Miliardový obchod s odpady se protahuje. O Marius Pedersen stále bojují čeští i zahraniční investoři

Jeden z největších obchodů na českém odpadovém trhu se znovu posunul. O české a slovenské aktivity dánské skupiny Marius Pedersen je stále velký zájem, závazné nabídky však zájemci podali až 14. srpna, tedy výrazně později, než se původně očekávalo. Ve hře jsou finanční i strategičtí investoři z Česka i zahraničí a hodnota transakce se podle odhadů může pohybovat mezi 15 a 21 miliardami korun.

Prodej českého a slovenského byznysu Marius Pedersen se dostal do rozhodující fases, zároveň se ale ukazuje, že původní časový plán byl příliš optimistický. Závazné nabídky měly podle původního harmonogramu přijít už na konci června a kupní smlouva měla být podepsána do konce července. Nakonec se termín pro podání nabídek posunul až na 14. srpna. Tento termín nyní potvrdil Igor Mesenský z KPMG, která prodej organizuje.

Důvodem zdržení nebyl nedostatek zájemců. Problém byl spíše v tom, že prodávající investorům dosud neumožnil plný přístup k firemním datům potřebným pro detailní prověrku podniku. Podle informací z trhu se mezitím připravovaly další reporty, které si potenciální kupci vyžádali. Šlo především o technické a environmentální prověrky. U tak rozsáhlé odpadové společnosti jde o zásadní část celého procesu, protože kupující potřebuje přesně vědět, jaký je stav jednotlivých zařízení a jaké závazky a investice mohou s podnikem v budoucnu souviset.

Harmonogram a vyhodnocení nabídek

Nyní má KPMG nabídky vyhodnotit a do konce srpna vybrat užší skupinu nejvážnějších zájemců. Ti by měli následně získat přístup k podrobnějším údajům a provést vlastní hloubkovou kontrolu. Podpis kupní smlouvy se proto očekává nejdříve kolem října. Samotné dokončení transakce však může přijít ještě později. Podle Martina Vachaty z poradenské společnosti Talers může být obchod uzavřen až na přelomu letošního a příštího roku, případně v první polovině roku 2027. Hodně přitom záleží na tom, kdo soutěž vyhraje.

Přehled hlavních zájemců na trhu

Právě složení zájemců je na celé transakci mimořádně zajímavé. Podle KPMG jde o kombinaci českých a zahraničních investorů a zároveň finančních i strategických hráčů. Konkrétní počet nabídek poradci nezveřejnili, z trhu však postupně pronikají informace o jménech, která se o podnik zajímají.

Mezi nimi je například skupina Sev.en miliardáře Pavla Tykače. Zájem v minulosti podle několika zdrojů z prostředí fúzí a akvizic projevil také průmyslník Michal Strnad, jehož skupina CSG patří k největším českým průmyslovým uskupením. Dalším zájemcem je investiční skupina Wood & Company, která chce Marius Pedersen případně získat prostřednictvím své odpadové společnosti KOSIT. Ta už svou účast v soutěži přímo potvrdila. V minulosti se mezi zájemci objevily také skupiny Kaprain Karla Pražáka a EP Industries Daniela Křetínského a Romana Korbačky.

Zahraniční konkurence přitom není o nic méně zajímavá. Ve hře se podle zdrojů objevila francouzská skupina Paprec, jejíž zájem ale podle informací z trhu ochladl. Paprec navíc nedávno koupil 80procentní podíl v rakouské společnosti Brantner green solutions, která působí také v Česku a na Slovensku. Dvě velké akvizice současně by proto pro investora mohly být značnou zátěží.

Za potenciálního strategického zájemce lze považovat také FCC Environment. Ta působí v odpadovém hospodářství v obou zemích a podle expertů by právě její případné převzetí Marius Pedersen mohlo výrazně změnit postavení společnosti na trhu. V Česku by se po takové akvizici mohla dostat na první místo. To je současně důvod, why by případný obchod mohl být z hlediska hospodářské soutěže složitější.

Podobně se zmiňují další velké evropské odpadové skupiny, například Veolia, Remondis nebo rakouský Saubermacher. Posledně jmenovaná společnost sice konkrétní zájem o Marius Pedersen nepotvrdila, zároveň ale uvedla, že akvizice jsou důležitou součástí její dlouhodobé růstové strategie a že sleduje možnosti expanze na evropské trhy.

Rozdíly v přístupu investorů a cena

Právě rozdíl mezi strategickým a finančním investorem může být pro celý obchod klíčový. Finanční investor bude především posuzovat výnosnost podniku a možnost dalšího růstu jeho hodnoty. Strategický hráč může naopak počítat se synergiemi s vlastními firmami, využitím společné infrastruktury nebo posílením postavení na jednotlivých regionálních trzích. Proto může být ochoten zaplatit více. Současně ale právě silný strategický hráč může narazit na požadavky antimonopolních úřadů.

To je ostatně jeden z důvodů, proč může být samotné dokončení transakce výrazně pozdější než podpis smlouvy. Pokud podnik získá investor, který už má na českém nebo slovenském trhu významné postavení, budou úřady muset posoudit, zda spojením nevznikne příliš silná pozice v některých částech trhu. U finančního investora bez významného podílu v odpadovém hospodářství může být situace jednodušší.

Mimořádně zajímavá je samozřejmě také cena. Podle Martina Vachaty by se při loňské EBITDA Marius Pedersen kolem 112 milionů eur mohla hodnota transakce pohybovat přibližně mezi 18 a 21 miliardami korun. Pokud by cena klesla blíže k 15 miliardám, považoval by ji za určité zklamání z pohledu dánských vlastníků. Marek Rehberger z Patria Corporate Finance je opatrnější a hodnotu transakce odhaduje kolem 15 miliard korun.

Rozdíl několika miliard korun tak není pouze otázkou vyjednávání. Ukazuje také, jak rozdílně mohou jednotliví investoři hodnotit budoucnost odpadového byznysu. Pro jednoho může být rozhodující současná ziskovost a návratnost investice. Jiný může v podniku vidět prostor pro další růst, využití vlastních kapacit nebo posílení pozice na trhu.

Strategie dánského vlastníka a historie firmy

Za samotným prodejem navíc stojí poměrně specifická situace dánského vlastníka. Marius Pedersen je vlastněn rodinnou nadací Marius Pedersen Foundation a mimo Dánsko působí právě v České republice a na Slovensku. Dánská skupina se nyní chce více soustředit na domácí trh a svou strategii Green Future, která počítá s dosažením uhlíkové neutrality do roku 2035. Podle české společnosti nejsou podmínky na českém a slovenském trhu s touto strategií dobře slučitelné.

Do rozhodnutí o prodeji proto vstupuje také způsob, jakým je dánská skupina vlastněna. Fungování nadace je založeno především na dividendách z vlastněných společností. Pokud český a slovenský podnik vstupuje do období, kdy bude kvůli vývoji legislativy potřebovat další významné investice, může být pro vlastníka logické zvážit, zda chce tento investiční cyklus financovat, nebo podnik prodat.

Marius Pedersen přitom není na českém trhu žádným nováčkem. Dánská skupina do České republiky vstoupila už na počátku devadesátých let a během následujících desetiletí zde vybudovala rozsáhlé podnikání. Zabývá se sběrem a svozem komunálního i separovaného odpadu, tříděním a zpracováním průmyslových a nebezpečných odpadů, tříděním a lisováním využitelných materiálů a dalšími službami. Právě dlouhodobě budovaná síť provozů a zákaznických vztahů je jedním z důvodů, proč má podnik pro strategické investory takovou hodnotu.

Dnes tak není jisté ani to, kdo Marius Pedersen získá, ani kdy bude obchod definitivně uzavřen. Jisté je pouze to, že zájem investorů přetrvává a že se hraje o podnik, jehož hodnota se podle dostupných odhadů počítá v desítkách miliard korun.