klimatické podmínky, takže české technologie nevyžadují zásadní přizpůsobení. To umožňuje rychlý exportní vstup – a současně dlouhodobou servisní spolupráci. V praxi jde nejen o dodávky zařízení, ale i o projektový management, měření a regulaci, optimalizaci provozu či digitální řízení tepelných sítí.

České podniky mohou v Polsku uspět ve třech hlavních směrech. Prvním je technologický export – tedy přímé dodávky komponent, kogeneračních jednotek či systémů pro akumulaci energie. Druhým je inženýring a projektové řízení – Polsko potřebuje zkušené partnery pro plánování přechodových etap, financování a řízení staveb. Třetím směrem je servis a provozní optimalizace, kde mohou české firmy nabídnout své zkušenosti s efektivní údržbou a digitalizací teplárenských sítí.

Prostor se otevírá i v oblasti financování a spolupráce na projektech veřejně-soukromého partnerství (PPP). Polská města hledají kombinaci domácího a zahraničního kapitálu, aby mohla zvládnout investiční tlak bez nadměrného zadlužení. Zkušenosti českých podniků s projekty podporovanými z Modernizačního fondu nebo Národního plánu obnovy mohou být inspirativní i přenositelné.

Z obchodního hlediska je Polsko nyní pro české firmy pravděpodobně nejzajímavější energetický trh ve střední Evropě. Spojuje stabilní legislativní rámec, vysokou poptávku a politickou podporu transformace. Polská vláda počítá s tím, že po roce 2030 bude uhlí ve vytápění nahrazeno z větší části plynem a obnovitelnými zdroji, přičemž do roku 2050 by měl sektor dosáhnout téměř nulových emisí.